Já, Angela Mordica Potter.

54.část/ Vražda k snídani

Když jsem ráno přišla dolů, kluci už seděli u stolu.

,,Merline, chraň mě!" Vykřikl Zabiny, když na mě kouknul.

,,Co se ti stalo u Merlina?" Přidal se Scorp.

,,U Merlina jsem nebyla, takže pochybuju, že by ti pomohl." Ty si mi nějaká příjemná dneska. Ty na mě ani nemluv! Co je? Nelíbila se ti má přednáška? Přednáška? Tak se tomu dnes říká? Já bych to spíš pojmenovaka otravný pitomec, který neumí držet tlamu! Jak jsme se to učili, Angelko? Z hluboka nadrchnout...

,,Drž už hubu, Stíne!" Zařvala jsem nahlas. Kluci sebou škubli a se strachem mě pozorovali. Stín mi vystoupil z těla a já mohla na chvíli neslyšet jeho otravný hlas. Byla jsem velmi unavená. Sedla jsem na židli a opřela čelo o dlaně. Všichni tři mě pozorovali, kdybych se náhodou rozhodla po nich něco hodit. Potřebuju někoho zabít, jinak zabiju Stína. Neptejte se jak, prostě bych to nějak udělala.

,,Přiveďte mi někoho, koho budu moct zabít, jinak zabiju někoho z vás." Zašeptala sem. Všichni tři se hned hnali ke dveřím, aby chytili mudlu. Kdybych nebyla tak vyčerpaná asi bych se šla podívat jak jim to jde. Protože představa těch tří, jak chytají nějaké mudli jako třeba babička slepici, je vskutku úsměvná.

Šla jsem zpátky do pokoje a téměř okamžitě usnula. Probudili mě až hlasy. Nad mou postelí ae skláněli tři rozpláclé oblíčejíčky mých drahých poskoků.

,,Na co tak brejlíte?" Stále jsem nebyla úplně při smyslech.

,,Jak ses vyspinkala?" Ozval se Stínův protivný hlas.

,,Líp, než když mi trůníš v mozkovně." Posadila jsem se prudce, div jsem netrefila kluky do nosu.

,,Nepřeháněj. Náhodou, už chodím trůnit jinam." Oznámil mi pyšně. No hrdá za to na něj teda rozhodně nebudu. Kluci si ho přeměřili znechuceným pohledem.

,,Nechtěj po mně pochvalu, buď tak laskavý. Máte to, co sem po vás chtěla?" Stín uraženě odkvačil nejspíš na svůj trůn.

,,On jako vykonával potřebu v tvojí hlavě?" Zeptal se zaraženě Alex.

,,Merlinužel ano." Scorp zamrkal a koukl na dveře, kudy démon odešel, pak do mých očí a nakonec na moji hlavu. Vcelku hlasitě polknul.

,,Hnusný strašidlo." Otřepal se. Lehce se mi zvedli koutky. Aspoň už nejsem jediná, která si to myslí.

,,Já tě slyším, Malfoyi juniore!" Ozvalo se ze záchodu. Na to jsme všichni tři vyprskli smíchy. ,,Vám to přijde vtipné? Mně totiž ne. Protože já nejsem strašidlo a jsem hezkej. Rozhodně víc než vy! Ty veverky na mně mohli oči nechat." Kluci na mě nechápavě koukali.

,,Stín, bombarďáky nějaké babušky z Ruska, taneček mezi stromy a doživotní trauma pro veverky. A pro mě vlastně taky." Ušklíbla jsem se nad vzpomínkou Stína jako tanečnice v bombarďácích.

,,No to si děláš srandu, ne? Jakože fakt? Sakra, Angeliko! Až příště někam oddrnkáš tak jedu s tebou, protože s tím DÉMONEM je asi o moc větší legranda jako tady se Scorpem a jeho paničkou." Ušklíbl se Alex. Slovo démon schvalně zařval, aby ho Stínek slyšel. Ten nás ale ignoroval a pobrukoval si nahlas nějakou melodii. U toho byl samozřejmě zavřený ve svém oblíbeném kumbálku na... no vždyť víte na co.

,,Jistě, Alexi. Ale teď zpět k mé otázce. Máte toho mudlu?" Usmála jsem se až přehnaně mile.

