Já, Angela Mordica Potter.

79.část/ konec všeho

Zuřila jsem dlouho. Zároveň jsem pocítila, že netuším, co mám teď dělat. Mám tam jít a postavit se těm pošetilcům? Nebo je nechat, ať přijdou oni ke mně. Merlinužel jsem se rozhodla příliš pozdě. Do té doby už se stihli skrýt i tady. Mně přímo pod nosem. Kdo jim mohl poskytnout útočiště? Vždyť vím o všem, mám své lidi všude. Ani ti nic nezjistili. Je to k zbláznění. Přesně proto jsem teď ochotná poslouchat Stínovi uvahy o smyslu života v podobě toaletního papíru. Musí být přeci nějaká možnost, jak je najít.

Nedařilo se mi. Vůbec. Cítila jsem, že náhrdelník nemá takovou moc, jako když byl ve mně. A taky víc ohrožená. Přestala jsem vycházet ze svého domu, dokud se oni neukáží.

Kupodivu jsem nemusela čekat dlouho. Během několika dní se jim povedlo nepozorovaně rozbořit většinu mých ochraných systémů. Bylo to hrozné. Hůř se mi držely i ochrané hradby kolem mojí Anglie. Brali mi ji. Nechápou, že na to, co je moje, se prostě nešahá. Jako reakce na jejich činy přišla řada vyhlazovacích akcí, během kterých zmizelo z povrchu pár mudlovských vesniček. Oni i přes to pokračovali. Určitě měli spojence v zahraničí  potřebovali je dostat k sobě. Jediné, na co jsem se tedy nakonec mohla soustředit, bylo udržení bariéry. Nesměl proklouznout ani mravenec.

Když konečně pochopili, že tohle nemá cenu, začali se víc objevovat veřejně. Pomalu a nenápadně pronikali do společnosti. Většina lidí je ignorovala. Nechtěli problémy. Pár jich však souhlasilo. Cítila jsem, že se jim nakonec podaří přesvědčit víc lidí, než je vhodné. Bylo na čase s tím skoncovat.

Začali mít až moc spojenců. Zjistila jsem, kde se ta špíná schází a rozvrací mé pořádky. Čekala jsem už dlouho. Shromáždila jsem své věrné před dům, ve kterém se schovávali.

,,Zabijte každého, koho najdete. Nemějte slitování s nikým." Řekla jsem jim, když jsem se na místo dostavila také. Začali nadšeně vřískat. Mávnutím ruky jsem je utišila. Pak jim dala volnou ruku. Kéž bych jen tušila, že to bude past. Kolem domu byla hromada ochraných kouzel, přes které se nikdo nemohl dostat. Musela jsem vynaložit velkou sílu, abych ten štít prolomila. Měla jsem si ji nechat na později. Mý následovnící vtrhli dovnitř. Pak ale značně zpomalili.

,,Co se děje?" Vykřikla jsem.

,,Nikdo tady není, má paní!" Ozvalo se ze předu.

,,To není možné! Viděla jsem,  jak se sem slízají!" Rozešla jsem se k nim. Nemyslím, že je to dobrý nápad. Raději se stáhni. Čekali, že se ukážeš. Ne Stíne. Oni tady jsou. Já se nestáhnu pryč. Půjdou oni. Angel...

Bylo to rychlé a nečekané. Najednou ode všad vystřelily kletby. Několik mých zabili. Mě trefili také, ale nezanechalo to na mě nijak zvlášť bolestivé pozůstatky. Rozzuřilo mě to. Chtěli mě obelstít. Vytáhla jsem svou hůlku a začala se těch hlupáků zbabovat. Vítězili jsme. Už bylo skoro naše. Když najednou něco modrého vyletělo proti mně. Poznala bych to kdekoliv. V tu ránu se mi do ruky zabořila ze zadu jehla s nějakým lektvarem a já nemohla nůž zastavit kouzlem. Magie ve mně byla, ale nemohla jsem si použít. Pak to bylo velice rychlé. Dýka se zabodla přímo do středu mého náhrdelníku. Bolelo to. Sylšela jsem svůj výkřik a pak už byla jen tma.

