Já, Angela Mordica Potter.

43.část/ Předvánoční nálada

Po mojí menší neshodě s otcem jsem se asi na týden zašila do knihovny. Ráno jsem vstala, skočila si do kuchyně pro jídlo, vyučování, kde jsem seděla sama v poslední lavici a potom rovnou do knihovny. Oběd jsem vynechávala a na večeři jsem si od skřítků vyloudila rohlík. Má nálada byla na bodu mrazu, už jen z toho důvodu, že se blíží Vánoce. Chodila jsem jako duch. Dokonce jsem se tak i cítila. Bylo mi zle z toho štěstí okolo. Bylo mi zle z té lásky. Chtěla jsem jít po chodbách Bradavic a vrždit ty hloupě zamilované páry. Co je na lásce tak úžasného? Co je na Vánocích tak úžasného? Co to je, když nejspíš strávíte svátky ve škole s pocitem osamělosti? Jak se mám radovat? Ovšem, jsem pozvaná k Molfoyům, ale i tak stačí, že u nich bydlím přes léto. Alespoň jedny Vánoce by si měli užít jako rodina. Dnes jsem se přeci jenom rozhodla posadit se chvíli ve společence u krbu a přemýšlet. Nehodlala jsem poslouchat, kdo má jaké skvělé přání pod stomeček od Merlina. Hlavně ty malé spratky. Přišla jsem tam a zamířila ke svému obvyklému místu. Seděla tam skupinka prváku a nadšeně si povídali o nadcházejícím svátku.

,,Neruším?" Zasyčela jsem na ně.

,,Ne, co bys potřebovala?" Usmál se na mě jeden z těch parchantů.

,,Zmizte." Přejela jsem je všechny vyzívavím pohledem, trochu vzrušení by neuškodilo.

,,Ty jsi ta Potterová, že? Krvezrádci nám nemají co přikazovat! My zůstaneme na místě." Převezmu roli vypravěče. Angele zasvítili oči zlostí. Pomalu spustil ruku s rukávem, v němž se skrývala hůlka. Že by dnes, malí studenti Zmijozelovi koleje zahynuli? Pokračování příště. Jakej sem byl? Příšernej.

,,Krvezrádci? Máš pocit, holčičko, že krvezrádci by se dostali do této koleje? Mohu tě ujistit, že za svou rodinu se opravdu stydím a ty dělej tak, abych se nemusela stydět i za svou kolej!" Štěkla jsem po ní naštvaně.

,,No tak, Angelo, nekaž jim Vánoce! Jsou ještě..." slova Aktuse Gregoryho zanikla ve chvíli, kdy se jeho tělo začalo vznášet ve vzduchu a jeho přiškrcený hlásek skuhral bolestí.

,,Nikdy, opakuju, NIKDY mi neříkej, co mám dělat, Aktusi! A nevyslovuj slovo Vánoce v téhle připitomělé době, hlavně ne přede mnou, jestli se chceš dožít plnoletosti. Rozumíš?" Jeho tvář nabírala rudější barvy z nedostatku vuduchu, čím více jsem tiskla ruku k sobě. Zatřepala jsem s ním. Veškerá pozornost byla směřována ke mě a k levitujícímu tělu oblíbeného chlapce z pátého ročníku. Věděla jsem moc dobře, že mi ten hlupák neodpoví. Nemohl.

,,Dost! Nemůže ti odpovědět, copak to nevidíš?!" Zakřičela na mě nějaká holčina z hloučku jeho přátel. Pustila jsem ho. On s těží vydýchával dušení.

,,Na něco jsem se tě ptala Aktusi!" Mávnutím roku jsem ho shodila na zem, když se pokoušel vstát.

,,Rozumím." Zasýpal potichu. Nerozumím mu.

,,Neslyšela jsem!" Ta holka na mě upírala ubrečený pohled plný nenávisti.

,,Říkal, že ti..." Scorpius jí ze zadu umlčel. Jakože se přiblížil a kouzlem ji zalepil pusu. Ty a tvé schopnosti vysvětlování mě opravdu bolí.

,,Tebe jsem se naptala. Ptala jsem se našeho přítele. Tak povídej a nahlas, aby tě všichni slyšeli." Chtělí jít pro profesory. Díky Stíne. ,,A vy nikam! Nikdo se odsáď nehne, dokud neskončím. Pokud se dovím, že jste mě napráskali, bude vás to mrzet. A ty odpověz!" Kopla jsem mu do zubů, když chtěl znovu zopakovat svůj pokus se postavit.

,,Rozumím ti, stačí!" Zařval na mě a z očí mu začali stékat slzy. Jak dojemné.

