Já, Angela Mordica Potter.

68.část/ Trochu šílený den

O mém úchvatném kousku se zabitím dvou mudlovských šmejdů se psalo v novinách na titulní straně. Byla jsem tím naprosto unešená. Nikdo netušil, kdo za tím mohl stát. Nový ministr kouzel, Scorpius, celou společnost ubezpečoval, že se všechno řádně prošetří a útok rozhodně nebyl vyvolán z rasistických názorů na mudlorozené kouzelníky a mudly. Nezapomněl se u mě ani odpoledne stavit a vyčinit mi, že mu příliš nepomáhám. Druhý den byl však už zcela klidný. Jeho tajemství mi prozradila malá Viky. Prý si dal večer pár panáků, svalil se do postele a chrápal přes cele sídlo. Měl bych mu pogratulovat, asi zvládá chrápat víc než ty. Chechtal se mi v hlavě Stín.

Viky je teď tady někde v domě, protože se o ni nemá kdo starat. Scorp je v práci, skřítci by se s ní leda tak zbláznili a Scorpova úchvatná manželka pomalu nevychází z pokoje, jak ji ta maličká štve. Victorii to samozřejmě nevadí, protože je podle ní tahle paní k ničemu. Prozradila mi, že by jí velice ráda podpálila ty příšerné šaty, ce kterých vypadá jako nepovedý dort s hromadou polevy, kterou určitě vykakal nějaký krtek nebo co. Vůbec totiž netuším, o čem v tu chvíli mluvila , jelikož mi její povídání až příliš připomnělo Stínovo básnění o ničem a to už prostě nezvládám poslouchat.

To si teda vyprošuju. Viky plácá mnohem větší hlouposti! Alespoň se natajnačku nesjíždí na záchodě toaletním papírem, který slouží k zcela jiným účelům. Takovou urážku nehodlá trpět. Toaleťák si takové ponižování nezaslouží. Vy čarodějové jste tak...tak necitliví v tomhle směru. Toaletní papír si zaslouží mnohem lepší postavení v životě než jako prdelostěrka. Tohle bylo vskutku dojmné, Stíne, ale nevím, jestli náhodou nebyl vynalezen právě k tomuto účelu. Ach jistě! Pak si samozřejmě nemá na co stěžovat, že? Nelíbí se mu tohle zacházení. Kolik si toho dneska vyšňupal? Za koho mě máš? Ani trochu, vždyť hlídáme malé díťo. Mám tě za praštěného démona, který nejspíš hodlá zorganizovat stávku za práva toaletních papírů. Sakra, já zapomněla na Viky.

Po tomto uvědomění jsem vystřelila z pohodlného křesla v knihovně do dalších částí domu ve snaze najít to malé Scorpovo dítě. Stihla jsem se u toho i málem přerazit na schodech. Viky byla na zahradě a hrála si na honěnou s veverkou, která se jí schovala na stromě. Popadla jsem ji za ruku.

,,Honit veverky není moc zábavné." Usmála jsem se na ni. Už jsi to stihla vyzkoušet? Co? Ne, ne! Ty jsi idiot, opravdu. Nebuď podrážděná zlomyslně se chechtal.

,,Ale já se nudím." Zamručela Viky.

,,No, to bude těžké. Mě baví hlavně zabíjení lidí." Uchechtla jsem se trochu.

,,To ale asi moc nebaví ty, které zabiješ." Zamyslela se.

,,Ne, spíš je to docela... bolí." Ušklíbla jsem se. Ty veverky? Sklapni ty idiote!

,,A mohla bych to zkusit?" Zeptala se docela zvědavě.

,,To ne, ale ukázat bych ti něco mohla." Usmála ksem se samolibě. Velice mě její zájem potěšil. Poslala jsem Stína a jeho úchylné poznámky do města, ať mi někoho dopraví do sklepení na názornou ukázku. S Viky jsme už ve sklepení čekali. Stínovi to trvalo asi půl hodiny, než se objevil i s nějakým mužem ve středních letech a náručí plnou toaleťáků.

