Já, Angela Mordica Potter.

57.část/Setkání

Dnes je den, kdy se setkám se svým bratrem.  Včera jsem si šla to místo obhlídnout. Pokud mám být upřímná, větší smetiště si najít nemohli. Je to polorozpadlá zaprášená hospoda. Opravdu odporné místo. Snad budou i kouzelníci v něm tak odporní. Potřebuju někoho, kdo bude budit hrůzu. Řekl bych, že tvůj  raní účes ala hnízdo by byl dostačující. Nech si ty kecy.

Vzala jsem si svůj plášť, abych nebyla hned poznat, hůlku strčila do rukávu, protože útoky bystrozorů očekávám hned po přemístění. A taky nezapomněla na dýku. Merlin ví, co mě tam čeká. Toho mi ani nepřipomínej. Včera se za mnou stavil, že prý se mi chce omluvit za to, jak mi čornunl můj toaleťáček! Málem to se mnou praštilo, když jsem zjistil, že mi má láska zmizela za účelem vytřít... Dobrý, stačí! Detaily si nech. Nemusím vědět všechno. Tss.

Přemístila jsem se kousek od místa konání chvilku po jedenácté. Mého příchodu si nikdo nevšimnul. Pomalým krokem s hůlkou v ruce a nastraženými smysly jsem procházel temnými ulicemi. Sem tam problikla pouliční lampa. Ve stínech se schovávaly postavy bezdomovců a podobných mudlovských tvorů. V kanálech byl slyšet pískot krys a podkanů, kteří se vydali na noční toulky. Mé srdce bylo rychlej s návalem adrenalinu. Byla jsem příliš blízko a nikdo na mě nezaútočil. Vím, sledují mě. Cítím jejich pohledy a dech, který mi téměř funí za krk. Každý krok se rozléhá v hlasitou ozvěnu. Konečně se její pronásledovatel ukázal.

,,Stůj a ukaž se! Jsi lapka nebo bystrozor?" Ozval se za mnou mužský hlas. Pomalu jsem se otočila na starého bystrozora za mnou. Mířil na mě hůlkou. Jako by mu to k něčemu bylo.

,,Nejsem ani jedno. Mám tady schůzku." Zazněla tmou má tichá odpověď.

,,Je to tu samej lapka, slečinko. Není bezpečné se tu potulovat sama." Pomalu sklápěl hůlku.

,,Jistě, jsem si toho víc než vědoma. A taky je tu spousta bystrozorů. Nemám se čeho bát." Mou tvář zdobil pohrdavý úšklebek, který muž neměl šanci zahlédnout.

,,Divila byste se. Není nás tu víc než pět." Zakroutil hlavou. Z postraních uliček vylezli další čtyři postavy. Doufala jsem ve větší zábavu. Zabiješ pět lidí, to ti nestačí? Jen čtyři. Ten poslední řekne, co viděl.

,,To vám ministerstvo vskutku důvěřuje. A lapkům nejspíš taky, když věří, že se vrátí vcelku a bez kousance od vlkodlaka." Muži se rozesmáli.

,,Nejde o důvěru. Spíš o hloupé přesvědčení, že jedna osoba bude útočit na každého Pottera na ulici." Pohrdavě se zašklebil.

,,Pan Potter snad není dobrý ředitel?" To jsou tupci, když ti všechno vykecají. Na tom oddělení není inteligentního člověka.

,,Pan Potter má tendence upřednostňovat bezpečí sebe a své rodiny před bezpečím svých zaměstnanců." Řekne další, tentokrát nějaký mladíček.

,,Ach, jistě. Už jsem měla tu čest se s ním potkat. Do dnes nechápu, jak mohl porazit Voldemorta. Pokud mi pomůžete zařídím, aby jeden z vás dosedl na jeho místo." Vraždy se dnes asi konat nebudou. Co když je někdo šmejd? To se zjistí.

,,Nejsem Potterův fanoušek, ale raději on než ten beznosý rasista. Já bych byl dávno mrtvý." Řekl další z nich a vystoupil. Chodil do Mrzimoru, stejný ročník. Párkrát skončil pod mou hůlkou.

,,Není slučné takto o něm mluvit. Luke Erest, mám pravdu?" Koukal na mě lehce vyjeveně.

,,Známe se?" Zeptal se a popošel blíž.

,,Jistě, už jsme měli tu čest." Sklopila jsem pohled k zemi, aby mě nepoznal.

,,Jak nám pomůžete zbavit se Pottera?" Vzal si slovo ten první.

,,Mám plány, které nezvládnu sama. Potřebuju lidi. Hlavně ty z čistou krví." Usmála jsem se ďábelsky. Luke vedle mě nasucho polkl.

,,Angela..." Konečně mě poznal. Kávla jsem hlavou. Nestihl cokoliv udělat a už měl mou hůlku pod krkem.

