Já, Angela Mordica Potter.

63.část/ Hlídání

Domů jsem se vrátila až pozdě v noci. Stín seděl za stolem v kuchyni naprosto vystrašený. Plácal něco o žádosti o ruku od Satana nebo co. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Raději jsem se proto odebrala do postele po náročném dni, kdy jsem se snažila zabavit malou Victorii před zmučeným a velice otráveným obličejem jejího nově nalezeného otce. Je dost divoká, abych pravdu řekla. Bylo těžké ji udržet na jednom místě dýl než deset minut a do toho se nám pod nohy začala motat ta Scorpova milovaná ochechule. Doufám, že všichni poznali tu ironii v tom.

Ráno mě vzbudilo bušení na dveře. Zase. Copak se jednou nemůžu vzbudit až v poledne bez otravných lidí za dveřmi? Proto mám dům v lese, aby sem nikdo nelezl. S výrazem vraha jsem sešla otevřít dveře. Ve výšce mých očí nikdo nebyl. V pravo ani vlevo taky ne. Co je to za blbý vtip?

,,Tady dole, tetičko." Zavolá ze spodu dětský hlas. Koukla jsem se na Viki.

,,Co tu u Merlina děláš?" Šokovaně jsem na ni hleděla.

,,Tatínek si prý musí něco zařídit v práci, tak mě dovedl za tebou. Jenže utekl dřív, než si stihla otevřít." Unaveně jsem si protřela oči. Ten syčák ví, proč utekl. Tohle mi bude vysvětlovat ještě dlouho.

,,Pojď teda dovnitř." Vzala jsem ji za ruku a vedla domem do kuchyně.

,,Snídala jsi?" Tak nějak jsem se modlila, že je Scorpius schopný svou dceru aspoň nakrmit, když už nic.

,,Ano, ta hodná skřítka mi ji udělala." Přikývla. Pousmála jsem se na ni. Dolů sešel Stín. Když uviděl Victorii, začal pištět jako holka, která dostane novou kabelku.

,,U všech zlatých toaleťáků! To je děťátko, mám rád děti. Ta je sladká!" Přihopkal k ní a začal ji obcházet ze všech stran. Viki na mě trochu vystrašeně pohlédla.

,,U Merlina, Stíne, uklidni se. Děsíš ji. Jmenuje se Victoria. Je to Scorpova dcera, teď ji mám na hlídání." Ušklíbla jsem se na svého démona, který to nejspíš zase přehnal s toaleťákem.

,,Jakože tohle lozkošné děťátko je dcerou té plesnivé zubní pasty?" Nechápavě zamrkal. Plácla jsem se do čela.

,,Tvá debilita mě stále překvapuje, ale ano." Povzdechla jsem si. Stín si uraženě překřížil ruce na hrudi a odvrátil ode mě hlavu.

,,Kdo to je?" Zeptala se mě má...svěřenkyně na dnešní den? Nebo jsem chůva a jí se teda říká jak? Chůvátko?

,,To je můj démon, Stín. Je trochu... praštěný." Stín si odfrkne.

,,A můžu mít taky svého démona?" Zeptala se mě.

,,Ne, démoni si vybírají, komu budou sloužit. Ale když budeš hodně zlá, jako tady ta, jednoho mít budeš." Ujal se slova Stín.

,,Tak pak nechápu, kde je chyba. Máš mi sloužit a místo toho otravuješ." Ušklíbla jsem se na něj. Stín oddupal do jídelny. Merlinužel, když si sedal, rozpadla se židle. Vylétlo z něj tolik nadávek v různých jazicích až jsem Victorii přikryla uši, jinak by nepochytila zrovna dobrý slovník. Viki poslušně čeká, až tahle nepříjemná situace skončí. Stín se asi po deseti minutách sebral a odešel na záchod. Jak typické.

,,Co budeme dělat!" Zvědavě se na mě podívala ta malá.

,,Eh... třeba si můžeme číst." Plácla jsem první věc, která mě napadla.

,,Je mi pět, neumím číst." Zasmála se.

,,No jo, to mi nedošlo. Tak co jiného by si chtěla dělat?" Ušklíbnu se na ni. Pochybuji, že by mezi její koníčky patřilo třeba mučení nebo vraždění.

