Já, Angela Mordica Potter.

💀17.část/ Noc v knihovně

Konečně ten hlupák odešel. Potichu jsem se proplížila hradem ke knihovně. Skusila jsem dveře. No jistě, zamčeno! Proč nemůže Pinceová jednou zapomenout zamknout. Všechno by bylo snažší. Aloho mora. Neverbální magií jsem otevřela dveře a zase je sa sebou zamkla. Do části s omezeným přístupem jsem se dostala stejně. Rychle jsem prošla až dozadu a povytáhla knihu. Musím říct, že knihovna je v noci dost děsivá. A ty kostry v chodbičce vypadají snad ještě strašidelněji. Když si vzpomenu na minulou lekci, kde jedna stála přede mnou vcelku dost živá, no potěš koště!

,,Slyšíte to? Kdo to může být? Angela už jistě spí." Zaslechla jsem klidný Rowenin hlas.

,,Ále nespí. Je to ona. Ve zmijozelské společenské místnosti se slaví. Vyhráli ve famrpálu. No a naší učednici jeden opilí chlapec, pochopil jsem, že její přítel, řekl pár nepěkných slov. Mohlo mě to napadnout vám to říct." I hrubý hlas Salazara přispěl komentářem do diskuze.

,,Dobrý večer všem." Řekla jsem, když jsem vešla dovnitř ,,Omlouvám se, že ruším tak pozdě, ale doufala jsem..." nestihla jsem to doříct, protože se ozvala Rowena.

,,Dofala jsi v možnost přespat u nás. Dítě, to půjde velmi těžko. Tady v téhle komnatě ne. Ukážeme ti tajnou skrýš, kde spávali naši učedníci. Je uklizená, prostorná, útulná prostě všechno, co si budeš přát. Vede tam tajná chodba buď odsud, nebo z krbu každé společenské místnosti." Páni. Kolik tajemství tenhle hrad má?

,,Děkuji Roweno. Vá všem."

,,No, já myslím, že by sis mohla zkusit ještě něco nastudovat. Je teprve jedenáct." Zasmál se Salazar ,,Doporučil bych ti titul Tajemství zakladatelů. Dozvíš se tam o všem." Jen jsem kývla a vzala do rukou tlustou bychli.

Na počátku 11. století se čtyři přátelé, mocní kouzelníci, rozhodli, že pomohou se vzděláváním nové generace. Mladých čarodějek a kouzelníků totiž stále přibývalo a rodiče je často nezvládali vyučovat a připravovat. Jelikož Salazar Zmijozel, Rowena Havraspárská, Helga Mrzimorská i Godric Nebelvír byli tehdy velmi mladí, s velkou mocí a silou vladli, tak vystavěli obrovský hrad podle poslední módy. Zabezpečili ochranými zaklínadly celý hrad i jeho okolí před mudly. Protože prvního roku studia se zúčastnilo velmi mnoho žáků a pokojů v jedné věži bylo málo, přistavěli se další místnosti. Tak vznikly čtyři koleje. Nebelvír, Godricova kolej plná čestných a spravedlivých, Havraspár, Rowenina plná chytrých a moudrých, Mrzimor, Helgina přátelská kolej se spoustou smíchu a zábavy, no a nakonec Zmijozel, kolej Salazara, kde našli útočiště ti podlí, prolhaní, nečestní a často i zlí. Bylo tomu tak mnoho let, než se do školy začali dostávat i mudlorození kouzelníci a čarodějky. To se přestalo líbit Salazarovi, který byl v té době hlubice zamilován do kouzelnické šlechtičny Anny. I přes jeho neustálé protesty byli na školu přijmáni mudlové s magickou silou. Proto vybudoval na hradě hluboko v podzemí komnatu. Tajemnou komnatu, jenž skrývá dodnes nebezpečí, o jakém se nikoumu ani nesnilo. Do komnaty uschoval baziliška. Krmil ho a učil příkazům. Jeho milavaná Anna se divila, kde pořád je a proč se vrací tak pozdě. Nikdo nevěděl o jeho plánu. Plánu ničit. Když byl bazilišek dosti silný, dovolil mu opustit podzemí. Pomocí potrubí se plazil po hradě a mudlorození většinou skameněli. Bazilišek totiž ještě neměl takovou sílu. Vše vycházelo dobře, nikdo nic netušil, až na Annu. Se Salazarem se kvůli tomu velmi pohádali. Anna se za ním tajně vyplížila a byla první obětí se smrtí baziliška. Salazara to zničilo. Utekl z hradu. Jeho přátele ,ač naštvaní jeho lehkomyslností, pokoušeli se najít jeho tajnou skrýš. Po čase se začali objevovat zmínky o jeho potmcích. Dvou synech, které měl údajně se sestřenkou Anny. I jim přišlo pozvání do Bradavické školy čar a kouzel ale odmítli. Jejich otec je vše naučil doma. Sám pak zemřel v požehnaném věku 245 let.

