Já, Angela Mordica Potter.

33.část/Merder

Lidi to asi týden po projevu kloubouku přestali řešit. Někteří na mě občas sice zvlástně pokukovali. Merder mě zabíjela pohledem a se svojí skupinkou husiček nás pomlouvali snad na každém rohu. Asi si s ní budeme muset pokecat. Tam jde. Sama. Kývla jsem na ostatní. Zabinovi jí zastoupili cestu ze zadu. Malfoy s Ali ze předu. Já jsem se vydala rovnou k ní.

,,Ale,ale, copak je to tu za ztracené kuřátko."

,,Angelo, co po mě chcete." Ohlížela se nervózně.

,,Chceme si jenom popovídat s naší kamarádkou, není to tak lidi." Pomalu šli směrem k Mer a uzavírali jí tak naprosto jakoukoliv možnost úniku.

,,No tak, tohle není sranda. Lidi prosím." A to jsme ani nezačali.

,,Máš pravdu, je tu vcelku... nuda. Co se takhle pobavit, Merder, co?" Mlčela a zírala na mě s rozšířenýma zorničkama. Ještě, ze je na chodbě zrovna prázdno. Nikdo tu moc nechodí. ,,Odpověz!" Štěkla jsem na ni.

,,Já se nechci bavit."

,,Tak ty se nechceš bavit? Ale my ano, můžu začít Angel?" Zachechtala se Jus.

,,Jistě, je tvá. Minutu každý. Odnaučíme tu malou nevděčnici lhát a pomlouvat." Justice na ni nejdřív seslala lechtací kouzlo, pak ji donutila tančit do padnutí, Zabiny ji vynesl do vzduchu a házel si s ní se Scorpem. Pak přišla řada na mě.

,,Prosím, už dost." A to sem ani nezvedla hůlku.

,,Teď prosíš ty mrcho? Není to trochu pozdě. Poslední minuta, jak jen ji využít. Hmmm... už vím. Crucio!" Začala se svíjet na zemi, křicet a brečet bolestí. Rvala si vlasy z hlavy, kousala se do rukou, krčila se do klubíčka. Prosila. Ne o život, ale o smrt. Jak ráda bych jí to dopřála, bohužel nemůžu. Hloupá pravidla, což? Po minutě a půl jsem přestal, protože se blížili kroky.

,,Musíme zmizet." Rozběhli se všichni ostatní pryč. Stíne, musíš do ní vstoupit a vymazat jí vzpomínku na tváře a na hlasy. Pospěš. Dobře, jdu na to. Zase ten pocit odloupnutí ode mě. Nesnáším to. Rychle jsem se rozběhla za ostatníma. Našla jsem je až ve Velké síni na večeři. Po chvíli vpadla do místnosti Mcgonagalová. Rozběhla se rovnou k učitelskému stolu, odkud následně i odešli. Sakra, hůlka. Mám tam jako poslední kouzlo Cruciatus. Musím něco vymyslet. Bramborová kaše! Je všude jen né u mě, prostě si ji kouzlem přitáhnu k sobě. Problém vyřešen. Dost lidí tady to dělá, když na něco nemohou dosáhnout.

,,Prosím všechny o pozornost, nikam neodcházejte, snad jste všichni. Před chvílí se zde na naší škole stalo něco opravdu hrozného. Jedna studentka byla napadena nějakým studentem nebo skupinou jiných studentů. Mimo jiné na ni byla použita kletba Cruciatus. Posléze ji však byla vymazána paměť. Nejdou rozpoznat hlasy, ani tváře. Ptám se vás tedy, ví o tom někdo něco? Chápu, jste všichni v šoku. Ale pokud nenajdeme viníka, bude se to opakovat. Pokud si někdo na něco vzpomene, přijde za mnou, nebo za nějakým jinám profesorem. Napadená studentka je ze Zmijozelu, slečna Merder Crebová. Můžete jít." Tady ale bylo ticho. Nikdo se nezvedal, nikdo nemluvil, všichni jakoby zkameněli. Ali se tvářila vyděšeně, sice Merder nic neudělala ale byla svědek. Nečinný svědek, nezabránila nám to udělat. Dokonce i pomáhala. Nakinec jsme se celá škola hromadně zvedli asi po pěti minutách ticha.

