Please don't go [Yeonbin]

Warmest hug

Chladnými prsty se Bin snažil co nejlépe nastavit vybavení. Klepaly se mu nervozitou, ale snažil se nedat na sobě znát jakoukoliv pochybnost. Yeonjun byl ale vnímavý a hned poznal na Binovi jak tiše panikaří. Junovo srdce se rozbušilo rychleji. Jediné co měl v očích byl on. Jak atmosféra houstla, houstla i Junova mysl. Potřeboval vědět odpovědi. Ale jak se měl zeptat, aby vše neprozradil? Jak to měl udělat, aby Ethana neranil? Vše se zdálo tak neskutečně složité.
„Já tu nejsem kvůli fotkám.“
Bin vzhlédl k Yeonjunovi, který mu věnoval provinilý obličej. Bin se snažil přečíst situaci, ale nemohl.
„Já nějak nevím kde začít, je to všechno straně těžké na vysvětlení. Asi bych začal omluvou. Ethan se k tobě nechoval vůbec dobře a asi chápu, že ses kvůli němu trápil.“ začal Jun.
„Já vím, že by se ti měl omluvit on, ale on to neudělá. Jeho hrdost mu to neomluví.“
Pokračoval, načež Bin zasáhl do monologu.
„Ale já nechci omluvu, věř mi. Já se necítím dotčený kvůli němu. A ty by jsi neměl za něj cítit pocit viny. On se rozhodl roznášet o mně pomluvy a trefit mě do obličeje.“
Bin byl celý frustrovaný. Myslel si, že pro něj teď Jun chová lítost. Připadal si jako zbabělec.
„J-já vím. Necítím vinu. Já jsem-“ opět nastala delší odmlka. Junovi stekla slza po tváři.
„Jsem straně frustrovaný. Nechápu nic co se kolem mého vztahu děje a nechápu nic, co mi říká moje srdce. J-jediné co vím je, že když tě vidím, cítím se líp.“ řekl tiše. Zrak měl sklopený ke špičkám bot, žmoulal v rukou své rukávy a slzy mu volně tekly z očí. Bina tímhle činem nechal v tranzu. V parku zavládlo ticho a jediné co bylo na chvíli slyšet, byly tiché vzlyky. Jun nechtěl koukat nikam jinam. Cítil stud a strach.
„Promiň.“ šeptl Bin a opatrně přistoupil k Junovi blíže. Hlavou mu běžela Felixova slova, chtěl ty rady dodržet, ale on teď nevěděl, co mu říká hlava, co srdce a co duše. Nechtěl nic pokazit a tak se rozhodl pro nejmilejší možnost.
Prostě jej objal. Prosté, je možná špatné slovo pro toto objetí. Bylo totiž plné pochopení, hřejivé a upřímné.
Jun se vpil do objetí, jako by na něj čekal celé měsíce. Jeho ruce si našly cestu na Binova záda. Vdechoval chlapcovu vůni jakoby byl Bin ta nejdražší vonná svíce na světě. Slzy již neopouštěly jeho oči a byly pevně zavřené. Jeho obličej tiskl do Binova ramena. Užíval si Binovo tělesné teplo.
Bin věděl, že teď už není cesty zpět. Něžně začal hladit Juna po vlasech. Cítil jak se Jun lehce zachvěl, což ho donutilo se lehce pousmát. Jakoby byli dlouho ztracené puzle.
„Prosím neodcházej.“ pípl Jun.
Bin tiše zalapal po dechu. Nebylo to poprvé. Již slyšel tuhle větu od tohoto chlapce.
„Mám pocit, že by jsi měl něco vědět.“ vydechl ustaraně Bin a pomalu se odtáhl, aby mohl vidět Junův obličej. Jun zamrkal, aby zahnal zbytek slz a mohl lépe vidět Bina.

It's just like a movie, it's just like a song.

Muahahah strašně mě baví hrát si s dějem.

💜🌈