,,Mohli bychom se jít projít do zahrady?" Zeptala se. Byla tak roztomilá, že se jí nedalo říct ne. Dopoledne jsme tedy strávili venku. Oběd nachystal skřítek, vlastně ani nevím, co to bylo. Viki si po obědě párkrát mlaskla.

,,Začínám se nudit. Co je na programu teď?" Zeptala se mě. S vykulenýma očima jsem praštila čelem do stolu. To dítě je nevyčerpatelný. ,,Jsi v pořádku?" Přeběhla ke mně.

,,Jo jsem. Nevím, co budeme dělat." Zamručela jsem do stolu. Victoria se mnou začala třást. Unaveně jsem zvedla hlavu, když k nám přitančil Stín.

,,Vidíte taky toho jednorožce? Myslíte, že když ho pěkně poprosím, vyblije mi duhu?" Zeptal se omámeně.

,,Pokud blije na povel..." zavrčela jsem ne zrovna příjemně.

,,Kde je jednorožec? Chci vidět jednorožce!" Přiskákala ta malá blecha ke Stínovi.

,,Zmizel" posmutní Stín ,, ale mám geniální nápad! Uspořádáme lov na jednorožce!" Rozhodne nadšeně.

,,Jo! To bude sranda!" Zatleskala Viki. Tenhle plán se jí očividně zamlouval. Nechápavě jsem na ně oba hleděla. Tady jednorožci nežijí.

,,A pak ho přemluvíme, aby nám udělal duhu!" Pokračuje s plánováním Stín.

,,Jo! A jak se vlastně loví jednorožci?" Upírala na něj zvědavý zrak. Stín se ušklíbl, popadl ji za ruku a odvláčel do kuchyně. Rychle jsem se rozběhla ke dveřím, abych viděla, co se bude dít. Stín ze skříněk vytáhl sítko, kastrol a dvě vařečky. Sítko posadil na hlavu Victorii, sobě nasadil hrnec a vrazil jí do ruky jednu vařečku.

,,Připravená na výpravu?" Ušklíbl se na ni.

,,Si piš!" Vypískla natěšeně Vici. Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Vydali se husím pochodem ven z kuchyně. K tomu si Stín vzpomněl na nějakou pitomou básničku

,,U hrobečku dítě stálo,
z plna hrdla mečelo,
před chvíli se usmívalo,
když tatínka věšelo.
Tu si náhle pomyslelo:
"Máma má o tátu strach!"
nechtělo maminku trápit
- teď je dvojnásobný vrah.

Dva hrobečky vedle sebe,
brácha vchází do dveří,
za chvíli už budou tři,
když se dílo podaří.

Setmělo se, měsíc vyšel,
dítě už má strašný hlad,
no a tak si umanulo
z Macka guláš udělat.
"Čiči Macku, pojď sem ke mně!"
dítě zvedá topůrko.
Macek přišel, dítě jásá,
"Už tě mám ty potvůrko."

Vzpomnělo pak na babičku,
na tu starou lakotu,
záhy vetchá stařenka,
zdobí tyčku u plotu.

Když to děda všechno spatřil,
zasípal:"Ty hajzlíku!",
staré kosti pomalé jsou,
neunikly majzlíku.

Po chvíli pak upozornil,
alarm VB stanici,
že se něco nekalého,
děje v místní márnici.
Kapitán se líně zvedá,
do auta se doplazil,
dítě zmáčklo odpal včas,
s bombou k nebi vyrazil.

Tak se dítě pojistilo,
že mu už nic nebrání,
dál si hrát na predátora,
bez trestního stíhání.

Tak se nakonec přestal lovit imaginární jednorožec, protože si Viki usmyslela, že chce tu básničku naučit. Tak ji Stín zbytek dne učil básničku, kterou odříkala Scorpovi, když si pro ni kolem páté přišel. Samozřejmě jsem mu řádně vynadala za to dnešní překvapení a taky se nechala ukecat, abych Viki hlídala častěji. Snad má Stín dost velkou zásobu podobných kravin.

Ahoojkyy, hrozně se omlouvám za mou neaktivní aktivitu, ale opravdu mi poslední dobou nebylo moc dobře (psychicky) a mám hromadu věcí do školy. Snad chápete a odpustíte mi to😙😂❤

Jinak, tu básničku jsem našla na googlu a upřímně jsem u ní umírala smíchy. Tak snad se vám líbii😏😂😂😂