,,Hej, myslíte, že na to přijdou?" Zeptala se nás Aliah.

,,Jo, ale to už bude pozdě." Udmála jsem se na ni.

,,Angel mně...mně se to nelíbí. Vůbec. Ani trochu." Zoufale mi říkala.

,,Ali, ty to teď chceš vzdát? To přece nemůžeš. Byla by to zrada. A viděla si co se stlo Merder." Asi bych neměla kamrádce vyhrožovat.

,,Jen, já... no víš... já... já.... prostě jenom... prostě nechci ubližovat lidem." Teď už měla slzy v oçích. Všichni čekali, co teď udělám. Mám ji snad proklýt? To nemůžu, mám ji ráda.

,,Dobře. Nemusíš jim ubližovat, ale zůstaneš se mnou." Řekla jsem. Ona poskocila radostí a objala mě.

,,Dík, An. Mám tě moc ráda, jsi prostě baječná kámoška." Tohle dokáže zahřát u srdíčka. Ucítila jsem tlak v hlavě. Stín se vrátil. Zdravím, úkol splněn, konečně jsem někde, kde to je uspořádaný. Měla by sis tu občas utírat prach. Je to tu celý špinavý. Waaau, a jak mám podle tebe asi utřít prach ve svojí hlavě? Ty nevíš jak máš utřít prach? Prostě vezmeš prachovku, a pošudláš to. Jednoduché. Občas si totálně zabedněnej. No dovol! Já? A kdo tady neumí utírat prach. No podlaha už taky nebyla dlouho umytá. Nádobí, to se umeje samo, že? No hrůza. Kdy si naposled umyla okna? Drž už hubu, Stíne. Řekli jsme si s dobrou s ostatníma a... No to je hezký, že jste se tak pěkně rozloučili, ale já chci vědět, kdy umeješ ty blbý okna? Nedožadoval ses před chvílí utření prachu? Ten počká, já nevidím ven. Hmmmm, čím to asi bude? Možná tím, že opravdu nemám děravou hlavu. Jistě, že nemáš. Máš tam ty okna přece. A když už o tom mluvíme, dveře vržou, chtěli by namazat. Jo a nevíš kde bych sehnal sazeničky nějaké zeleniny a květin, chci to tady zútulnit. Někdy tě potom pozvu na kafe. Nevím, kde bys je sehnal, nic se zútulňovat nebude a už vůbec ne moje hlava, na kafe fakt nevim jak bych přišla, když ty jsi v mojí mysli a tam se fakt blbě dostává, pokud tam trůníš ty. No dovol! Já stolicuju zásadně jednou deně. Ty. Mi. Sereš. V. Hlavě?! No jistě. Máš tu moc příjemný záchod. Takový moderní. Hezký. Nechceš mi občas přinést nějaké křížovky, protože je tam strašná nuda. Joooo a taky mi dochází toaleťák. A jsou tady pavučiny, jenom jejich obyvatele ne a ne najít. Nebo bys mi sem mohla donést čaj. Už mi došel a já místo toho piju náhradní zásoby. Jenom nevim, co to je. Je to hořký, pálivý a pěkně hnusný. Nějak ohnivá cosi. To vše vysvětluje. Hele Stíne, teď si půjdeš pěkně lehnout a dopovíš mi to zítra, ano? Ne, já ještě neskončil. Taky bych potřeboval chleba, obálku, poštovní známku, papír, něco na psaní, a abecedu. Na co to chceš? Chleba na přilákání holuba, do obálky dám dopis, na ni nalrpím známku a zapomněl jsem písmenka, proto ta abeceda. Komu deš psát dopis? Tobě. Buse to nákupní seznam. U Merlina, dobrou noc. Na tohle nemám.

Čus, čus. Hádejte kdo je tu? Ano, jsem tu já. Těšíte se do školy? Už se to blíží. Ja moc. 😂😂💕 tak zase sbobem😂😂🙋‍♀️💕