Já, Angela Mordica Potter.

45.část/ Dopisy a zase dopisy

Zbytek prázdnin jsem stravila povídáním si se Stínem a čtením knih. Občas jsem odpovídala na dopisy mým kamarádům a přede mnou ležel dopis od otce. Bála jsem se ho otevřít už skoro týden. Asi bych se měla odhodlat, ale nechci si kazit Vánoce. Angelo, neser mě a otevři to. Čistě s vědeckého hlediska tě neseru a... Potterová ještě slovo! Otevři to nebo to udělam já a nudu ti to každej večer před spaním předčítat. Okej, tvoje přesvědčovací metody jsou kruté. Já vím. Nesnáším tě. Nápodobně, teď to otevři. Aby tě to náhodou nepokousalo.

Z obálky vypadl papír, nečekaně byl i popsaný. Musel to psát v práci, protože pergamen byl značkové kvality a na konci dopisu bylo oficiální razítko mého otce. Opravdu se začínám bát. Co když mu Macík něco vyzradil a mě čeká sáhodlouhá přednáška o nebezpečí černé magie, výhružkách o vydědění nebo Azkaban. Ta poslední možnost mi nahání husinu. Brr.

Milá Angelo,
Paní ředitelka mě infirmovala o tvém podivném chování ve škole. Netuším, co plánuješ nebo co jsi v na těch záchodcích dělala ale nelíbí se mi to. Tímto tě chci požádat, aby ses po zbytek roku do podobných situacích nedostávala a já to nemusel řešit.

To byla ta úřední část, teď jdu víc do hloubky celé situace. Vím, že temná magie je velice lákavá, stejně jako převrat a podobné blbiny, ale ovládej se u Merlina! Je i 16 a do Azkabanu snad ještě nechceš, ne? Už s maminkou opravdu nevíme jak to říct. Chovej se jako Potterová, ne jako Voldemort. Jsi moje dcera. Kde se stala chyba?

Tvůj otec

Málem mě to dojalo. Fňuk. Pitomče. No, tohle budeasi první dopis, na který ti odpovím, drahý tatínku. Ale asi nezačnu tak přátelsky. Ještě aby jo, buď chladná. Na to bych bez tebe nepřišla. Jdeme na to.

O

tče,
Velmi se ti omlouvám za to, jaké jsem pro tebe sklamání. Samozřejmě se vynasnažím aby se to již neopakovalo.

Tak to byla ta úřední část, jdeme na tu lepší osobní. Je mi u Merlinovy zadnice co si o mně myslíš ty nebo matka. Nedělám nic nezakoného a pohybuju se v mezích zákona. Nebudu se ti zde zpovídat o mých školních aktivitách, jelikož tě zprávami o mě zajisté bombardují profesoři. Merlinužel si na mě většina školních pracovníků zasedla a studentka se jen těžko ubrání slovu ducha či profesora. Školník je taky peklo, mimochodem. A k tvým otázkám, do Azkabanu nechci a jsi si jistý, že zrovna já jsem tvá dcera? Sama tomu totiž často nemohu uvěřit, že by se takovému debilovi jako jsi ty mohla narodit tak krásná a inteligentní dcera jako jsem já. Upřímně, koukni se na mé sourozence, je to blbec vedle debila. A já nejsem ani jedno. Takže buď nejsem tvoje dcera nebo jsi mi dal veškerou inteligenci, kterou jsi měl a nyní ji postrádáte všichni.

Napsala bych, aby jsi pozdravoval doma, ale to je moc milé. Tedy přeji tobě, matce, Jamesovi i Albusovi bolestivou smrt.

Angela

Krása, tohle se mi povedlo. Otce to jistě potěší. To nepochybuj, za chvíli přiletí sova od tvé matky. Je mi to jasné. Asi jsem rozhádala rodiče. Jejda. Dopis jsem zanesla do sovince, kde jsem ho měla v plánu bezúhoně odeslat směr otcova zašívárna na ministerstvu. Bohužel má sestřička byla proti.