,,Ale, ale snad nás něco nebolinká. Řekni té svojí ochrankyni aby ti to pofoukala. Jo počkej, ona vlastně nemůže. Jaká škoda." Pohladila jsem ho špičkou boty po tváři. V keho očích byl strach z bolesti, ale taky nenávist za to ponížení. Tomu říkám zábava. Pozveme ho někdy znovu? Chci si taky kopnout! Skvělý nápad. Otočila jsem se zpět k té maličké, která mě teď pozorovala s vykulenýma očima a s tichým mumláním se odplížila i se svou bandičkiu pryč.

,,Vy ostatní nečumte. Nemáte nic lepšího na práci?!" Zakřičel Scorp a sednul vedle mě. Ostatní se opravdu odebrali k předešlím rozhovorům. ,,Takhle jsem se už dlouho nepobavil. Chybělas nám Angel. Nám všem." Koukl na mě. Chybělas nám Angel... ooo jak romantické. Bohužel, do srdíčka se jí nedostaneš bílá plesnivko. Stíne, nech toho. Čeho zase? Sakra máš být zlá ne andílek, tak ho zcruciatusuj a máš klid, ne? Tebe zcruciatusuju.

,,Potřebovala jsem přemýšlet." Řekla jsem a nepřítomně hleděla do plamenů. Aby ti neshořeli oči. Dnes si opět v náladě 'kecám dokud mě někdo nezabije'? To je dokonale výstižné.

,,A o čem? O tom svátku, který je aktuálně tabu?" Zašlebil se na mě. Jo a taky o spoustě dalších věcech, nevěřil bys, kolik věcí se holkám honí hlavou. Teda, nevím co těm nevraždícím, ale naší Angelce se honili opravdu báječné způsoby smrti. Fakt, dokonalost. Jsi pitomec.

,,O tom taky, ale hlavně o jedné věci, o které vím už dlouho ale má kniha mi ji připomněla. Je to takový šperk. Relikvie." Šeptla jsem a prsty si nevědomky přejela po místě, kde jednou tento náhrdelník bude viset.

,,Nechceš jít doufám tam, kam si myslím, že chceš?" Myslí Tajemnou komnatu. Já vím, Stíne, nejsem až rak neschopná. Nejeceej! Vždyť ty nevidíš do hlavy ani slepici. Protože se nedokážu poslední dna soustředit! To je jedn taková drobná příhoda se slepicí, možná vam ji jednou povím. Ne, já ji povím, protože jsem skvělí vypravěč.

,,Ano Scorpe, tam chci jít. Během prázdnin. Vy všichni budete doma a já se nemám kam vrátit. Takhle alespoň zjistím něco víc. Ten šperk je totiž moc důležitý. Dobrou noc, Scorpiusi." Odtrhla jsem zrak od ohně a tiše odešla do postele s nechápavím pohledem Scorpa za zády.

Mohl bych prosím říct tu historku se slípkou, nebo deš rovnou chrnět? Ha, neodpovídá! Mlčení znamená souhlas. Takže to bylo jedno krásné prosincové odpoledne, když jedna dívka seděla v komnatě nejvyšší potřeby a snažila soustředit svou mysl, protože její myšlenky byli příliš hektické. Její nejbižší přítel a démon v jednom ji tiše pozoroval z křesla. Napadl ho jeden takový experiment, jelikož i on musel často uklidňovat svou mysl, když byl mladý. Přivolal před dívku slepici a zeptal se jí, co si ta slepice myslí. Samozřejmě se ptal té dívky ne slepice. Dívka se tedy nenechala dlouho přemlouvat a skutečně pronikla do hlavy slepice. Bohužel zjistila, že její kolegyně má v hlavě naprosto prázdno. Tak zase vylezla a bolestně si promnula spánky. Jejímu démonovi to nedalo a sám se vydal na dobrodružnou výpravu do nitra mozku slepičí slečny. Nalezl tam jedinou myšlenku. Snést vejce. A tak se i démon ukázal jako lepší kouzelník než budoucí kralovna temnoty.

Ahoj! Tak dnes se Stín opět vyřádil. Chci vám všem poděkovat, protože jedině díky vám všem jsme dnes už u 43. kapitoly. Původně jsem nemyslela, že by tento příběh mohl dosáhnout více než 20 kapitol. Vy jste ale byli se mnou a dobrodružství Angeli jste spolu se mnou prožívali. Vy jste mě donutili jít dál. Díky vám vydám každý týden alespoň jednu kapitolu. S některýma si občas pokecám v komentářích nebo mi napíšou a já jsem za to moc ráda. Za každou pochvalu i kritiku. Prosím, nebojte se mi napsat, co si o tomto myslíte. Posouváte mě tím výš, než jsem doufala. Děkuju vám❤❤