Já, Angela Mordica Potter.

67.část/ Mé jméno je...

Nemožné se stalo skutečným. Ministryně kouzel Hermiona Weaslyová odstoupila z funkce. Neumíte si představit, jakou radost jsem z toho měla, když se týden po mém útoku objevil tento článek v novinách. Teď se diskutuje o dalším postupu a především, kdo bude další ministr. Jelikož ministryně neodstoupila úplně dobrovolně, nemohla ani jmenovat svého zástupce. Objevilo se pár kandidátů, ale nehody se dějí, takže u nich strach nemám. Mé zájmy bude zastupovat Scorpius. Dokonce se zdá, že na celou výběrovou komisi udělal jenom pozitivní dojem.

Další skvělou zprávou jsou nepokoje v oddělení bystrozorů. Nelíbí se jim jejich šéf, Harry Potter se svými pomatenými názory. Hlavní organizátor stávek je Alex Zabini. Nějak šikovně se mi ho tam povedlo šoupnout a on tam teď zapaluje pod kotlem, tak říkajíc. Samozřejmě jsou jedinci, kteří jsou zásadně proti, ale těch je málo. Za chvilku vezmu veškeré vedení kouzelnické Anglie do svých rukou a postupně převezmu vládu i nad zbytkem kouzelnické společnosti. Potom se mohu přesunout mezi mudly. Mé ďábelské já a mé ještě ďábelštější plány pořadají oslavnou párty. A tvého ďábelského démona nepozvaly... asi se jdu urazit. Tak pozdravuj.

Dnes mám opravdu neuvěřitelně skvělou náladu. Dokonce jsem ještě nevyvraždila tu vesnici, kam jsem se chtěla zastavit. Nu což, stihnout se to stále dá. Vlastně bych se tam mohla stavit rovnou, stejně nemám co dělat. Můžeš si povídat se svým skvělým démonem. Vypadne z tebe něco rozumného nebo si zase začneš stěžovat, že se ti hádají toaleťáky? Ale oni se fakt hádají! Málem už se i popraly. Víš jak jsou krvavé takové zápasy toaleťáků? Nejhorší jsou zápasy trojvrstvých a dvojvrstvých...

Takhle Stín básnil ještě další půl hodinu. Opravdu jsem měla chuť vytáhnout si ho z hlavy a uškrtit. Kdyby to bylo možné, samozřejmě. Tak otravnou potvoru jako je Stín, na světě nenajdete. Copak jsem nemohla dostat nějakého normálního démona? Asi jsem jako malá až moc zlobila... třeba se mi Satan mstí, že jsem v pěti letech hodila po Jamesovi talíř s polívkou, protože mě naštval. Jo, to bude určitě tím. Možná po tom tak zblbnul, že by se to za hřích považovat dalo. Nebo třeba, jak jsem jednou otci zabodla vidličku do zadku...omylem samozřejmě. Lili do mě strčila a já padala, padala a najednou byla vidlička v pozadí Harryho Pottera. Takové pěkné vzpomínky mám z dětství. Ale má rodina nejspíš tak nadšená nebyla, myslím však, že v nemocnici se náramně bavili. Kdo by taky ne, když vám do ordinace nakráčí vzteklý Harry Potter s vidličkou v zadku a vy se nesmíte rozesmát při otázce, co ho trapí.

Ta představa se mi líbí! Bylo to neuvěřitelně komické. Já sice byla týden bez večeře, ale stálo to za to. Jednou jsem se to pokusila zopakovat... Merlinužel, nepovedlo se to. Uhnul včas. Je nějaké období tvého života, kdy jsi nebyla vražedná svině? Vlastně ne... ja byla potvora už jako mimino. To totiž bylo mou oblíbenou činností poblinkat čisté oblečení. Achich, s tebou bych chtěl žít od narození. To bych se krásně pobavil. No to raději ne, ještě by mi začalo hrabat. Hrabe ti i tak, nechápu co řešíš. Tak to bacha, já nejsem ten, komu se rvou toaleťáky.

