Já, Angela Mordica Potter.

77.část/ Lítost

Už pár měsíců jsem v této podobě chodila mezi lidi. Byla jsem strach. Rodiče mou osobou strašili své děti. Bylo jedno, jestli mudlové nebo kouzelníci. Kudy jsem prošla, dlouho žádný smích nezazněl. Mohla jsem zabíjet a nikdo se mě nepokusil zastavit. Konečně jsem se cítila nepřemožitelná.

Začínaly letní prázdniny. Mnoho dètí se teď nemělo kam vrátit,.protože jejich rodiče byli mrtví. Rozhodně za to nemohla má hůlka...

Aneb, jak získat odpůrce podle Angely. Líp bych to neřekla.

Nakonec jsem se odhodlala dojít k Malfoyovým přivítat Vicky. Byla jsem však šokována. Dovedla si s sebou svého nového přítele. Vysokého, blonďateho chlapce, s modrýma očima a až moc přátelským úsměvem. Usmál se dokonce i na mě. I když, to by mi až tak nevadilo, ale co bylo horší,  byl to mudlovský šmejd. Jak s ním mohla být? Od brzkého věku na ni působím svým postojem proti mudlům a ona udělá takovou zradu! Musela jsem se dost ovládat, aby neskončil s Avadou v hrudi. Vicky vypadala přímo nadšeně, dokud jsem si ji nezavolala na menší rozhovor...

,,O co jde, teto?" Usmála se na mě. Pozvedla jem obočí. Co to má být? To je, milá zlatá, věta tázací. Vím co to je, ale jak se mě může ještě ptát! Zcela normálně. Využívá k tomu převážně hlasivky... Sklapni. Pokaždé reaguješ takhle, když ti dojdou argumenty.

,,O co jde? Ty se ještě ptáš? Jak můžeš chodit se šmejdem?" Vyjekla jsem potichu chladným hlasem.

,,Úplně normálně? Merline, teto, teď na tom nesejde. Prostě jsem se do něj zamilovala! Nemůžu za to, že nikoho nemáš, tak mi prosím neubírej mé štěstí." Odsekla naštvaně.

,,Nesejde? Chtěla ses stát mým služebníkem, nosit jizvu, mít vlastního hada, kterého bys krmila vraždami... tohle zahodíš kvůli obyčejnému klukovi?" Nakrčila jsem nos.

,,Jako malá jsem v tobě viděla vzor. Ale teď už z té hodné tetičky Angely nezbylo nic. Zcvokla ses z toho, kolik černé magie si přijala. Všichni se tě bojí mnohem víc než Voldemorta. Nezabíjíš pro vyšší dobro ale pro radost. A já toho nechci být součástí." Omluvně se mi podívala do očí, kterě byly vykulené šokem. Fíha, zdá se, že malá Vicky má vlastní názor. Neoslavíme to? Ne, ty tupče!

,,Já že jsem cvok?" Zeptala jsem se klidným hlasem. Já přece nejsem cvok! Ale jo, jsi.

,,Promiň, ale ano. Omluvíš mě?" Otočila se na podpatku a odhopkala pryč. Zírala jsem na místo, kde ještě před malým okamžikem stála. Tohle jí neprojde. A tomu jejímu klukovi taky ne. Zabiju ho, aby jí už nemotal hlavu. Ona prostě bude se mnou! Jakože tvá životní partnerka? Ne, jako můj poskok. No jo, nebuď hned tak protivná. Jen jsem to chtěl čtenářům trochu přiblížit.

Dny pomalu plynuly a já plánovala pomstu tomu parchantovi. Naštvalo mě, že Scorpius souhlasil se svou dcerou. Nebýt Stína, zabila bych ho. Má souhlasit se mnou, ne s ní. Naštěstí už nikdo jiný neprotestoval, takže mi na uklidnění stačila jedna vesnice mudlů, zatím. Teď chci hlavu toho skrčka nad svou postel. Víš, tohle je dost nechutná představa. Myslíš to vážně nebo zase jen tak plácáš krávoviny? Ovšem že to myslím obrazně. Vypadám snad jako nějaký sadista? Občas ano. Stíne...dneska už opravdu ne. Uklidni se prosím a přestaň do mě rýpat. Počkat, počkat... Ty jsi po mně nezačala ječet? Já jsem naprosto šokován. Tak buď z ticha. No jo no.