,,Z koho nás máš? Jistě, leží dole v kuchyni, svázán a v bezvědomí. Teda byl, než jsme šli pro tebe." Dodal Scorp. Plácla jsem se dramaticky rukou do čela. Aktivně vyskočila z postýlky  a utíkala se podívat, koho přitáhli.

Když jsem sešla dolů, zůstala jsem v chvilkovém úžasu. Přede mnou ležel zlustý mudla. Byl ke mně otočený zády a nejspíš byl stále v bezvědomí. Někoho mi strašně připomínal, ale koho? Přešla jsem blíž a do sádláče šťouchla špičkou boty. Pomalu se začal probouzet. No to si ze mě děláte Merlinovu ctěnou zadnici.

,,Angelo? Angelo, díky Bohu jsi to ty. Unesli mě!" Byl to můj mudlovský strýček Dudley.

,,Vypadá to tak." Otočila jsem se zpět k těm třem idiotům. Stín se k nám už stihl připojot, jak milé.

,,Pánové, dovolte mi představit vám mého strýčka Dudleyho. Je to bratránek mého zablešeného otce." Zavrčela jsem z nechutí. Musím ale uznat, že je to skvělí způsob, jak dát o mém příchodu vědět. Ďábelsky jsem se usmála.

,,Pracují pro tebe? Prosím tě, ať mě pustí. Nic jsem neprovedl!" Kvičel strýček.

,,Ano, pracují pro mě. Nevidím jediný důvod, který by nám bránil tě pustit. Tedy až na jednu skutečnost... jsi mudla." Podívala jsem se mu do očí. Bylo v nich nepochopení. ,,Dovol, abych ti to tedy vysvětlila. Mudla, člověk, který nekouzlí- to si ty. Čaroděj- to jsem já. Mudlové jsou neschopní se bránit před čarodějem. To znamená, že když udělám toto-Crucio- tak proti tomu nic nezmůžeš." Kroutil se na podlaze, oči rozšířené strachem, utrpením a bolestí. Přecházela jsem kolem něj jako šelma čekající na svou kořist.

,,Dost!" Vykřikl a snažil se dát ruce před můj paprsek. Hlupák. Přestala jsem a přeřízla provazy. Nezapomněla jsem ho u toho lehce pořezat.

,,Abych nevypadala tak bezcitně, smíš si vybrat, jestli chceš umřít rychle nebo pomalu." Ušklíbla se svým zlověstným úsměvem.

,,Co si udělala s mým synem?!" Vykřikl naštvaně. Jejda, žeby mu to konečně došlo. Koukla jsem se mu hlubokodo očí. Ukázala jsem mu vzpomínku, ve které jsem jeho syna zabila. Už ani nevím, jak se ten hlupák jmenoval.

Když prohlídka skončila, tvářil se jakoby byl se smrtí na kávě a ta mu držela kosu pod nosem.

,,Vrahu!" Vykřikl nešťastně a po tvářích mu stékali slzy. Jak dojemné.

,,Ano, jsem vrah. Zabíjím bez mrknutí oka. Je mi jedno, koho zabiju. Pokud potřebuju energii, nic jiného mi nepomáhá." Ušklíbla se při jeho zhnuseném pohledu.

,,Nechápu, jak můžeš sama se sebou žít!" Snad se mi nechystá promlouvat do duše...

,,Naprosto klidně a spokojeně. Nemám ani noční můry." Mrkla na něj.

,,Proč? Proč tohle děláš?" Zeptal se zlomeně.

,,Protože chci, protože mě to baví, protože někdo musí následovat stopy Salazara Zmijozela a já k tomu byka vybrána. Teď si vybet, rychle nebo pomalu?" Mluvila jsem o jeho smrti.

,,Rychle." Zíral do země.

,,Takže  pomalu, skvěle!" Tleskla jsem. Seslala jsem na něj mnoho kleteb. Malé ranky měl po celém tělo, nehty měl vytrhány pryč. Jedno jeho oko vypadlo a on ho musel pod imperiem sníst. Takhle jsem se dlouho nepobavila. Když už měl dost, zabila jsem ho. Jeho tělo vzala a přemístila se s ním pryč. Položila jsem ho do vchodu pro návštěvníky na ministestvu kouzel. Sjel dolů i s malou zprávou o jedné větě.

Jsem zpátky, šmejdi třeste se.

Tak jsem tady s další kapitolou, zase skoro o půlnoci. Užijte si to💕💕