Já, Angela Mordica Potter.

💀21.část/ples

S včerejším večerem přijeli zpět i žáci, které doma vítají s otevřenou náručí. Ach ano. Závist je špatná vlastnost, ale buďme upřímní, každý někomu něco závidí. Moc, peníze, lásku, krásu. Je mnoho věcí na závidění, přesto se někteří chvástají, že mají všechno. Mají peníze, slávu, bohatství. I tak jim tam chybí jedna zásadní věc. Láska. Bože, už mě to vánoční zamilované a přátelské období dostihlo taky. Pomoc.

Zítra se koná ta pitomá šaškárna s názvem ples. Holky vyšilují, prý nemají co na sebe, přitom mají šatů plnou skříň, jaký make-up, vlasy, šperky a tak dále. Já nic neřeším. Má schopnost metaformágství to zítra vyřeší za mě. Jednoduché, rychlé, účinné.

Asi půjdu prozkoumávat zbytky hradu, které jsem ještě neobjevila. V tajné knihovně totiž mají plán celých Bradavic. Ukázal mi ho Salazar. Je pro mě jako dědeček nebo dokonce otec. Je mi blíž, než kdokoliv jiný. A já jsem vosk či co? Na tebe bych málem zapomněla. Ty jsi mi doslova nejblíž. No proto. Jinak mohla by jsi zkusit otevřít Tajemnou komnatu. Kdysi tamtvůj otec zabil baziliška. To je báječný nápad Stíne. Mohla bych tam procvičovat veškerá kouzla.

,,Holky? Znáte ten příběh o Tajemné komnatě?" Zeptala jsem se jich.

,,No jasně. Poslouchej!" Jistě že ho znám, ale zapomněla jsem, kama se tam ide. ,,Rok 1993 v Bradavicích se objevil netvor, vypuštěný z Tajemné komnaty. Útočí na mudlorozené čaroděje a čarodějky. Zanechal ho na hradě Salazar Zmijozel. Prý se do komnaty dá vstoupit přes dívčí umývárnu ufňukané Uršuly. Našel ho tvůj otec, připravil o rozum učitele obrany, zabil baziliška, sám málem umřel, fénix ho zachránil a on pak zachránil tvou matku. Na přesný popis se zeptej tvého otce. Počkat! Nechceš tam doufám jít? Angelo, ty si sebevrah." Ukecaná Ali, dobrá Ali.

,,Možná. Vždyť už bazilišek nežije, tak co je za problém?" Obě na mě koukali varovným pohledem.

,,Říká se, že v té komnatě stále přebývá jedna z nejtemnějších kousků černé magie stará stovky let. Prý tam byla uložena společně s baziliškem a čeká na vypuštění. Ale prý ji může pustit a ovládnout jen pravý zmijozel krví, duší i srdcem. Salazarův dědic. Neměla bys tam chodit. Víš, že tahle magie tě láká. Mohlo by se stát cokoliv." Prozradila mi Jus, pro mě úplnou novinku. Budu muset najít crlou legendu o komnatě, než se tam vydám. Nesmysl. Honem. Jenom se podíváš, nakoukneš skulinkou a odejdeš. Ne Stíne. Holky mají pravdu. Černá magie mě uchvacuje víc než jiné. Mohla bych zničit Bradavice a do Azkabanu se ještě nechystám.

,,Tak dobrá. Nepůjdu tam. Ne teď. Jdu do knihovny." Ony se odlechčeně zasmály a znovu e pustili do rozhovoru o plese. Že je to pořád baví.

,,Zdravím." Zavolala jsem na zakladatele.

,,Vítej dítě. Máš nějaké speciální přání?" Zasmála se zvesela Helga.

,,Mohla bych si přečíst legendu o Tajemné komnatě? " Salazar se rozesmál a kývl hlavou k jedné části knihovny. Byla tam široká kniha s tmavě modrým obalem a názvem Legendy Bradavického hradu a podhradí. Vážně? Podhradí? No nic. Našla jsem si tu kterou jsem chtěla. Legendu o komnatě.

