Please don't go [Yeonbin]

Mission: Hide me

Yeonjun měl tolik otázek. Ptal se na všechno co ho napadlo. Soobin odpovídal krátce a stručně, jako by byl u výslechu.
Nechtěl Juna zastavovat, byl do mluvení a zjišťování detailů tak zapálený a on si jeho nadšení užíval.
„Jsi strašně chytrý! Kluci říkali, že nemáš chyby ve zkouškách skoro nikdy. Proč jsi nešel na jiný obor?" vychrlil Jun.
První otázka, při které musel Bin trochu popřemýšlet.
„Nechtěl jsem na tu školu jít, vybral jsem si obor náhodně."
Z Yeonjuna vyšlo lehké 'oh'. Trošku se ho to dotklo. On se dlouho učil na to, aby se na tu školu dostal a Soobin tam byl dokonce nedobrovolně.
„To je docela škoda. Jiní se na tu školu pilně připravovali."
Bin pokrčil rameny a strčil si ruce do kapes.
„Neměl jsem na výběr."
Jun zvedl pohled. Soobinův obličej zvážněl. Věděl, že narazil na kámen úrazu.
„Můžeš o tom klidně říct víc, alespoň bych slyšel něco jiného než jo a ne."
Bin se zašklebil.
„Prostě jsem se kvůli situaci doma nemohl přestěhovat a jít na školu, kterou jsem si vysnil."
Yeonjun se odmlčel, bylo mu Bina líto. Čerpá všechnu svou energii na školu, co ho nebaví. Přitom má tolik talentu a kuráže.
„Chtěl jsem studovat umění," rozpovídal se nakonec Bin,„ miluju hudbu, malbu a módu. Prostě jsem vždycky byl ten divný kluk. A-a i když se snažím být jako ostatní, nejde to a nenaplňuje mě to. Vlastně nemám moc věcí co by mě v životě bavilo. Jediné co mě udržuje nad vodou jsou filmy a Kai."
Yeonjun každé slovo vnímal a cítil z chlapce tu zazděnou bolest.
V tu chvíli věděl, že to tak nechce nechat. Možná si povídali jen pár minut, ale už za tak krátkou dobu věděl, že chce změnit Soobinovi pohled na svět. Nebyla to jeho povinnost. Dokonce měl přítele a byl s ním šťastný.
Nedala se vysvětlit ta naděje co v něm vybuchovala po pohledech na modrovláska. Všechny ty nápady by mohly lusknutím prstu vyjít.
„Pomůžu ti." řekl jistě Jun, aniž by si uvědomil, že mluví myšlenky nahlas.
„Co?" podivil se Bin.

Yeonjun už se chtěl nějak vymluvit, když v tom spatřil Ethanovo auto jedoucí opodál.
Ethan s ním pár hodin zpátky volal a byl opět roztěkaný. Jun nemohl dovolit aby ho viděl se Soobinem.
„Soobine promiň, ale musím se schovat."
Nandal si kapuci a sáhl po té Soobinově.
Bin sebou cukl, ale ten uklidňující pohled co mu věnoval Jun ho vyvedl z míry a nezmohl se na nic jiného než spolupráci.
Soobin zatáhl Bina ke stromu. Opřel se o něj a nechal před sebou Soobina stát.
Soobinovo tělo bylo tomu Junovému neskutečně blízko. Bin cítil Yeonjunův horký dech na krku.
„P-proč-"
„Schováváš nás."
Soobinem projela vlna adrenalinu, stratil rovnováhu a musel přišpendlit svůj loket vedle Junovy hlavy.
Z Juna vypadl překvapený vzdech, když se jejich těla dotkla.
Krev se nahrnula do tváří obou chlapců.
Soobinovy hormony přímo šílely.
„Vylekal jsem se." pípl Yeonjun.

Ethan jel po tmavé ulici, ohlížejíc se nervózně po lidech. Ale jediné co viděl byli opilci a pár zamilovaných párů.

You make me nervous in special way.

27 kapitola a teprv teď tu máme něco bližšího mezi Binem a Junem :DD. Jo dávala jsem si na čas xd.

💜🏳️‍🌈