Já, Angela Mordica Potter.

47.část/ další na řadě

Každým dnem se blíží mé 17 narozeniny ale také konec roku, závěrečné zkoušky a mé poslední šance získat náhrdelník. Musím jednat co nejrychleji.

Dneska je už 10.5. Už jenom 3 dny. Potom budu moct kouzlit bez toho hloupého hlídáčku.

V knize jsem se dočetla spousty zásadních informací o teleportaci nebo-li přemisťovaní. Ne klasickým způsobem. Celé to spočívá v naprosté soustředěnosti mysli. Zatím jsem zkoušela kratší vzdálenost po hradě, protože zasadním rozdílem mezi klasikou a tímto je možnost přemístění kdekoliv. Ochraná kouzla se na to nevztahují, proto se mohu v podstatě bez povšimnutí dostat klidně na druhou stranu světa. Nebo do podzemí Bradavic. To zní jako plán! Jdu s tebou. Co si mám vzít s sebou? Krumpáč, lopatu, velkej batoh, pití, svačinku, zimní bundu, protože zima je očekávaná, provaz... Stíne, je jasné, že jdeš se mnou. Nic si s sebou brát nemusíš. Vezmeme to a vypadnem od tama. Nebude to nic náročnýho. Nikdo nic nezjistí.

Kéž bych věděla, jak jsem se zmýlila.

Dnes v noci tam půjdu. Když jsem o svém plánu říkala kamarádům, málem mě připoutali k posteli. Chtěli jít se mnou, ale to jsem jim zatrhla. Tohle je můj osud. I kdybych u toho měla zemřít. Jednou budu světu vládnout. A oni se mnou.

Společně jsme se rozhodli podniknout ještě nějaký útok. Hmmm, co takhle naše oblíbená oběť. Můj milovaný bratránek. Šmejd. Má strašně slabou obranu mysli i těla. Stačí jedno mavnutí ruky a je na zemi. Nedokáže se bránit, už mě začíná lehce nudit. Ani křičet pořádně neumí.

,,Ahoj, Martine! Jak se má můj milovaný bratránek? Něco ti ukážu, pojď." Čapla jsem ho za ramena a téměř odvláčela na smluvené místo. Opuštěné učebny jsou skvělým útočištěm. Doslova.

,,Angelo, kam mě to vedeš? Já s tebou nikam jít nechci. Nechci být znovu na ošetřovně!" Kvičel a škubal sebou. Jo, tak v tom má recht. Taky bych s tou starou vzteklinou nechtěl být. Člověk neví, kdy ti nasype kyanid do lektvaru proti bolesti. Jsi moc pesimistycký Stíne. Říkej mi Stínečku bobečku. Co?! To je moje umělecké jméno. Nelíbí se ti? Moc hezký.

,,Neboj se." Vzpomněla jsem si na toho pitomce vedle. Tohle kdyby mi řekla vyhlášená šikanátorka a Zmijozelská kralovna, tak se doslova poseru strachy. Dík za důvěru. Není zač. Víš, že dokážu potěšit. To byla ironie. Co? To si vyprošuju. Já tady celou dobu mluvím vážně a ona si ze mě dělá srandu? Já tady taky nemusím být. Tady doprava. Přijdu ti blbá? Ne, jenom nedáváš pozor. Hlavně že ty jsi dokonalý. Já vím, děkuji pěkně.

,,To se ti snadno řekne. Ty nejdeš s vrahem do části s opuštěnýma učebnama, kam chodí možná tak Eggs na noční vycházky."

,,Máš štěstí, zrovna dnes má hlídku kolem půl noci." Nestihl se ani rozhlídnout, když jsem ho prudce strčila do dveří polorozpadlé učebny. Dřív to byla učebna obrany, po válce se ale nechtěla nikomu opravovat, tak ji nechali být a našli novou. Už jsme tam byli všichni.

,,Já to věděl!" Zakřičel. Vrazila jsem mu pěstí do břicha aby stichl.