Vešla jsem dovnitř a koho tam nevidím. Ju. Posílala dopis v růžové obálce s velkou rudou pusou.

,,Ale, ale, ví rodiče o zamilovaných dopisech jejich andílka Lili?" Zeptala jsem se jí. Zůstala tady taky na Vánoce. Netuším proč.

,,Angelo, co ty tady?" Zeptala se naštvaně.

,,Co hned ten tón, sestřičko? Pokud vím, zapomněla jsem ti popřát Smutné Vanoce. No nevadí. Pokud vím, tak sovinec je přístupný všem studentům, ne jenom určité koleji. A teď uhni, nemám v planu se mezi sovími výkaly a tebou zdržovat příliš dlouho." Zašklebila jsem se na ni a plánovala projít k černému výrovi, který nosil mou poštu. Stoupka si přede mě.

,,Komu vlastně píšeš?" Zabil bych ji, je moc zvědavá. Na ni taky přijde řada, neboj. A zrovna její smrt si užiju.

,,Nemám tušení, co ti je do toho, ale když to potřebuješ tak nutně vědět k dalšímu šíření drbů, tak jsem se rozhodla odpovědět otci ohledně jedné soukromé záležitosti, do které ten svůj pihovatý rypák nestrkej, nebo tě to bude bolet, Lili." Zasyčela jsem na ni.

,,To je hezké. Tatínek bude mít radost." Opravdu se snaží být milá, nebo se mi to jenom zdá? Nezdá, fakt se to děje. Já sám to nechápu. Ty něco nechápeš? Co se stalo? Mohla by si toho nechat. Fakt mě štveš. Aspoň ti neokupuju hlavu. No, to mám fakt štěstí. Což mi připomíná, kdy mi dodáš ty věci z nákupního seznamu? Ten toaleťák začíná být akutní. Stop, detaily si nech pro sebe. Nic ti kupovat nebudu.

V tomhle malém rozhovoru se Stínem jsem málrm zapomněla na Lili.

,,Komu vlastně píšeš ty? Růžová obalka, obtisku rtů, to pro rodiče nebude. Ví o tom?" Ušklíbla jsem se na ni.

,,Do toho ti ale vůbec nic není!" Vykřikla, předala sově dopis a chtěla odejít. Chytila jsem ji za ruku a přitáhla zpátky k sobě. To zní jak v nějakém románu. Spíš sem s ní škubla a ona zůstala tak tak na nohou, jinak by skončila v čerstvém sovím výkalu.

,,Tobě do toho taky nic nebylo a řekla jsem ti to. Takže ti dám na výběr. Buď mi to řekneš sama a já to neřeknu otci nebo ti vlezu do hlavy, zjistím si to a pak to i otci vyzradím. Sice nechápu, kde si tak rychle sehnala náhradu za chudáka Wartense, ale to si vyřeš se svým svědomím." Měla slzy v očích. Drtila jsem jí ruku.

,,To bolí, pust mě! Píšu mladšímu McLangenovi! Stačí? A Andyho z toho vynech, ty vrahu." Škubala s rukou a brečela. Boduješ. Zpět k temátu toaleťak... drž zobák Stíne.

,,Vrahu? To zní hezky. Jsi hloupoučká, ale pro dnešek na to zapomenu a dodržím slovo. Dokud mě nenasereš, nikdo o tom vědět nebude. Pokud jo, za chvíli to bude vědět celá škola, pak i rodina. Vypadni." Pustila jsem jí zápěstí a ona se rozběhla pryč. Dopis jsem poslala a pak šla spát.

Chci svůj toaleťàk, fňuk, fňuk.

Ahoj, tak je to tu. Jaký byli prázdniny? Snad lepší než ty moje 😶❤, mějte se🤗🤗🤗