Já, Angela Mordica Potter.

48.část/ Dobrou noc

,,Jistě, paní ředitelko. Provedla jsem něco?" Její zamračený obličej nyl vidět i v té tmě. Nemohla to vědět. No, ten duch je asi inteligentnější než se zdá. Neviděla mě. Možná... Co tím myslíš? Nic, soustřeď se na cestu!

Při vchodu do jejího kabinetu stál nějaký muž. Byl to ten strýc. Otec šmejda, kterého jsem se dneska zbavila. Vešel spolu s náma dovnitř. Tam už čekala moje rodina. Matka, otec, bratři, Lili, Rose,Hugo, teta Hermiona, strýc Ron a teď už i pan Dursley. Všichni se na mě mračili. V koutku za profesirčiným stolem stála moje kolejní ředitelka a taky Uršula.

,,Posaď se Angelo." Kývla Minie k prázdnému křeslu. ,,Co jsi dělala takhle pozdě v noci na chodbách hradu?" Koukala mi do očí. Chce k tobě do hlavy. Nepouštěj ji. To nemám v plánu, neboj.

,,Nemohla jsem spát. Umřel mi bratranec, nedokázala jsem se s tím vyrovnat." Musím u ní vyvolat lítost. Ta vypadá, že lituje všeho kromě tebe. Si bystrý.

,,A jak víš, že zemřel? Z večeře jsi odešla brzo. A na koleji jsme tě také nenašli." Do háje.

,,Byla jsem v knihovně, když za mnou přišli holky, že zemřel další student. Nedokázal jsem se s tím vyrovnat." To už si říkala.

,,To ale nevysvětluje vaši nepřítomnost. Možná by vás to zajímalo, tady Uršula dnes byla omráčena." A si u Merlina v zadku. To vím i bez tebe.

,,Netušila jsem, že lze omráčit ducha?"

,,Nikdo z nás. Uršula viděla otevřený vchod, který neotevřeš bez pomoci hadího jazyka. Angelo, ty jsi jediná na škole, kdo má tuhle moc. Řekni pravdu!" Vzal si slovo můj milovaný papínek. To ho papinkáš? Vypadám jako kanibal? Ne, ale začínám se toho obávat.

,,Nic jsem neprovedla." Matka se ironicky uchechtla.

,,Byla jsi obviněna z vraždy, Angelo." Pronesla McGonagalová. Hlavně nic neříkej.

,,A smím se zeptat, koho jsem zabila?" Koukla jsem na Lili a Rose. Bylo mi jasné, že ty dvě to donesly na zlatém podnose až k ředitelce.

,,Dva chlapce. Andyho a teď i vašeho bratrance." Mohla by se rozhodnout, jestli ti chce vykat nebo tykat. Taky si říkám.

,,Zajímavé. Ani jsem o tom nevěděla." Ušklíbla jsem se na tetu, která byla bledá jako stěna. Opovaž se jí vyhrožovat. Nic neříkám. Ne, ale to opovržení jde cítit na kilometry.

,,Tak dost!" Zařval otec a praštil pěstí do stolu. V téhle chvíli připomínal naštvanýho chlupatýho křečka.

,,Ale já nic nedělám." Ne, jenom se šklebíš, lžeš, vraždíš a mnoho dalšího.

,,Mám toho dost, Minervo. Lili nám řekla pravdu." Já to tušil. Já taky.

,,Ano, Harry. Chápu tvé rozhořčení. Mám tady veritasérum, které jí rozváže jazyk." Kývla na druhou profesorku v místnosti. Ta přešla ke mně a s tvrdým výrazem mi nalila odpornou tekutinu do úst. Je silné. Zabráním jenom informacím o komnatě. Tohle je teď nejdůležitější. Dobrá.

,,Začneme něčím jednoduším. Jméno, věk kolej?" Snažila jsem se zabránit odpovědi. Bohužel, marně.

,,Angela Mordica Potter, za tři dny 17, Zmijozel."

,,Výborně. Zabila jste už někoho?" Zeptala se dost váhavě Minerva.

,,Ano." Všichni zalapali po dechu.

,,Kdo byl první?" Není nějaká zvědavá?

,,Mudla z autobusu." Její obočí vystřelilo až do poloviny čela. Od matky se ozvalo tiché "já to věděla" a otec se musel posadit do křesla.