,,Byly tam zdarma, nemohl jsem je tam nechat jen tak povalovat." Bránil se Stín. Plácla jsem se do čela. Viky se smála jako pominutá. Stín odešel své nové kamarády představit jeho ostatním drahouškům a já se mohla pustit do ukázky.

,,Znáš tři nepromíjivé kletby?" Ušklíbla jsem se na Viky.

,,Myslím, že alespoň jednu ano. Slyšela jsem o Imperiu, ale nechápu, k čemu to je." Řekla chytře a koukala na mě zvědavě. S úšklebkem jsem na muže danou kletbu poslala.

,,Co chceš, aby začal dělat?" Usmála jsem se na ni.

,,Třeba stojku." Začala mírně a v očích jí zaplály takové divoké plamínky. Poručila jsem muži, aby začal dělat stojky. Ihned mě poslechl. Byl to mudla, tudíž byla jeho odolnost vůči této kletbě nulová.

,,A dál?" Zeptala jsem se jí.

,,Mohla bys ho donutit, aby se třeba zabil?" Zeptala se vesele. Překvapeně jsme se na ni koukla. Nečekala jsem takový zájem o něčí smrt. Jednou by z ní mohla být skvělá následovnice. Bylo by to vskutku úžasné. Ponořila jsem se do hlubokého bloumání nad malou Viky jakou mou následovnicí, že jsem jí pomalu zapomněla odpovědět. Probudilo mě zatahání za rukáv a dvě veliká zvědavé očka, která na mě koukala.

,,To bych mohla." Přikývla jsem nakonec. Viky se zářivě usmála.

,,Tak ať to udělá." Poručila mi. Pobaveně jsem se ušklíbla. Muž začal vrážet hlavou do zdi. Viky udělala něco, co jsem nečekala. Začala hopsat a fandit mu. Muž po chvilce omdlel. Zrušila jsem kletbu.

,,Je mrtvý?" Zeptala se Viky a šla do něj šťouchnout nohou.

,,Nemyslím si." Zakroutila jsem hlavou.

,,A jaké jsou ty další dvě kletby?" Zamračila se trochu. Muž totiž nereagoval na její šťouchání.

,,Jedna je mučící kletba a ta druhá vražedná." Řekla jsem se záhadným úsměvem. Pomocí pár kouzel jsem muže opět probudila. Viky všechno sledovala se zatajeným dechem. Tyhle kouzla se již dnes neučí. Mám je ze starých knih, které jsem stihla přečíst buď v Bradavicích nebo je objevila jinde.

,,Crucio." Krutě jsem se na chlápka usmála. Mudla začal bolestně křičet a svíjet se v bolestných křečích. Viky to pozorovala s mírným úsměvem. Absolutně jsem to nechápala. Holčičky v jejím věku si hrají na princezny, na tohle ani nepomyslí a ona to má přesně naopak. Baví se u tohoto a na princezny ani nepomyslí. Po chvilce jsem muže zabila Avadou a nechala jeho mrtvolu zmizet.

,,Angelo!" Ozval se naštvaný výkřik Scorpiuse od vchodu. S neviným úsměvem jsem se na něj otočil.

,,Ano?" Usmívala jsem se dál. Viky se rozběhla svého tatínka obejmout.

,,Co si sakra myslíš, že děláš?" Nespokojeně na mě koukal.

,,Plním přání tvé dcery." Mrkla jsem na Viky, která kývla na souhlas mým slovům.

,,Co?" Překvapeně koukl na Victorii v jeho náučí.

,,Nudila jsem se a a tetou jsme vymyslely tuhle super zábavu." Přikývla Viky znovu. Scorpius zíral chvilku na ni a chvilku na mě. Jeho šokovaní trvalo ještě pár desítek minut. Potom po mně asi půl hodinky křičel, že si pod pojmem hlídaní dítěte představuje něco jiného. Následně i s Viky odešel s hlasitým prásknutím hlavních dveří.

Ahoj zase po dvou týdnech. Na mou omluvu, nestíhám. Fakt že ne. Učitele nám tyhle dva týdny dali docela písmenkové a ještě neskončily😌😳😂 Doufám, že se všem daří dobře❤❤❤