,,Páni." Vydechla jsem překvapeně.

,,Ne vždy jsou dějiny v učebnicích pravdivé. Zde nalezneš staré svazky, tak jak to bylo, ne tak jak to chce ministr. Je čas spát Angelo. Dobrou noc. Támhle ty padací dveře." Byla to výtva k okamžitému opuštění místnosti. Byla jsem tu skoro hodinu.

,,Dobrou." Jsem si naprosto jistá, že neusnu.odklopila jsem víko a scházela po točitém schodušti dolů. Dále pak stále rovně. A pak zase nahoru po dřevěných schodech. Přede mnou se objevili těžké dřevěné dveře se zdobenou ocelovou klikou. Ty se z vrzáním otevřeli. Přivítal mě příkemný chlad. V místnůstce bylo naproti dveřím okno, vpravo od něj skříň s háčkovaným prostíráním, na kterém ležela váza. Vlevo od okna pak stála manželská postel s černými nebesy a černou přikrývkou a polštářem. Dále tam stál pracovní stůl. Byl z mahagonového dřeva, jenž ladilo s mramorovou podlahou. U postele byl koberec z medvědí kůže. Bylo to... no prostě neuvěřitelné! Další dveře vedli do koupelny. Ta vypadala stejně, jako všechny na hradě. V posteli se skvěle leželo i usínalo. Bylo to prostě báječné. Téměř okamžitě jsem usnula a vzbudila se až kolem osmé hodiny ráno.

Ihned jsem vyběhla z knihovny pryč. Madam Pimceivá si mě naštěstí nevšimla. Doběhla jsem na snídani a zamířila k našemu kolejnímu stolu.

,,No konečně! Víš jak jsme se o tebe báli?! Angelo Potterová, kde jsi k sakru byla celou noc." Seřvala mě ihned Ali.

,,Kvůli jednomu jistému člověku jsem přenocovala v Komnatě nejvyšší potřeby."

,,Kdo ti co udělal?"

,,Scorpius." Těžko se na to vzpomínalo. Holkám jsem proto dovolila nahlédnout do mých myšlenek.

,,To je takovej debil!" Vyjekla Merder.

,,Dobré ráno. Neví někdo, proč jsem se probudil s tou pijavicí Parkinsonovou v posteli?" Tady má někdo kocovinku.

,,Nevypadalo, že by ti to včera nějak vadilo." Zasyčela jsem na něj. Vzala si jablko a odešla. Z sebou jsem slyšela zmatenou otázku cože to vlastně proved. Na chodbě mě dohnala Ali s Jus.

,,Mer ho za to pořádně sprdla. A ukázala mu tu vzpomínku. Teď už asi pět minut sedí a čumí do blba. Čekáme než mu to dojde. " zasmála se Jus.

,,Rozkošné."

,,Hele Angel. Já chápu, co pro tebe Scorpiovo slovo znamená, on byk ale opilí a nic si nepamatuje. Kdyby si to myslel i doopravdy, tak mu to dojde. Ale i kdyby ne, my jsme ti nic neudělali a ty nemáš právo na nás být naštvaná nebo hnusná." Řekla Ali. Má pravdu.

,,Hromadné objetí?" Zkusila jsem to. A povedlo se. Hned mi padli kolem krku. Díky Merlinovy za to.

Noooo. Takže. Tady to je.😂❤