Já, Angela Mordica Potter.

22.část/ Děsivá minulost

Uběhl přesně týden od, pro mě, osudového večera v šatech, s krásným princem po boku. Osudný večer polibku, po kterém naskakovala husí kůže a motýlci v břiše šíleli. Ale také je tomu týden, co jsem zjistila pravdu o tom milém Salazarovi. O jeho temnotě srdce i duše. O jeho nešťastné lásce, o baziliškovi i o šperku, jenž ukrývá magii tak temnou, že si to nikdo nedovede představit. Do knihovny jsem od té doby nevkročila. Bála jsem se. Bála jsem se, že uvidím jeho hadí oči, že uslyším jeho temný smích a uvidím na rukou krev jeho milované Anny. Stín se mě snažil přesvědčit abych vstoupila a nebála se. Prý tam přeci bude se mnou. Ujistil mě, že s ním jsem ještě silnější. Věřím mu, i když jsem stále na pochybách, stojím přeci jenom před velkými dveřmi do knihovny. Nechci vkročit ale musím. Potrebuji udělat eseje a úkoly pro učitele, kteří nám hned po svátcích dali pořádně zabrat.

,,Angelo! Ahoj." Uslyšela jsem za sebou hlas. Edův hlas, jterý mě vytrhl z mých hloupých úvah a myšlenek.

,,Ahoj Ede. Co ty tady?" Usmála jsem se na přibíhajícího chlapce.

,,Jdu zrovna kolem. Můžu tě doprovodit do knihovny? " byl tak milý a pozorný. Jedním týdnem jsem proti sobě obrátila většinu školy. Zajímá se o mě totiž idol školy, Ed Mclangen.

,,Budu velmi ráda." Ten kluk se mi nelíbí. Přijde mi jako... Kušuj! Varoval jsem tě. Zasyčel naposled hlas a zmizel.

,,Co budeš vypracovávat?" Započal rozhovor Ed.

,,Esej do přeměňování, pojednání o nebezpečí při sloučení žaberníku, mandragory a třaskavých škvorejšů do lektvarů, pak taky vypracovat cosi o skřetích válkách z 15. století do dějin, překlad run a to by mělo být všechno." Ušklíbla jsem se nad jeho zděšeným výrazem.

,,Tak to máš asi napilno. To abych šel..." nechal slova zaniknout do ticha, kterým byla naplněna knihovna. Zasmála jsem se.

,,Zůstaň. Prosím." To bylo poprvé a naposledy, co někoho o něco prosím a nemyslím to ironicky. To by se mělo někam napsat.

,,Proč? " koukal mi do očí.

,,Protože... já... ehh... nevím." Začala jsem docela sebejistě. Až potom jsem si však uvědomila, že nevím, co odpovědět. Ed se rozesmál. Nakonec se přeci jen posadil ke stolu a začal dělat své vlastní úkoly.

,,Hele Angel, já bych tu s tebou moc rád byl ale za chvíli začíná trénink a já jsem náhradní střelec, protože ten nenáhradní pitomec si zlomil nohu. Neva když už půjdu? Vážně mě to mrzí a..."

