Please don't go [Yeonbin]

Dear bestie

„Prosím, nechoď.” (ne naposledy co slyšíme název příběhu, Please don't go :)
Kai neodpovídal. Jen stál a nechal slzy padat dolů.
Bin si vzpomněl, co mu říkala vždycky Jiu.
„Když tvůj kamarád skočí z okna skočíš taky? Říkají to snad všichni rodiče ne? Tak jo, nasrat, když skočí můj kamarád z mostu, skáču hned za ním.” řekl a vylezl vedle něj.
Hyuka vykulil oči.
„Co to děláš, jebe ti, nebo co?” začal panikařit Hyuka.
„Ne, jen tě nenechám jít samotnýho, co když bude v pekle někdo, kdo ti bude chtít zase rozbít hubu, nebo tam bude chlast? Kdo tě bude vláčet domů?” řekl Soobin klidně.
Kai na něj zíral jako by viděl dinosaura.
„To nemyslíš vážně Bine.”
„Myslím to smrtelně vážně. Už nikdy tě nikde nenechám stát samotného.”
Kaiovy rozklepané ruce se pustily.

Sešel zpátky a sedl si na zem.
Soobin si sedl vedle něj a objal ho. Oba se hystericky rozbrečeli. Mohli hrát, že byli celou dobu v pořádku ale nebylo to tak. Oba se strašlivě báli. Oba byli znova jako ti kluci, co přišli poprvé na střední. Bez přátel, bez ničeho. Bez zkušeností, bez sebevědomí.
„B-bine, p-promiň!” zavzlykal nahlas Hyuka do Soobinova ramena.
Zarýval do Soobinovy mikiny nehty.
Držel se ho pevně, jako by ho nikdy neměl pustit.
„N-eomlouvej se. J-je to moje chyba.” soukal ze sebe Bin.
„N-ne. Jsi jediný, k-kdo mě hledal na správném m-místě.”

Minuty ubíhaly, chlapci leželi a pozorovali noční oblohu.
Byli tiše, bylo to příjemné ticho. Oba se snažili vstřebat co se stalo.
Ale jeden z nich to musel prolomit a říct pravdu.
„Chtěl jsem to udělat kvůli panu Kimovi.” zašeptal Kai.
Bin pozvedl obočí a podíval se na něj.
„Ten večer, co jsi mi dal facku jsem běžel za tebou, zastavil jsem se na chodbě. M-moc si nepamatuju, proč jsem na to kývnul. Šel jsem k němu do bytu,” hyuka se musel hluboce nadechnout,„ a on mě p-pak osahával. Chtěl jsem se bránit, jenže mě pak nějak s-svázal a dělal mi strašný věci. Ráno jsem se vzbudil a m-měl jsem všude modřiny.”

Kai si vyhrnul kalhoty. Na lýtkách měl i stopy po kousacích.
„Pokračuje to všechno na moje stehna.” pípl a posunul si rukávy.
Na zápěstí byl vidět otlačený provaz.
„Kurva.” zanadával Bin a pohladil ho po ráně.
„Kdybych ti nedal tu facku, nic z toho by se nestalo.” pověděl Bin a zatahal se za vlasy.
„Víš, že to budeš muset nahlásit policii?” zeptal se Bin. Otázka Kaie znepokojila.
Věděl, že je to potřeba, ale neměl žádné důkazy.
„Kromě těch škrábanců nemám žádný důkaz. Navíc bych to musel říct rodičům a to doopravdy nehodlám.”
Soobin si povzdechl.
„Chápeš, že by se to mohlo stát i dalším lidem? Bude lepší když to řekneš. A neboj půjdu tam s tebou. Teď už se mě doopravdy nezbavíš. Taky ti seženu psychologa, jestli to půjde. Protože stát už znova s tebou na kraji toho mostu opravdu nechci. Víš jak strašně se bojím výšek?!” zasmál se Bin. Sám nechápal jak se mohl ještě smát.

We have to care about our loved ones.

Všichni povinně se jděte zeptat svých přátel, zda se mají dobře a udělat jim psychickou podporu! Potřebují to :3.

💜🏳️‍🌈