Please don't go [Yeonbin]

Theodore

Hyuka běžel ze školy rychlostí světla skoro se neohlížel. Málem vrazil do učitele Leeho, který pokojně kouřil cigaretu a povídal si s nějakým klukem z Junovi třídy.
„Pardon!“ jekl za sebe a nezdržoval se. Šíleně se těšil domů jelikož už po desáté rozehrával svou oblíbenou hru Last of us. Jeho nadšení podpořil i seriál od HBO, jenž byl náramně zpracovaný.
Jeho srdce poskakovalo při každé myšlence na hru, byla to čirá závislost. Bylo to, jako když se celý den těšíte na kousek dortu v lednici.
Avšak osud mu jaksi nechtěl potěšení dopřát. Mhd se zaseklo na půl hodiny v koloně, po cestě ho zastavila jedna z matčiných známých a kousek od svého bytu nepotkal nikoho jiného, než jeho nového souseda. Ten mu samozřejmě věnoval přehnaně optimistický pozdrav. Kaiovo ego na zpátky věnovalo jen ironický úsměv a další praštění dveřmi. Vzato svědomí po tomto činu bodlo Kaie do srdce.

Ani po zahození tašky do kouta a pokojného zapnutí herní konzole, se ta tíha na hrudi nevytratila. Děj mu utíkal jedním uchem dovnitř a druhým ven.
„Kurva, fakt že jo.“ naštvaně prskl a položil ovladač na zem. Ani nevnímal, že do hry prázdně koukal asi půl hodiny. Jeho hlava mu stále nadhazovala provinilé myšlenky. Kai měl moc dobře velké ponětí o tom, kdy se jeho pocit viny tak zvýšil. Byla to ta noc. Nechtěl být jako pan Kim, muž beze svědomí a vin, plný hořkých hříchů. Hyukův obličej se zakřivil, když se odebíral k protějším dveřím. Celý rozpačitý klepal na dveře.
„Oh, s čím mužů pomoct?“ řekl ten otravný muž, když otevřel dveře.
„Přišel jsem se omluvit.“ povzdechl si Hyuka.
„Opravdu? No tak pojď dál!“ hned ho zval. Avšak Kaiovi se zvedl žaludek, při myšlence na to místo.
„T-to není třeba. Chtěl jsem jen říct, že moje chování bylo nepřípustné a že už se námi zabývat nemusíš, omluvu jsme přijali.“ řekl sebevědomě Kai.
„Přijal jsi ale vlastní omluvu?“ zeptal se a Kaie tak vyvedl z míry.
„Nejdřív se musíš omluvit sám sobě, za to jak si na sebe tvrdý a pak můžeš rozdávat odpuštění.“
A Kaiův mozek jako by opustil budovu. Kde jen nacházel ten cizinec takové vědomosti? Jak mohl usoudit, že je Kai na sebe tvrdý a stále si tu noc dává za vinu?
„Málem bych zapomněl. Jmenuji se Theodore ale stačí Theo.“ představil se adekvátně.
„N-no já jsem Kai, ale to už asi víš.“ vykuňkal Kai.

Jun se držel za ústa a snažil se úsměv vytěsnit z jeho expresí. Nemohl se tomu lehkému úšklebku ubránit pokaždé, když si se Soobinem psal. Trávili čas společně jen ve škole, to bylo to co vždy říkali, ale to, že si každé odpoledne, často až do večera psali, nikdy nezmínili.
A vlastně proč ne? Říkal si vždy Jun. Ethan stále seděl u počítače a klikal do něj něco. Často ho pak po nocích vyslýchal o tom, zda se netahá s někým jiným, pak se s ním vyspal pro jakýsi pocit moci a na dvacet čtyři hodin ho zase nechal jít. Yeonjun už si ani nevyčítal, že s ním spí. Každý večer mu lhal. Ethan pro něj už byl jen chodící hračka. Z morálního hlediska to také nebyl problém. Jun s Binem nespal, ani nechodil, takže Ethana nepodváděl a kdyby tomu tak bylo, stačilo říci, že vlastně Ethan a Jun žijí oddělené životy.

We still have responsibilities and we can't just leave our problems hanging in the air.

Kde jen je to rozuzlení:DD

💜🌈