Já, Angela Mordica Potter.

23.část/ Hádka a smích

Dny plynuly a Stín se mnou nemluvil. Nikdy to nikomu neřekl, jenom já jsem to z něj dokázala vytáhnout. Budou to dva týdny. Dneska jsem se odhodlala zajít do knihovny za Salazarem a ostatními. Musím jim přeci říct, že mám chlapce. Ano, je to tak. S Edem jsme to dali dohromady. Takže kromě Stína se mnou nemluví i Scotpius a Merder. Jako bych jim já kecala do vztahů. No to je teď jedno, teď se musím soustředit, co řeknu Zmijozelovi. Pochybuju, že to vezme dobře. Stíne, no taak. Nebuď uražený. Nejsem. To slyším. Si podrážděný, jako kočka, které se stoupne na ocas. To je mi jedno. Stíne, už opravdu přestaň. Vždyť jsem se ti omluvila. Hmm. Tak si buď nakrklej třeba celej živit. Já do zadku nikomu nepolezu. Nepolezeš? A co učitelé? Těm si vlezla kam? Do ucha? No tak kromě nich, no.

,,Aaaa, konečně si tady. Už sem se bál, že nepřijdeš." Zasmál se Salazar hned při mém vstupu do knihovny.

,,Zdravím. Salazare, potřebovala bych vám něco říct."

,,Vskutku? Tak povídej. " vybídl mě k řeči. Právě jsem zapomněla celý proslov. Jeho hadí oči mě propalovaly tak intenzivně, jakoby věděl, co mu chci říct. Ale ne! Stíneeee! Ano? Co si mu řekl? Ehh... nooo... víš, ono, ono je to složitější. To si spolu ještě vyřídíme. Podrazáku.

,,Mám kluka." Zamumala jsem si pod nosem.

,,Promiň, co jsi říkala? Že máš skunka?" Byl naštvaný. Hodně naštvaný.

,,Ne, nemám skunka. Mám chlapce. " koukla jsem se na jeho obraz. Zuřil.

,,Jakého plavce moje milá?"

,,Salazare! Přestaňte si z něho dělat legraci!"

,,A z koho? Z toho skunka nebo plavce?" Zašklebil se na mě. Agrrr. Tohle bude na dlouho.

,,Mám na mysli Eda." Bavil se tím. V očích mu hráli jiskřičky pobavení.

,,Eda? Co to je? Nějaký nový druh sýru? Co všechno ti mudlové nevymyslí, že?

,,Salazare! Myslím tím kouzelníka, čaroděje, kluka, který se jmenuje Ed. " snad už to pochopí. Jinak ho asi utopim. Dá se obraz utopit? No já bych řekl, že... Ty zmlkni. My dva ještě hodíme řeč.

,,Opravdu? Čaroděje, kouzelníka, mloka? Je ti dnes dobře, děvče? Plácáš nesmysli."

,,Salazare! Nepokoušejte mě. Moc dobře víte, co jsem říkala, tak ze sebe nedělejte pitomce jako je můj strýček Ron. " zavrčela jsem na něj vztekle.

,,Přestaň mě přirovnávat k nějakému naditému rezavému pukavci, mladá dámo! Ty se teď totiž nemáš zabývat nějakýma klukama ale máš studovat! Letos skládáš zkoušky NKÚ a bylo na místě je udělat na výbornou. Dále ses pustila do studia magie černé, bílé i té zapomenuté, kterou už mimochodem ovládáš perfektně. Tak tady na mě přestaň ječet abych ze sebe nědělal, jak ty říkáš, pitomce, protože jediný, kdo ho ze sebe dělá, jsi ty. " zírali jsme si do očí. Oba rozzuření. Myslím, že kdyby nebyl obraz, už po sobě metáme kletby.

,,Já se s ním nerozejdu abys věděl. Mám ho ráda a on mě taky." Zašeptala jsem. Proč mě nikdo nemůže podpořit? Co jsem všem udělala tak hroznýho sakra.

,,Máš pravdu, nerozejdeš. On se rozejde s tebou. Jsi najivní pokud věříš v něco jiného. Stín mi všechno řekl. A věřím, že tobě taky."

,,Lhal." No dovol...

,,Stín nikdy nelže. Je to démon, duch, posedlost ale ne lhář. To nemá v popisu práce." Popis práce? Oprvdu?

