Já, Angela Mordica Potter.

35.část/schůzka

Přišla jsem do míatnksti za obrazem. Byl to menší pokojík bez oken, s jednou židlí a nalým stolkem na čaj. Místnost snrděla plísní a slyšela jsem pištět i krysu. Nebyl tu žádný svícen ani nic jiného, musela jsem si proto svítit hůlkou. Jako první jsem z té krysy udělala svícen a z pár kousků kamení, které byli pohozené na zemi,jsem udělala svíčky. Stolek jsem prodloužila, židli rozmnožila a bylo připraveno na dnešní setkání. Po nějakých pěti minutách se začali trousit i mý kamarádi. 

,,Zdravím vás, přátelé. Dnes jsme se tu sešli, abychom započali novou dobu. Dobu vlády nás, kouzelníků." Chtěla jsem pokračovat, ale Zabinyho ústa mi to nedovolili.

,,Zdravím tě na zpět, Angelo. Ano, sešli jsme se zde z těchto důležitých důvodů, ale dovol mi tě upozornit, že jsem si nestihl zajít na záchod a pokud budeš pokračovat tímto tónem asi se počůrám smíchy." Usadil se zpět na své místo a ostatní se začali potichu chechtat. Nakonec jsme se smáli všichni. Vlastně proč ne?

,,Tak jo lidi, klid. Chtěla bych se vám s něčím svěřit. Už brzo nejspíš do rukou dostanu zbraň, která nám pomůže získat nadvládu nad světem. Nejspíš se mi něco oběví na obličeji a budu mít u svých věcí starou knihu bez názvu s černým obalem. Potřebuju abyste se na nic neptali, tvařte se jakoze o všem víte. A hlavně, na tu knihu nesahejte. Mohlo by vás to zabít. "

,,A tebe to jako nezabije? Sakra Angelo, tu knížku si získávala celé ty roky zavřená v knihovně, když jsme tě prostě nemohli najít?" Do háje, Scorpe, proč do všeho strkáš nos. Víš, ze jim o komnatě nesmíš prozradit ani slovo? Nepovídej! Na to bych bez tebe nepřišla.

,,Ne, nezabije mě to, pokud si mě vybere jako svého majitele. Ano, celé roky jsem ji hledala v knihovně."  Ani o tobě jim nosmím říct? Ano, můžeš jim o mně říct. Musíte se domluvit na znacích,názvu a já má skvělé nápady.

,,Tak to je síla. Ještě něco nám chceš říct? Třeba kam si vlastně celou tu dobu mizela?" Koukali na mě tak toužebně.

,,Nemohu vám říct kam jsem mizela, tohle by mě zabít mohlo. Ale chci vám někoho představit. Jmenuje se Stín, nikdo nebude ječet ani utíkat, ano? Fajn." Stoupla jsem si když všichni kývli hlavou. Začal foukat vítr a já se začala zvedat do vzduchu. Bolela mě příšerně hlava, hucelo mi v uších a z mého hrudníku vystupoval jakýsi černý koberec prachu v obrazcích. Za chvíli vše utichlo, bolest ustala a já měla opět pevnou půdu pod nohama. Před námi na stole stála postava zaahlená v kápi pár centimetrů nad stolem.

,,U Merlina, co to je?" Zašeptala zděšeně Ali. Je to skvělá kamarádka, ale děsnej strašpytel.

,,Tohle je Stín. Je to démon." Řekla jsem hrdě. To už byl vyděšený i Scorp, jenž strach většinou dobře skrývá.

,,Zdravím vás přátelé mé paní. Jmenuji se Stín a jsem, jak již bylo řečeno, démon. Má práce je ochraňovat mou svěřenkyni. Ano, Aliah, jsem zlí. Zlí démon královny temnoty. Za normálních okolností bych obýval satanův palác, ale takové štěstí nemám. Chci se s vámi podělit o pár mých nápadů.

Za prvé, smrtijedi už tu byli, chce to něco originálního. Co takhle Nuntius mortis? To je latinsky a znamená to posel smrti. Což vy byste byli.