,,Drž hubu." Místnist jsme zabezpečili proti odposlechu. ,,Alexi." Kývla jsem na kamaráda. Namířil na něj hůlku a započal Crucio chvilku.

,,Víš, Marti, už mě začínáš docela nudit. Aspoň křičet by si mohl. Chceš umřít teď nebo až za pár let?" Koukal na mě prazdným pohledem. Nenávist ke mně i k ostatním. Nic jiného v jeho pohledu nebylo. Chtěl zemřít.

,,Raději mě zabij hned." Jeho hlas byl slabý. Ušklíbla jsem se. Ali odešla z místnosti, protože se na vraždu koukat nezvládne. Namířila jsem hůlku na jeho krk a vytvořila jemným pohybem ruky hlubokou ránu.

,,Sbohem, šmejde." Věděla jsem, že vykrvácí. Všichni jsme odešli a nechali ho umírat. Nikomu chybět nebude.

Na večeři to nikdo neřešil, takže mi bylo jasné, že jeho mrtvolu ještě nikdo nenašel. Měl fakt super kámoše, když je ani nezajímá kde je. Tedy do doby než do síně vtrhly nějaké prvačky z Havraspáru. Ředitelka odešla s nima. Ideální čas odejít. Kývla jsem na ostatní.

Stála jsem před zachodky a chystala se vejít. Na potrubí opět seděl ten protivný duch. Na kámen ji promění jednoduché kouzlo. Z černé magie samozřejmě. Spadla na zem a zůstala jako mrtvá.

Přešla jsem k umyvadlu se znakem hada a promluvila na něj. To je divný, mluvyt na kohoutek. Divný je mít v hlavě tebe. Vstup se otvíral do velké skluzavky. Sjela jsem dolů.

Dopadla jsem na něco křupavého. Hlodavčí kosti. Fuj! Procházela jsem spletitými chodbami pod hradem směrem k cíli. Otevři se. Zasyčela jsem na dveře se znakem hadů. Začali se hýbat a otvýrat komnatu. Našla jsrm to. Přede mnou ležela kromě dlouhé chodby také kostra s tenkou vrstvou kůže. Měla tvar hada. Obrovského hada. Bazilišek. Jsi vskutku bystrá. Nechápu, jak ho mohl můj otec zabít. Je nádherný. Rozhodně je ho větší škoda než mé matky, která měla být mrtvá. To bys byla taky. Já vím. Ale Pán Zla by žil. Ne, ty si teď na jeho místě. Dobrá. Někde tady je ten náhrdelník schovaný. Nečekáš doufám, že leží za sloupem? Co ta majestátní stěna? To je sídlo baziliška. Tam by to schovat mohl. Také si myslím.

Vyškrábala sem se do úrovně dveří. Hadí jazyk na ně tentokrát nepůsobil. Uprostřed byl malý zlatý čudlík. Zkusila jsem ho stisknout. Otvor se se skřípánín otevřel. Byla tam další místnost. Spíš hnízdo. Hromada kostí, zatuchlý vzduch a karabička. Zdobená krabička. Vydala jsem se k ní a pomocí mého daru ji otevřela. Uvnitř ležel řetízek s přívěskem a smaragdovým kamínkem. Vytahla jsem ho. Bylo v něm tolik temnoty, že jsem se bála i já. Našla si to. Dokázala jsi najít legendu. Já vím. Pověsila jsem si ho na krk. Byla to tak ohromná síla a pocit moci, že jsem se musela přidržet stěny. Teď musím vypadnout. Ven to šlo snáz než dovnitř. Merlinužel jsem neviděla Uršulu zmrzlou na zemi. Co to má být? Musela jsi tam být příliš dlouho. Určitě běžela za ředitelkou. Musím vypadnout. Běžela jsem do sklepení, co nejrychleji to šlo.

Po cestě jsem nenarazila na žádný dozor. Ani na Filchovu kočku. To je divný.

,,Slečno Potterová, ihned pojďte se mnou." Ozval se za mými zády hlas ředitelky. Jsem v háji.

Děkuju za 6k přečtení. Jste úžasní❤❤❤❤