,,Je mi jedno co kde má a nemá. Ty musíš pochopit, že ho mám ráda. Víš jaké to je? Víš jaké to je, když jsou všichni okolo tebe se svou druhou polovičkou jenom já sama. Nikdy sem nepochopila význam slova láska. Ani milovat nebo mít rád. On mě to naučil. Jsem konečně šťastná, chápeš?" V tomhle okamžiku by se těm hlavním hrdinkám z románů zalili oči slzami a rozbrečeli by se jako malé holky, ape taková já nejsem. Necítila jsem smutek, jenom vztek. Ohromný vztek a chuť něco rozbít, vyhodit do vzduchu. Musela jsem mít tak fialové oči, že už fialovější barva snad ani neexistuje.

,,Rozumím ti ale musíš pochopit..."

,,Nic nemusím! Víš co Salazare? Sbohem."

,,Sbohem je dosti předčasné. Já bych zůstal u Nashledanou." To už sem byla u východu. Tohle si, Stíne, vypiješ. Ale no tak. Nebuď hned brůča Angelkoo. Brůča? Sakra, co je s váma dneska lidi. Jste jak blbý.

,,Je nazdárek Angel! " zjevil se vedle ní Alex Zabiny aneb hlavní drbna Bradavic. Co neví on, neví nikdo.

,,Ahoj." Zamručela jsem mu na pozdrav.

,,My hrajem na medvědy? Boží! Vždycky sem to chtěl zkusit. Brum, brum, brum." U Merlinovy smradlavé nohy, to my ještě chybělo ke štěstí opravdu.

,,Ne, nehrajeme Alexi."

,,Ale tak, Pottřico jedna protivná. Pujdem si zalítat, co ty na to? "

,,Zabiny, nemám na to náladu a navíc, ty a Scorp se košťat nesmíte ani dotknout. "

,,Ále, keci v kleci. Paní řaditelka řikalá, že jako by jsme neměli, jako, ale ne ze nesmíme, viš Pottřico." Říkal to takovym hlasem malého dítěte, co něco nutně potřebuje.

,,Merline!"

,,No tak na té úrovni ještě nejsem, ale co není může být." Zakmytal obočím nahoru a dolů.

,,Pitomče. Ale budiž, jdeme si zalítat! Kdo je poslední ve sklepení je smradlavá ponožka dědy Křika!" Křiklan byl slavný po celé škole, i když už se odebral do zaslouženého důchodu. Rozběhla jsem se, a protože to Zabiny nečekal, získala jsem náskok. Tím dnes studenti i učitelé získali neočekávaný pohled na dva studenty Zmijozelu, jak se honí po chodbách směrem do sklepení.

,,Potterová, Zabiny!" Zahřměl chodbou sklepení hlas profesora lektvarů, když ho ti dva splašenci povalili na zem a on rozbil své cenné nádobky s nějakým humusem.

,,Pane profesore? Co děláte na zemi? By nevíte, že je to krajně nedůstojné?" Pustil se do nejobávanějšího profesora lektvarů můj kamarád Zabiny. To je taký tele. Plácla jsem se do čela.

,,Lépe bych se nevyjádřil slečno. Teď k vašim otázkám, Zabiny. Opravdu vás mohu ujistit, že zásady slušného chování ovládám pépe, než studenti této školy bez vyjímky. Kdyb jste si, vy dva pomatenci, nehonili po chodbách..." Alex mu skočil do řeči, jelikož se pan profesor přeřekl.

,,Ale pane profesore, námitka!"

,,Jáká zase." Zaskučel profesor už mírně nešťastně.

,,Angela si přece nemůže honit, nemá k tomu ehm... potřebné vybavení." Profesor vykulil oči.

,,Si kretén Alexi. Profesor se jenom přeřekl." Pokoušela jsem se o vážný tón, což moc nešlo.

,,Alexandere Blais Zabiny, tímto tě odsuzuji k trestu do konce školního roku! Nastupuješ v sobotu!" Když byl v zatáčce, rozesmála jsem se. To je takový pitomec ten náš milí Zabiny. Achich.

Ahoooooj! Hluboce se omlouvám za pozdní vydání kapitoli(první sem nemohla rozjet wattpad, pak se mi kus kapitoli smazal a o tomu se učit, no prostě program plně nabitý.) Na dnešní kapitole jde vidět, že tahle karanténa se významě podepsala na mé psychice, takže sem z téhle rádoby vážné kapitoly udělala totální propadák, protože má mozková kapacita začíná lehce zaostávat. No nic. Mějte se fajne😂😂😂❤