Naše výměna názorů trvala ještě dobrou hodinu, než jsem to vzdala a poslala ho do... no vy víte kam, prostě někam. Rozhodla jsem se zajít do té vesnice. Stín mi vždycky dokáže skazit náladu a já si to potom vybíjím na mudlech a šmejdech. Takže pokud jsem někomu omylem oddělala tetičku z pátého kolene vaší prababičky, může za to Stín a jeho toaleťák.

Přichystala jsem se na cestu a přemístila se do mudlovské vesnice, kde žijí i šmejdi, kteří se rozhodli vzdát se světa čar a kouzel. Nevděčníci. Co by za to jiní dali?

Stála jsem na předměstí. Přemýšlela jsem, kudy se vydám. Byla tma, lidé povětšinou spali. Sem tam se ozval smích z otevřených oken. Ten tady moc dlouho nezůstane. Začala jsem uličky rozpočítávat, anych byla spravedlivá. Vyhrála hodně psvětlená ulice přímo naproti místa, kde jsem stála. Pomalými kroky jsem vyrazila. Přemýšlím, jestli je zavraždit všechny najednou, nebo se sem chodit vyvztekat. Ta druhá možnost nezní vůbec špatně. Asi to tak udělám.

Vešla jsem do krajního domu osvětlené ulice. Byl bílý, moderní a taky pěkně luxusní. Jednoduchým Alahomora jsem si odemkla dveře. V domě bylo hrobové ticho. Prošla jsem přízemí, kde nikdo nebyl. Ložnice měli nahoře. Schody trochu zavrzaly. Nikdo v domě si nejspíš ničeho nevšml. Tiše jsem otevřela první dveře hned u schodů. Za nima byla koupelna, ve které, světe div se, nikdo nekempoval. 

Postupovala jsem dál, až jsem konečně objevila obydlený pokoj. Ložnici, ve které spali dva lidé. Nejspíš manželé. S ďábelským úsměvem jsem vlezla do hlavy ženě a vytvořila jí tam obrázek jejího manžela, jak se oběsil. Žena byla během deseti minut vzhůru s vyděšeným výkřikem. Muž něco zamumlal a otočil se na druhou stranu. Žena si mé postavy ve tmě zatím nevšimla. V hlavě jejího muže jsem vytvořila podobnou představu, jen oběť byla žena. Muž se po chvilce také vystrašeně  probral. Zábava mohla začít. Na druhé straně pokoje jsrm nechala vznést vázu.

,,To ty?" Zeptala se šeptem žena. Takže jsou ten případ šmejdů, co se rozhodli zradit magii v jejich krvi.

,,Ne." Zamumlal muž. Rožnul lampičku, kterou jsem mu kouzelm zhasla. Trochu nejistě se rozhlédl po pokoji. Pokus o rožnutí zopakoval. Opět neúspěšně. Oba se začali bát. Zapnout světlo se pokusila i žena. Také bezúspěšně. Přisunuli se na posteli k sobě blíž a hledali toho, kdo je tady straší. Dle jejich mysli, do které jsem se vloupala, nemají děti, takže je tahle situace s neznámým člověkem v domě o to víc děsivá. Po nějaké době absolutního ticha, kdy se rozhodli jít znovu spát, jsem shodila schválně knihu z police. Oba se opět posadili. Příjemná rozcvička před smrtí. Nechala jsem je oba začít levitovat, tohle bude sranda. Žena úlekem vykřikla. Muž se pokoušel dosáhnout na stolek, kde měl nejspíš hůlku.

,,Nenamáhejte se." Vystoupila jsem z tmavého koutu do měsícem osvětlené části pokoje. Lusknutím prstu jsem rožla, aby na mě viděli.

,,Kdo jste?" Vykřikl muž.

,,Vaše smrt." Zašeptala jsem s ďábelským úsměvem. Dlouho do noci jsem je mučila, než jim konečně dopřála milostivou smrt. Na zeď jsem se potom jejich krví podepsala. Mé jméno je Smrt.

Po dlouhé době je tu nová kapitola. Omlouvám se, že teď dva týdny nevyšla, ale měla jsem nějaké soukromé problémy, tak na psaní nebyla chuť ani čas.