Please don't go [Yeonbin]

Guilt

Yeonjun sklopil pohled a zadržel dech.
Jakmile Ethanovo auto zmizelo z jeho pohledu, odstrčil zmateného Soobina z jeho osobního prostoru. Stále byl ale blízko, zírajíc na Junovy zápěstí, které byly náhodou viditelné.
Jizvy po sebepoškozování, se nedaly přehlédnout. Jun se neodvážil promluvit, když Soobin vzal jeho ruku a ty ošklivá znamení minulosti pohladil.
Avšak uvědomil si co právě tropil a hned Juna pustil.
„N-nechal jsem se unést." objasnil Soobin a odešel pár kroků dozadu.
„Díky že jsi mě schoval před Ethanem."
Jun rozpačitě artikuloval.
Takhle ho dlouho nikdo nerozhodil.
„Už půjdu." řekl Soobin.
Yeonjun pokýval hlavou a skousl si spodní ret.
„Jo taky půjdu. Uvidíme se ve škole." pověděl Jun a mávl rukou na rozloučenou.
Bin nejprve odcházel pomalu, ale nevydržel dlouho. Rozběhl se a tiše zajásal. Když byl dostatečně daleko začal ječet. Motýlci v jeho nitru dělali velké věci.
V hlavě mu hrála hudba lásky a růžové brýle mu změnily pohled na svět.
Normálně si od cizích lidí na chodníku držel odstup. Teď běhal mezi nimi, jako by to byli neškodné stromky a nevšímal si podezíravých očí.

Doběhl domů celý uřícený, ale s obrovským úsměvem na tváři. Chtěl hned jít za Jiu a sdělit jí alespoň trochu z toho co se stalo.
Jiu však spala na gauči zabalená do deky, kterou dostala od Soobina k Vánocům.
Soobin popadl dech a stáhl z ní trochu deku, aby zakrývala její chodidla.
Normálně by se asi taky uložil do hajan, jenže s hlavou v oblacích to prostě nešlo.
Skočil do postele a nadechl se vůně čistého prádla.
Přehrál si ještě jednou všechno, co se stalo a musel se pozastavit.
Dotek jejich těl byl tak vzrušující a ten malý vylekaný vzdych byl přímo dokonalý.
Soobinovi zacukalo v rozkroku, což ho dost vylekalo. Ne že by to nikdy nezažil, jen nečekal, že mu způsobí vzrušení taková hloupost jako lehký dotyk s tichým vzdychem kluka, kterého sotva zná.
„Sakra." zanadával a stikl mezi nohama polštář, aby uklidnil svůj problém.
Zapl mobil, rozhodl se na to zapomenout a pobavit se na sociálních sítích.
„Doprdele!" prskl již hlasitěji.
Sjel rukou pod kalhoty.
Uvažoval o tom, zda s ní má začít pohybovat.

„Ah~" vydal tiše Bin a zabořil obličej víc do peřiny. Pohyboval rychle rukou a snažil se nemyslet při potěšení na Yeonjuna.
Chvěl se a jeho prsty na nohou se ohýbaly.
(📷 pal I see u biting ur lip agressivly )
Netrvalo mu dlouho dostat se za slastný okraj.
„Pane bože." vydechl.
Jeho nohy se klepaly a u očí měl slzy.
Přerývavě dýchal a snažil se uklidnit svůj tep.
Takhle se už velmi dlouho necítil. Vždy to byla taková rychlovka, když bylo třeba.
Teď to silně prožil a nemohl se zbavit pocitu viny. Věděl moc dobře, že tu slast mu způsobil chlapec s růžovými vlasy, nadýchanými rty, pronikavým pohledem, porcelánovou pletí, vůní nejsladšího nektaru, zářivým úsměvem, roztomilými tvářemi a tím nejjemnějším hlasem.
Nechtěl se sám na sebe ani podívat do zrcadla.

All I feel is guilt, but I still want more.

Yeah I see y'all 👁️👄👁️. I know u know what I know. 🤠

💜🏳️‍🌈