Za druhé, oblečení. Dal bych černý plášť s kapucí, černé jezdecké kalhoty a nějakou černou košili nebo tričko. Na rukou kožené rukavice, abyste se neumazali od krve. Samozřejmě pasek s hůlkou a dýkou. Přes polovinu tváře bych dal masku. Černou, zdobenou s modrými ornamenty.

Za třetí, svolávací znamení. Napadlo mě něco jako Voldemortovo tetování. My bychom jenom měli smrtku, fungovalo by to na stejném principu. Tak vaše návrhy?" Dokončil svůj ultra mega super dlouhý monolog Stín.

,,Posaď se Stíne, probereme to všechno postupně." Poklonil se, seskočil ze stolu a sedl si vedle mé pravé ruky.

,,Takže pane démone, máre skvělí vkus na oblečení." Řekla potichu Jus.

,,Ó, děkuji. Vsadím se, že vy byste vymyslela stejnou pecku, ale pokud souhlasíte, můžeme přejít k něčemu zábavnějšímu."

,,Stíne, vedu to tu já, nebo ty?"

,,Ty." Odpověděl zasněně, co zase vymýšlá.

,,Skvěle. Takže, kdo nesouhlasí s oblečením?" Nikdo ruku nezvedl. Skvělí!

,,Název. Nuntiové. Poslové. Je někdo proti?" Zase nikdo.

,,Svolávací znamení?" Scorp zvedl ruku. Pokud by ji nezvedl on, asi se ozvu já, protože tenhke nápad se mi nezamlouval.

,,Pokud už budeme takhle originální, neměli bychom se i originálně svolávat? A navíc takhle by nás každý poznal. Chce to něco nenápadného."

,,Máš pravdu, Scorpe. Napadla mě jizva." Řekla jsem.

,,Ne! Ani náhodou. Nemůžeš po nás, dívkách z čistokrevného rodu nechat si dobrovolně udělat jizvu." Zapištěla na mě Ali.

,,Uklidni se, jizvy se dají zamaskovat. Tohle by byla jizva od černé magie. V nás by přebýval jakýsi tvor, nejspíš had, který by nás chránil, udržoval naživu i při zraněních a každým ohavným skutkem by se zvětšoval. Dodával nám sílu v dalších překážkách. Zároveň by byl napojený na nás ostatní, proto bychom v případě nebezpečí mohli přijít a vzájmně si pomoci. Chápete mě?" Ať to má úspěch, vymýšlela jsem to celý den.

,,To zní děsivě a úžasně zároveň." Vydechla Jus.

,,Já jdu do toho." Řekl Zabiny.

,,Já taky." Kývl Scorp.

,,Souhlasím, chci mít jizvu." Řekla Jus.

,,Agrrrr, no tak fajn." Vydechla nešťastně Aliah.

,,Musím říct, ze jsi mě mile překvapila, Angel. Bohužel, takové kouzlo neexistuje." Řekl sklamaný chladný hlas kostlivce vedle mě.

,,Proto ho budu muset vymyslet. Prosím lidi, věřte mi. Tohle bude dokonalé. Společně nastolíme novou vládu. Vládu kouzelníků a z mudlů budou otroci."

,,Hej, to zní jako nějaký slib, mohli bychom ho skládat vždycky na konci." Řekla nadšená Ali, že by se jí konečně začalo něco zamlouvat? ,,Co třeba; Já, posel smrti, zde teď přísahám, na sebe, na svůj život i na život mé rodiny, že vždy budu plně bojovat za nový svět." Zasmála se.

,,To je dobré. Zkusme to všichni, a tím končeme schůzi. Chyťte se za ruce." Všuchni se chytli.

Já, Posel Smrti,
Zde teď příshám na sebe, na svůj život, i na život své rodiny,
Že vždy budu plně bojovat za nový svět.

Dneska už druhá, pro Jakuba, ne třetí už dneska nedám. Dobrou lidi😂💕💕