Doby kdy v Bradavicích vládli čtyři zakladatelé se pomalu blíží ke konci. Mocný Salazar Zmijozel jenž naštván na zbylé zakladatele, zde buduje temnou komnatu, do níž má být skryta nestvůra z hor a lesů. Z řek a oceánů, ta nejhorší ze všech. Smrt vám jediný pohled na ni přivodí. Sám nevěděl, co všechno může být zničeno. Jeho největší láska Anna, též mudlorozená, nechtěla o jeho plánu nic slyšet a tak se pohádali. Tu noc se Salazar vydal na nebezpečnou výpravu za hadem, jež měl přivodit skázu mudlovským šmejdům a podřadným rasám. Našel ho. Našel malé mládě baziliška. Vycvičil ho na zabití každého, na kterého ukáže špičkou prstu. Po měsíci se vrátil zpět do hradu. Godric, jeho nejlepší přítel, se z něj pokusil dostat kde byl. Anna se o to pokoušela též. Dokonce i Rowena s Helgou. Nikdo neuspěl. Od jeho návratu každou noc mizel staral se o svého mazlíčka. Když mu byl přesně rok, Zmijozel ho vypustil poprvé do hradu. Zabil malého prváčka se špinavou krví. A tak to šlo noc co noc. Hrad byl téměř vyčištěný. Dokud se nestala nehoda, se kterou nepočítal. Anna ho pronásledovala do komnaty a bazilišek ji, i přes neustálé naléhání jeho pána, zabil. Zakousl se do ní a utrhl jí hlavu. Její tělo padlo k nohám Salazara. Pomocí magie se ji pokusil oživit však neúspěšně. Vzal proto přívěsek, který jí sám daroval, otevrel ho a nakapal do něj pár kapek krve. Své, Anny a baziliška. Smíchal ho i s jedem jeho věrného poskoka a zaklel magií tak černou až i jemu samotnému naháněla hrůzu. Ukryl ji v komnatě, kde dodnes spolu s baziliškem odpočívá a čeká na svého právoplatného majitele. S jeho pomocí získá majitel moc, ovládat mrtvé, zabíjet živé a nehnout při tom prstem. Majitel bude nesmrtelný.

Po tomhle zjištění sem rychle utekla z knihovny. Byla jsem vystrašená. Ten milý starý pán zabíjel nevinné školáky. Promerlina. Tohke budu muset rozdýchat.

Dnes se koná ten ples. Už od brzkých ranních hodin je celý hrad na nohou. A mě z postele vytáhli taky. Hrůza. Musela jsem si ještě jednou vyzkoušet šaty, boty ukátat účes a make-up. Koho to může bavit? Jistě. Jiné holky. Musím uznat, že v těch šatech ale opravdu vypadám jako princezna. Ten nekňuba mi poslal psaní, ve kterém mě laskavě informoval o tom, že se sejdeme ve Vstupní síni přesně ve třičtvrtě na sedm. Jako bych to nevěděla. Pitomec.

Už mám na sobě šaty i boty. Teď už jen dolaďuju drobnosti. Vlasy mám spletené do upravené drfolu na temeni, který je obpletený copem. Podél tváře mi spadá pár pramínků vlasů. Dnes jsem se rozhodla pro černou barvu. Teda nesmí chybět ani černé kouřové stíny a rtěnka stejné barvy. Musim uznat, že se mi to opravdu povedlo. Jus se sladila do zelené, Mer do stříbrné a Ali zvolila tmavě fialovou. Všem nám to slušelo. Taky si z nám všichni sedli na zadek.

Vycházeli sme schody směrem ke vstupní síni, kde už na nás měli čekat naše doprovody.

,,Wow! Teda Potterová. Já zírám. Sluší ti to." Vysekl mi poklonu Mclangen. Jen sem odměřeně kývla hlavou a za tichého lapání po dechu se necgala vtáhnout do Velké síně, kde se konal ples. Celou noc pro mě chodili chlapci. Byla jsem doslova v jednom kole. Těsně před půl nocí, kdy jsme se měli odebrat ven na ohňostroj k oslavám Nového roku, mě Ed vytáhl na Astronomku. Byl opravdu velmi milý a pozorný. Taková příjemná společnost.

,,Víš, chtěl jsem ti říct, že že se mi už od loňska strašně líbíš. Zamiloval jsem se do tvých chladných očí, povahy a neodolatelné krásy, vím že mě teď asi hodíš dolů ale já ti to prostě říct musím. Miluju tě, milju tě jako nikoho jiného." A já stála jako solný sloup. Co mu na to mám říct.

,,Dolů tě házet nebudu. Jen potřebuju, potrebuju čas. Můžeme být třeba přátelé ale chápej. Já o tobě nevěděla dokud jsi mě nepozval. Jsi opravdu skvělý společník ale netlač na mě. Prosím." Kokal se mi do očí. Měl je poměnkově modré a tolik lásky a upřímnosti. Topila jsem se.

,,Dovol mi tedy alespoň ještě jednu věc..." netušila jsem, co chce udělat, tak jsem kývla. V tu chvíli se jeho rty setkali s mými. Kolem nás se rozhořeli tisíce plamínků z ohňostrojů a my stáli na vrcholku věže a líbali se. Bylo to tolik kouzelné. Tolik krásné. Jeho rty chutnali tak sladce, jako nejsladčí med. Byli tak jemné jako hedvábí. A já podléhala. Všechny pocity se rozbouřilu. Všechny rány zahojili. A existoval jenom on.

Jedné slečně jsem slíbila kapitolu v pondělí, tak tady ji máš🖤 doufám, že se ti líbí. A vám všem ostatním taky. Díky, že spolu se mnou prožíváte živity těch lidí tady. Krásný večer přeju❤❤❤