,,A tady na hradě?" Nechci. Nic jiného nemůžeš udělat.

,,Myslím, že odpověď na tuto otázku znáte. Ano, zabila jsem Andrewa i Martina." Koukla jsem se na strýce, který vzlykal do ramene mojí matky. Jak ubohé. ,,A taky jsem pomátla Merder." Mrkla jsem na ředitelku. Nejsi na drogách, máš jenom odpovídat na otázky. A co asi dělám?

,,Slečno, Merline." Opovaž se udělat to, nad čím přemýšlíš.

,,A jsem tedy slečna nebo Merlin, paní ředitelko?" Ušklíbla jsem se na ni. Ona mou poznámku přešla  a vyptávala se dál.

,,Co jste dělala dnes v noci na chodbě?"

,,Procházela se při měsíčku." Stryc vypadal, že sebou brzo sekne.

,,Slečno Potterová! Přestaňte být laskavě drzá a řekněte pravdu!"

,,Ale paní profesorko, mám v sobě veritasérum. Dost silnou dávku, řekla bych. Máte pocit, že bych byla schopna lhát." Ona se jenom zamračila. Vstala ze židle. I ostatní. Jenom já zůstala na protest sedět.

,,Dobrá tedy. Slečno Potterová, byla jste obviněna s použití černé magie, vraždy tří osob z toho dvou studentů naší školy. Tyhle dvě skutečnosti jste zvládla provést na pozemku Bradavic. Dále jste obviněna za způsobení psychické újmy na zdraví slečny Crebové. Máte zakázáno se obhajovat, protože všechno co řeknete bude použito proti vám. Zítra ráno pro vás přijdou bystrozoři a odvedou vás do Azkabanu, kde budete čekat na soud před Starostolcem. Tímto jste zároveň vyloučena z Bradavic. Běžte si zabalit. Dobrou noc." Bum, ozvala se rána. Můj otec sebou švihl o zem. Angel, nestarej se o otce. Musíš zmizet. Dnes v noci. Já vím.

,,Dobrou noc." Otočila jsem se a odcházela. Za mnou šla profesorka lektvarů se soucitným pohledem. Když jsme byli před vchodem, zastavila mě její slova.

,,Slečno Potterová, mohu pro vás něco udělat?" Koukla jsem se na ni. Ať ti pomůže. Taky mě to napadlo.

,,Pomohla byste mi?" Víc okatě to nešlo?

,,Poslouchám." Pokud ne ona, tak nikdo.

,,Potřebuji se dostat z hradu. Nechci do Azkabanu, pochopte." Kývala hlavou a vypadala zamyšleně. Musíš použít to přemístění. Já vím. Nech to na mně. Do toho se mi zrovna dvakrát nechce.

,,A ode mě chcete co?" Jen jsem se pousmála.

,,Řekla by jste prosím mým přátelům, že čas nadešel?" Ona pozvedla obočí.

,,Čas nadešel. Dobrá, to by šlo. Dobrou noc, a držte se." Usmála se a odešla rychle pryč. Tak a je to. Jak víš, že hned teď nepoběží žalovat? Je to moje oblíbená profesorka. A řekla bych, že je to vzájemné. Jsi neskutečná. Nezapomeň knihu.

Mávla jsem hůlkou a na mé posteli se navršila kupička oblečení, knih, pergamenů a podobných kravinek. Vše jsem nacpala do malé speciálně upravené kabelky. Přes sebe jsem přehodila teplý cestovní plášť a vymýšlela místo mého pobytu. Zkus jeden les ve Walesu. Ze země nezmizíš a nikdo tě tam hledat nebude. Až skončí hlídáček, přemístíš se do Ruska. Na sever. Je tam klid a absolutně prázdno. To bude ideální. Díky, Stíne.

Stín mi vložil do hlavy obraz lesa, kde budu zbylé tři dny. Naprosto jsem se upnula k jediné myšlence. Kolem mě výřily barvy a světla, cítila jsem mírné šimrání. Když jsem otevřela oči,  stála jsem před nádherným vodopádem. Za ním je jeskyně. Hlavně nepoužívej hůlku a všechno bude v pořádku.

Sem si nemohla pomoct😌😂  snad se líbí❤❤❤❤❤