Nikdo pořádně nechápal, co se stalo. Angeliny posluhovači zírali na bezvládné tělo své paní. Do domu se premístili bystrozoři a pomocí skupiny Harryho Pottera pozatýkali všechny, kteří nestihli včas uprchnout. Okamžitě je převezli do Azkabanu, který nedávno dostavěli. Mnozí už se tam ocitli podruhé. Rozšířili sekci s nejvyšší ochranou. A do té nejlépe zabezpečené cely vhodili Angel. Přežila to jen díky obrovskému množství temné magie. Byla bledší než obvykle, dýchala jen velice slabě ale ještě žila. Bude mít spravedlivý soud až se probudí.

Už druhý den se ve všech novinách psalo o té události. Následovníci vyššího dobra se stáhli co nejvíc to jen šlo a ti ponižovaní zase mohli žít normálně. Všichni možli žít v míru, kterým se jim za její vlády nedostavil.

Angela se ve své cele probudila o mnoho dní později. Byla slabá. Zároveň však v sobě měla tak ohromné množství černé magie, jakoby by nikdy nebyla silnější. Nedokázala však kouzlit. Něco potlačovalo její schopnosti a všechno špatné drželo uvnitř jejího těla. Soud ještě ten den rozhodl, že zůstane v Azkabanu po zbytek života a pokud by se nechovala slušně, bude odsouzena k smrti.

Během několika málo let, která strávila v cele dopivaná lektvarem, se povedlo pochytat vlastně všechny její následovníky. Někteří zemřeli, jiní byli zavření. Najednou už nebyla víš než oni. Byla naprosto stejná, bez rozdílu. Jedinou společnost jí dělal Stín. Udržoval ji při smyslech a rozptyloval ji. Alespoň se o to snažil. Nebylo to však nic platné. Magie z ní neměla jak uprchnout. Jen se hromadila. Všechen vztek, smutek, bolest, kterou nemohla vypustit ven jí zůstavala v těle. Až jednou v noci se ozvala ohromná rána. Dozorci běželi nahoru, kde našli celu potřísněnou krví, masem a vnitřnostmi. Uprostřed té spouště stáli dva šediví, temní démoni. Jeden měl kápi z pod které vykukoval šibalský úsměv. Druhý vedle něj byla žena. Měla černé šaty, krutý úsměv. Vypadala jako Angela. Už dávno to však nebyla ona. Byla to černá magie, která potřebovala zmizet z pozemského těla. Musela uprchnout, aby mihla na světě dále páchat zlo.

A tím milí přátelé končí náš příběh o dívce, která se vymkla pravidlům a nromám. Nesplnila očekávání těch, kteří jí měli být nejblíže. Ráda by se s vámi rozloučila i sama, ale její smrt byla dlouhá, bolestivá a velice... krvavá. Démon, kterého stvořila stále létá po světě. Možná teď čeká u vašich dveřích, aby vás mohla posednout i se svým věrným přítelem Stínem. Nebo možná už vás dávno i posedli a vytváří ve vašich myslích mylné představy, abyste se zblánili a skončili na psychině. Možná jste právě vy čarodějové či čarodějky, které kouzelnický svět zbaví tohoto zla. Ale to už by byl zase jiný příběh...

Moji milí čtenáři. Tohle je naše poslední kapitola. Teď už budu ve volném čase příběh jen doupravovat (pravopis, překlepy...) ale příběh zůstane stejný. Děkuju těm, kteří to se mnou vydrželi až sem. Mám vás všechny moc ráda a doufám, že pokud někdy v budoucnu vydám další příběh, přečtete si ho.

Váš Perníček💕