Já, Angela Mordica Potter.

💀19.část/ V Prasinkách

Agrabebkawb! Právě už hodinu! Celou hodinu!, do mě ty tři hustí, jak bych se měla dneska oblíknout! Aaaaaaa. Jdu se asi oběsit. Nenávidím módu a nakupování asi stejně jako svoji matku. Prostě fujky. Notak drahoušku, uklidni se. Je to přece jenom přátelské setkání, no ne? Nemusíš se ničeho bát. Už i Stín si ze mě dělá srandu. Já se nebojím stíne. Jenom...jenom...arrrr. Jdi do háje. Jeho smích mi hučel v uších jako otravná hudba.

,,Tak co Angel? Šaty nebo sukni?" Já. Je. Zabiju.

,,Ani jedno Merder. Vezmu si ryfle, tričko, mikinu a nechci nic slyšet. Nejsme ani přátelé. Přijmula jsem to jenom kvůli Scorpiusovi." Vrčela jsem jako vzteklá doga.

,,Dobře, dobře. Hodnej pejsek." Rozesmála se Ali. Byli tak pitomý. Nakonec jsme se asi pět minut smáli jak pominuté. Nakonec mě donutili vzít si alespoň lepší mikinu a džíny. Během toho jsem stihla vymyslet asi 150 způsobů jejich smrti. Samozřejmě na tajňačku.

,,Ahoj Angelo. Moc se ti omlouvám za zdržení ale znáš to. Povinnosti."

,,Ne, neznám." Jeho oči rázem ztratili lesk štěstí a nahradil ho lesk strachu.

,,Tak já-já ti to povím. Co ty na to?" kývnu ,,No to je tak, když jsi kapitán družstva a zároveň dost oblíbený. Tvým úkolem je neustále vymýšlet postupy ke hrám, odpovídat faninkám, stíhat se učit. Je to fakt dost náročný. A nejhorší na tom je, že nikdy nevíš, kdo tě podrazí ze zálohy. No vážně zrovna nedávno mi jeden můj kámoš říká: ,,Kamaráde. Jestli se dostanem přes NKÚ tak obejmu McGonagalovou." Týden na to, začal chodit s holkou, která se mi líbila. A věděl o tom. Nebo..." tady sem vypla. Takhle egoistickýho kluka svět neviděl. Copak neumí mluvit o něčem jiném. To je furt samý já, já, já jenom já. Tak ani Stínovi se to nezdá. Neprošel že? Uchechtla sem se. Bohužel pro mě, nahlas.

,,Tobě to přijde vtipné? Já se ti tady svěřuju a ty se mi směješ!"

,,Ale ne, nesměju. Jenom jsem si na něco vzpomněla. "

,,Oh, opravdu? To je zajímavé. Já ti tedy budu vyprávět něco veselého, co ty na to? To bylo tak jednou..." Máš víc štěstí než rozumu. Jeho naštěstí nic nezajímá. Jo. Jediný štěstí. Kdyby tu byl Scorp, tak by určitě... Ne! Stop musím na něj přestat myslet. I když by byl rozhodně lepší společnost. Nezapomeň, co ti udělal. No tak Angelo, nepochybuj. Já myslím, že se tvá vysněná společnost objeví. Co? Agrr. Proč mě dneska všichni musejí štvát. Tak já tě štvu? Zase mi vlezl do myšlenek. Nemůžeš toho nechat? A čeho drahoušku? Nelez mi do hlavy!

,,Potterová, posloucháš mě vůbec?"

,,Ne." Suše odpovím tomu hňupovi.

,,A proč?"

,,Aby ses měl na co zeptat." Chachá. Konečně někdo, na koho můžu být zlá.

,,Proč si na mě hnusná?"

,,Protože chci a protože můžu." Ten výraz.

,,Ale, ale... to nemyslís vážně ne? Tak já se tady snažím a ty se mi takhle odvděčíš!"

,,Pokud vím, nikdo se tě o nic neprosil." A máš to.

,,Tak proč si na to kývla?"

,,Pomsta chlapečku, pomsta jednomu zmetkovi, se kterým bych teď byla stokrát radši."

,,Tak si jdi za nim. Já myslel, že ti na mě aspoň trochu záleží! Víš co? Měli pravdu."

,,Kdo? V čem?"

,,Všichni. V tom, že jsi občejná zmijizelská mrcha, která šikanuje celou školu!"

,,Tak to víme dlouho, ne?" Ještě pára z nosu a bude jako býk.

,,Ty-ty-tyyy arogantní, nafoukaná..."

,, Ty jsi zase sebestředný debíkek. A upřímně? Nechápu jak můžeš hrát v týmu, když se ani neudržíš na koštěti." Miluju svoji zlou stránku.

,,Tak za to zaplatíš. Udělám ti ze života peklo."

,,Můžeš to zkusit. Jestli na to máš odvahu."

,,Víš co? Já odcházím. A ty se těš na krutou pomstu, Potterová!"

,,Tak si dej odjezd a neoxiduj." Oznámil mu tvrdě hlas blonďatého chlapce, který mi tak moc chyběl. Green jenom zavrčel a oddupal do hradu.

,,Hele Angel, fakt promiň." Tvářil se jak provinilé štěně.

,,Záchranu i omluvu už máš za sebou. Teď mě zveš na máslovej ležák a budeme v pohodě." Zasmála jsem se. On se mnou. U toho mě však popadl do náruče a roztočil.

,,Scorpiusi Draco Molfoy! Hned mě dej dolů, víš jak nesnášim kolotoče!" Nakonec jsem se přeci jenom ocitla nohama pevně na zemi.

,,No my lady, doufám, že vás stále mohu pozvat na jeden skvělý nápoj. Prasinky už jsou nedaleko, jistě to zvládnete i bez kočáru. Hezky po svých."

,,Šašku." Zahákla jsem se do nabízeného rámně. A vzhůru do Prasinek. U Madam Rossmety bylo krásně teploučko. Scorp šel pro pití, abych, cituji, " nemusela námahat své vznešené líbezné nožky." Pitomec. Ale jsem ráda, že je tady se mnou. Společné odpoledne bylo opravdu báječné. Povídali jsme si, smáli se a já byla upřímně po dlouhé době konečně šťastná. Zvláštní, co se mnou tenhle kluk dokáže udělat. Člověk neví, jestli ho nenávidět nebo milovat. Ano, i já, bezcitný člověk vím, co je to milovat. Kdysi jsem milovala Albuse, miluji své přátele.

Jsem tolik nadšená, že mám v téhle škole někoho. Jako malá prvačka jsem si představovala, jak tady budu sama. Nikdo se semnou nebude kamarádit, budu jen já, knihy a Alb. Jenže ten odešel, i přes slib, že zůstane navždy. Slíbila to i Snail, a taky odešla. Proto nesnáším sliby. Proto v ně nevěřím. Protože kdo slíbí, odejde. Prostě zmizí. Bojím se, že přijdu i o Scorpa, Jus, Ali, Merder nebo Zabinyho. S nimi by totiž idešli i poslední kousky lidskosti, jenž v mém kamenném srdci ještě jsou. Jediný, kdo vím že mě neopustí je Stín. Bude tady věrně, až do mé smrti. Mižná i dýl. O tom se ale asi už nikdo nedozví.

Ahoj, strašně se omlouvám, že to vyšlo až dneska, ale je toho teď hodně. Moc děkuju za trpělivost.❤❤