,,C-co to děláte?" Zeptal se nasupeně ten starý páprda.

,,Co by? Chystám se zabít šmejda. Možná bych se měla představit. Angela Potterová, pánové." Ušklíbla jsem se a nechala kapuci spadnout z hlavy. Bystrozorové zalapali po dechu. Té špíně jsem podřízla hrdlo a nechala spadnout, než mě ušpiní. Humor level Angela: Zabije člověka a uskočí o dva metry dál, protože nechce být spinavá. Geniální. Opravdu. Umírám smíchy, Stíne. To já taky.

,,Zabila ho! Co uděláme šéfe?" Kvičel jeden malinký hlupáček.

,,Máš vskutku postřeh, té mrtvoly jsem si skoro nevšiml." Zasyčel itonicky ten staroch. Nejspíš velitel. ,,My ostatní máme čistou krev. Pokud nás nezabiješ, uděláme to, co po nás budeš žádat." Podal mi ruku.

,,Já s ní teda rozhodně nesouhlasím!" Řekl nejspíš kamaráda jedné nejmenované mrtvolky.

,,Avada Kedavra." Namířila jsem na něj. Hopa, už jsou tu dvě mrtvolky. Hopa? Ona někoho killne a řekne hopa... omluvit se jim třeba nechceš? Ne, ani ne.

,,Dobrá, uklidněte se. Dám vám neporušitelný slib a vy nás necháte být." Peomluví znovu velitel této podivné sebranky.

,,Sliby se mnou nejsou med. Pokud se osvědčíte, přijmu vás do svého kruhu a budete poznamenáni mou magií. Pokud pípnete, najdu si vás a budete umírat mnohem hůř. Nashledanou, pánové." Zašeptala jsem, nasadila kapuci a opustila skupinku mužů, kteří stáli neschopní pohybu. Jak zaražený prdy, to zní líp. Říkej jak zaražený prdy, jo? Ne.

Přišla jsem ke vchodu do hospody. Tam stál u dveří jeden z těch podivných příšer, které mám přesvědčit, aby se přidali ke mně. Byl vysoký, mohutný, vzdaleně připomínal vlka. Na tváři měl oplzlý úšklebek, kterym sledoval každý můj krok.

,,Co si slečinka bude přát?" Zachechtal se a zavětřil. V tom mi to došlo. Byl to vlkodlak.

,,Vejít. Potřebuji mluvit s Potterem." Řekla jsem ledově. Chlápek nevypadal na to, že by byl samá ochota mě vpustit dovnitř.

,,Dej mi důvod, proč bych tě za ním měl pouštět, květinko." To odhadl. Ani kapucu nemáš dole a ví, že máš na obličeji kvítko. To je jenom oslovení, ne poznámka na můj vzhled.

,,Jsem jeho dlouho hledaná sestra." Zamračil se a v hlavě mi šrotovaly kolečka. Nakonec přeci jen kývnul a nechal mě vejít.

Procházela jsem zatuchlým výčepem. Všude posedávali lapkové oblečeni v ošuntělých hadrech. Celé to tu páchlo chlastem a potem. Prodírala jsem se davem až k vyvýšenému křesílku. Seděl tam Albus, zjizvený a otrhaný. Pořád to ale byl můj bratr. Někde hluboko zakopaný, ale byl.

,,Ahoj, Albe." Zvednul zrak na mou osobu. Všechn hluk utichl.

,,Kdo jsi?" Stáhla jsem si plášť. V jeho očích proběhlo poznání.

,,Angelo? C-co tu děláš?" Vykoktal. Pokynul mi, abych ho následovala do jiné místnosti.

,,Nikdy bych netušila, že tě najdu tady." Ušklíbla jsem se na něj. On se zasmál a posadil se na stoličku.

,,Kdy ses vrátila? A proč si mě vyhledala?" Koukal na mě podezřívavým pohledem.

,,Vrátila jsem se poměrně nedávno. Mam pro tebe a pro tvé lidi práci. Celých pět let jsem plánovala pomstu a můj slavnostní příchod. Merlinužel, brání mi v tom otcova prozíravost a jistá intuice. Snad rozumíš?" Koukal na mě zamračeně.

,,Chceš po mně, abych vzal svoje lidi a plenil na tvůj rozkaz? S tím nebudou souhlasit." Tak nerozumí. Od kdy je tak blbý?.

,,Ne. Chci po nich, aby se přidali ke mně. Můžu je naučit ovládat černou magii. Občas pro ně budu mít nějakou práci, ale jinak ať si dělají ,co chtějí. Zkus jim to alespoň oznámit." Albus se nadechl a ...

Tak to by pro dnešek stačilo😘😘😘. Jinak, konečně máme sníh😍😍 sice málo ale máme. A už je dýl než dva dny, což je rekord za posledních pár let. No nic, užívejte distanční výuky a brzy neshledanou❤❤