Já, Angela Mordica Potter.

62. část/ Návštěva u šéfa- Stín

Pohled Stína:

Bylo brzo ráno nebo se možná blížilo k poledni, těžko říct, ale to je pro mou vyprávěcí super schopnost naprosto vedlejší. Zatím co si Angela válela šunky někde u toho jejího kamaráda alias blonďatého vorvaně s plesnivou pastou na hlavě, jak mu budeme všichni říkat, abychom ho naštvali, protože to všechny moc baví, že ano. Prý to mám trochu zkrátit, protože mi jedna autorka zase kecá do vypravění! Asi nechápe, že má držet hubu, jelikož furt kecá...

No, ale abychom se dostali k jádru celé této kapitoly. Vypravil jsem se na výlet do pekla za mým ultra super šéfikem Satanem. Já mu velice rád přezdívám děda Vidloun. Neustále s sebou tahá takové velké vidle, asi je ukradl Poseidonovi mimochodem. Znáte tu legendu jak Poseidon přišel o trojzubec? Ne? Tak já vám ji povím ve kratší verzi.

Byl jednou jeden král moří, Poseidon mu říkali. Jako malý kluk stavěl hrady z písku a pořádal bitvy mezi kraby, kteří se nejednou vrhli na něj. Poseidon se vždycky běžel schovat své matce pod sukni. Jednoho dne narazil na zvláštní vidličku porostlou řasami. Když jsem řekl narazil, myslel jsem to doopravdy. Prostě se tak promenádoval po dně oceánu a v tom mu do čela napálila tahle vidlička o třech zubech. Opět utekl k matce s tou věcí zabodlou v jeho čele. Matka se upřímně zhrozila a jala se toho, vypáčit mu věc z jeho hlavinky. Tahala, páčila, kladivem bušila z druhé strany jeho hlavy až po několika dnech neúprosného boje zvítězila. Vidlička povolila a vypadla ven z rány. Od té chvíle ji Poseidon nosil a chvástal se jeho pokladem, kterým nakonec ovládl moře a oceány.
Tehdy, kdy se stala ta vele tragédie a on o svůj trojzubec přišel byla zrovna opravdu jasná noc. Samotný Satan vystoupil z pekel, aby si natrhal kytičky do vázy k posteli. Tak se ti dva střetli na louce kousek od moře. Oba byli velmi omámení vůní lesa a kvítí a proto se začali prát o fialovou květinu, která byla všude, ale oni chtěli jen tu jedinou oba. No a jak se tak rvali, přihodilo se Satanovi stejné neštěstí jako Poseidonovi, když byl malý. Zabodl se mu trojzubec do čela. Vzteklý zmizel zpět do pekla, kde po stejném procesu vytáhli vidličku i jemu. Od té doby se Satan bez svých vidlí nehne. Konec.

Takhle mi to vyprávěl jeden starý démon. Trochu přihlouplé, já vím, ale Satan je trochu...hehe, chápeme se, ne?

Teď už bych vám ale mohl prozradit, kam jsem se vydal, tedy pokud už jsem to neřekl a nezapomněl to. Jdu do pekla na celoodpolední schůzku s šéfem. Kráčel jsem temnou chodbou, jenž vede z povrchu zemského do pekla. Přirozeně vám nemohu přesnou polohu sdělit, že ano. K tomu se váže pekelný zákoník, ale to už bych zase odbočoval. U pekelné brány seděl takový starý páprda.

,,Otevři." Vyzval jsem ho, svým super šmeksy hlasem. Stařík se chvilku upejpal. Musel jsem mu napsat autogram, aby mě vůbec pustil. Ach, nakonec jsem přeci jen stanul před nejvyšším. Seděl tam v depresi na trůně.

,,Můj pane, chtěl jste mě vidět?" Táži se ho opatrně. V takové náladě je lepší šéfa příliš nedráždit.

,,Stíne, potřebuji rozveselit. Merlin mi ucpal můj ohnivý záchod." Povzdechl si nešťastně. Ten hloupý Merlin! Zase všechno pokazil.