Po nějaké době jsem konečně vymyslela dokonale nepřekonatelný plán. Tak tím bych si nebyl tak jistý... Štve tě, že v něm nejsou žádné mezery, do kterých bys mohl rýpat. Ovšem že nejsou! V tak primitivním plánu se snad ani mezery najít nedají. V tom je právně geniální, víš? Ty jsi fakt cvok. Nejsem...

No, kdybych tu měla popisovat celou naši hádku, nedostaneme se k tomu zajímavějšímu. A to k mému plánu. Jednoduše ho u večeře, na kterou jsem pozvaná, vyprovokuju a až mě urazí, zabiju ho. Pak nebudu ta nejhorší. Možná trošičku. Každopádně budu mít lepší důvod než je jeho původ, alespoň podle Vicky. Pak se ke mně přidá a všechno bude zase jak má být. Takhle to nefunguje. A ty si co? Odborník na mezilidské vztahy? No rozhodně je chápu líp než ty.

A jsme tam kde před tím. Stín se mi do toho zase motá. Asi ho brzy sejmu nočním stolkem...

Večer jsem se dostavila na večeři k Malfoyovým. Všechno probíhalo vcelku poklidně, dokud jsem nezačala řešit své přesvědčení. Nabídla jsem mu, že bych udělala vyjímku, kdyby chtěl. Mohl by se ke mně přidat, i když má špinavou mudlovskou krev.

,,Já se omlouvám, ale to nepůjde. Nechci zabíjet." Usmál se na mě. Začala se ve mně vařit krev. Je drzý.

,,Ne? A proč ne?" Zamračila jsem se.

,,Nemám to v povaze." Pokrčil rameny. Vicky poznala, že tohle není v pořádku. Mračila se na mě. Pozvedla jsem obočí. Nechápu, co má za problém.

,,Každý má v sobě trochu divoké šelmy, která chce zabíjet. Je to přirozený zákon přírody." Odpověděla jsem až nebezpečně klidně.

,,To zajisté ano, ale já nemám v plánu tu šelmu vypouštět. Jsem se sebou docela spokojený."

,,Ah... jistě." Křečovitě jsem se usmála. Pod stolem jsem svírala hůlku. Vicky i Scorpiusovi došlo, co se chystám udělat. Oba začali záporně kroutit hlavou, abych to nedělala.

,,Jsem rád, že to chápete." Usmál se. To byla poslední kapka. Postavila jsem se a namířila na něj hůlkou.

,,Zajisté... Avada Kedavra!" Vykřikla jsem naštvaně. Nestihla jsem však ni udělat. Vicky před něj skočila. Paprsek zeleného světla zmizel v její hrudi a ona spadla k zemi mrtvá. Tohle ne... tohle se přeci nemělo stát. Nechtěla jsem zabít ji. Tohle přeci není pravda.

Scorpius ztuhl a pozoroval svou mrtvou dceru. Klekl si k ní. Snažil se ji probudit. Po dlouhé době jsem ho viděla brečet. Začala jsem couvat pryč co nejdál od nich. Pak se otočila a rychle utekla. Nemohla jsem tam být dýl. Zabila jsem někoho, koho jsem měla svým způsobem opravdu ráda. Poprvé jsem litovala. Litovala jsem toho, že jsem tu kletbu vyslovila. Nechala jsem se pohánět nenávistí tak moc, že jsem oslepla. Nechápala jsem nic. Až do teď.

Doma jsem se schoulila do klubíčka v posteli. U oka mi vyteklo několik slz černých jako noc. Uvnitř mě se něco pohnulo. Věděla jsme, že to není dobré. Černé magii v mém těle nesvědčí lítost ani láska. Můj konec byl blízko. Cítila jsem to.

Dobrý večer! Přeju vám nádherné Vánoce, hodně dárků, hlavně takových, které vám udělají radost. Taky přeju spoustu zdraví a radosti do Nového Roku. Mám vás všechny ráda a vážím si vás jalo svých čtenářů! Děkuju vám za podporu i trpělivost. Mějte se krásně❤❤