,,Tohle mi jednou ale vynahradíš. Teď běž, ať to stihneš. Přeci nechci vyvolat rupnutí žilky ze vzteku mému bratrovi, ne?" Na to se oba zasmáli. Ed se potom otočil a rozběhl se pryč. Pořád se mi nelíbí. Přijde mi jako... Nech toho Stíne. Je milý a pozorný. Sakra necháš mě někdy dopovědět větu ty střeštěná holko! Vždyť si o něm doteď ani nevěděla! Nejde se zamilovat za týden. A navíc do Nebelvíra. Kdyby to byl Zmijozel nebo i Havraspár ale ne, madamsi musí zvolit naprostý unikát mezi unikáty, protože ona sama je takový unikát až to bolí, ze ano. Jsi hloupá! Vzdyť tě jenom tahá za nos! Slyšel jsem jeho a Jamese jak se vsází. O postavení! Teď lžeš. Lžeš, protože mi závidíš. Jsi jen démon. Démon, který svoji lásku nikdy nepotkal! To ale neznamená, že ji budeš kazit mě. Máš mi pomáhat, ne mi bránit ve štěstí.  Tak tohle si myslíš? Že sem vždycky byl démonem? Že sem vždycky byl jenom temný oblak, který posedal jak mudli tak kouzelníky? Že sem si zo vybral dobrovolně? Ne! Teď zmlkni a poslouchej. Řeknu ti všechno. Pod podmínkou, že mě nebudeš přerušovat. Nic neříkej a poslouchej. Jednou, je tomu už stovky ba ne tisíce let, žil jednou jeden mladík. Byl krásný, silný , jednoduše dokonalý. Narodil se chudým pastýřům ovcí, kteří byli vždy rádi za kůrku chleba. On však byl jiný. Už jako malý chlapec dokázal věci, o kterých se lidem ani nesnilo. Když se naštval, praskaly hrníčky, zvedal se vítr a bouře. Naopak při štěstí slunce svítilo, hrnečky se opravili. Jeho rodiče byli zděšení. Nechápali, co je s jejich synem špatně. Zašli proto za jedním starcem bydlícím poblíž vesnice. Ten je uklidnil a řekl, že chlapec má moc a dar. Dar magie. V chlapcovích deseti letech si ho vzal staťec k sobě. Učil ho ovládat své pocity, správně vykročit. A tak rostl ve statného mladíka. Stařec měl ve vesnici vnučku. Byla o pár let mladší než onen chlapec. Často svého dědečka navštěvovala. Často seděla poblíž mladému čaroději a pozorovala jeho umění. Stali se z nich velmi dobří přátelé. Nikdy jeden druhého neopustili ani v tom nejhorším. Když se blížil den dívčiné plnoletosti, pozvala hocha do vesnice. Tam jí ho mnoho dívek závidělo. Přálo si mít také takového jinocha. On měl ale oči pouze pro ni. To se zase nelíbilo mužskému pohlaví vesnice. Domluvili se proto, že toho mezvaného hosta shodí z propasti. Zbaví se tak soupeře. Ve stejnou chvíli však i dívky rozhodli, Lia je čarodějnice, která musí být upálená. A tak se taky stalo. Chlapec skončil na dně propasti a dívka na hranici. Její přítel ale nemohl ze světa odejít a nechat svou lásku na pokraji smrti. Vzepřel se proto smrti. Stal se z něho temný přízrak s obrovskou mocí, bez možnosti odpočinku. Pronikl tehdy do těla své milované a skrotil její rukou plameny. Ty poté zažehli plamínky na strechách domů vesničanů. Vesnice za den lehla popelem. A lidé s ní. Dívka ale nedokázala žít s tímto pocitem vinny. Sama si proto vzala život. Skočila do té prokleté pasti smrti a spolu se Smrtí odešla. Po jejím boku tak sebejistě opustila toho, jehož duch ji donutil zabít matkua otce. Sestry a bratry. Všechny. Duch se s touhle zradou nemohl vyrovnat. Mstil se, mstil se celá století. Až z bíkého oblaku stal se černý dým. Tehdy jsem se zrodil já. Já, démon Stín. A pomocí čarodějů ničil hloupé mudli dál. Čím více krve jsem měl na rukou, tím víc bolesti jsem chtěl působit lidem. Bylo mi jedno kdo to je nebo kým je. Nebylo předemnou ochrany, dokud mě Merlin nezaklel do časové krychle, ze které mě může dostat jenom zrození stejně silného čaroděje nebo čarodějky jako byl on sám. Měl sem čas přemýšlet. Přemýšlet a litovat skitků, které jsrm spáchal na nevinných. A pak jsi se zrodila ty. Stěny praskaly. Poprvé ses dotkla jeho hůlky a první spadla, začala jsi kouzlit a sílit. A teď?  Krychle se rozpadla a já byl volný. Musrl jsem tě najít a pomoct ti nesejít z cesty. To jediné může vykoupit mé tělo, před dalšími roky v tomhle špinavém světě. O samotě.
To je celé. Celý můj příběh. A jaký je ten tvůj Angelo Mordico Potter? Ty ho teprve píšeš. Tak ty listy nepromarni jako já...

Původní plán byl vydat kapitolu až zítra ale tak proč vám neudělat radost. Doufám, že se líbilo😊❤❤❤