,,Buďte bez obav, pane, mě dnes v noci odmítl záchod v tom novým bejváku slečny Angely. Měl jsem i krásný ruličkový prstýnek." Posadil jsem se na schod kousek od něj. Satan mě soucitně poplácal po zádech.

,,I já ho chtěl požádat o ruku, ale ten smrad mě odpudil." A tak jsme tam tak seděli dlouhé hodiny. Truchlili společně nad stejnou bolestí s odmítnutí. Kolem poledne nám donesli několik lahvinek ohnivé whiskey. To vám začala být švanda po první lahvi. Nebo za to mohly ty koláčky... to už je fuk.

Neuvěříte, co se dělo dál! Se staroušem jsme to pořádně rozjeli. Byla to velká párty s poníkama a cukrovou vatou. A taky jsem někde zahlídl Ferdinanda, to je můj zlatý létající čuník. Byla to opravdu jízda! Pili jsme a jedli ty zatraceně úžasný koláčky, po kterých jsme viděli všechny ty úžasné věci! Rozhodli jsme se dokonce, že by to chtělo chytit trochu tmavší barvu. Já si donesl svoje super bombarďáky od babky z Ruska, ze kterých má Angela noční můry ještě teď. Šéf byl ale úplně jinej kalibr! Přišel ve stahovačkách od své mamky, která už je hezky dlouho po smrti. Když jsem se ho ptal, kde je sebral, řekl mi, že prý se v nich nechala jeho maminka pohřbít. Označil jsem ho ze srandy za vykradače hrobů. Ten debil si vzal lopatu a přetáhl mě s ní přes můj nádherný obličej, protože on rozhodně nevykrádá hroby! Dalších čtrnáct dní jsem pak měl pohlou spodní čelist, mimochodem.

Po dlouhé hádce se mi omluvil a pofoukal mi bebinko. Tak jsem mu to jako hodný kámoš na chlastání odpustil. Pak jsme se konečně mohli začít opalovat. Lehli jsme si k ohni uprodtřed sálu. Ani nevím, kde se tam vzal. Nejspíš jsme podpálili koberec. Jo, to bude ono.

Tak jsme tam tak leželi a leželi. Prodrbali jsme spoustu témat. Od módní kabelky slečny Tmavé (jedna děsně nafoukaná démonice) až po zvláštní objev pana Tmavého (to je bratr slečny Tmavé). Mě víc bavila ta kabelka. Ona totiž spojila posledních několik sezón dohromady, takže z toho vyšel praktický, duhový, cestovní batoh. Opravdu příšerný módní doplněk. Taky na tom pěkně prodělala.

To ale zase odbíhám od tématu. Bylo nám spolu opravdu dobře. Pak se ale stala jedna věc, se kterou nikdo nepočítal. Do sálu vtrhl Merlin s akutním průjmem a Satanův ohnivý záchod ucpal ještě víc! Chudák šéf, málem to s ním seklo. Údržba toalet má totiž dovolenou a ochotni jsou přijet až zítra. Opravdu katastrofa tady u nás! Po asi hodině truchlení nad ohromným smradem a zlomeným srdcem se šéf narovnal a vstal.

,,Můj milý, je nám spolu tak krásně, až jsem se rozhodl, že si místo svého osobního ucpaného záchodku vezmu tebe a budu tě s ním jen podvádět." Podal mi podobný roličkový prsten, jako jsem měl i já dnes v noci. Po tomhle jsem vzal nohy na ramena a začal prchat. Satan to vzal jako hru a začal prchat za mnou. A tak jsme se honili po pekelných chodbách dokud si nezvrtl kotník a neskončil na ošetřovně u Madame Bolavé. Jmenuje se tak právem. Je to duch zdravotní sestřičky, která se vám nebojí zlomenou ruku zlomit znovu, aby si byla diagnózou opravdu jistá.

Po téhle divoké noční můře jsem se rychle vrátil zpět na zem. Sice mi kolem hlavy pořád skákali růžoví poníci a žirafa, která sere duhu, ale cítil jsem se v bezpečí.

Hello, tak je tady slíbená Stínova cesta do pekla😏😏😏 doufám, že se líbiii 😘😘❤❤ s pozdravem blízké smrti (dnes jsem taková hodná na všechny😂😂😂) Pernicek❤❤