Já, Angela Mordica Potter.

36.část/ Nový začátek znamená konec

Dnešní den je nějaký zvláštní. Od rána je mi špatně, bolí mě hlava. A nejdivnější je pichlavá bolest na levé tváři. Vůbec se mi nechtělo z té vyhřáté postele. Holky se na mě starostlivě koukali už od chvíle, kdy jsem jim řekla, jak mi dneska je. Jus chtěla jít pro Pomfreyovou, což jsem jí zatrhla. Byla neděle, takže jsem nespěchala na vyučování. Díky tobě Merline.

,,Nechceš něco donést?" Řekla Ali starostlivě.

,,Ne, děkuju." Obě se usmáli a odešli. Ticho. To bylo to ,co má hlava nutně potřebovala. Víš doufám, proč je ti dnes zle? Řekla bych, že to má spojitost s tou knihou. Máš pravdu. Pálí tě tvář, dělá se ti znamení té knihy. Až bude hotovo, kniha se ti objeví v tašce, pod polštářem nebo na nočním stolku. Bolet by tě to mělo jenom dnes. A ještě něco, ztatíš možnost vcházet do knihovny za zakladateli. Cože! Proč mi to neřekli dřív? Věděli, že se musíš posunout dál. Nezvládnu to bez nich! Ovšem, že ano. Já ti pomohu. Budeš mít knihu, ve které budou pokyny, co dál. Já ti zůstanu. Až do smrti a vsaď boty, že i po smrti. Jak to myslíš? Nečekáš doufám, že za ty ohavnosti, co se chystáš udělat, půjdeš do nebe. Nene milá zlatá, vůbec bych se nedivil, kdyby ti šéf neuvolnil místo a sám se nenabidl jako podložka pod nohy. Stíne, vzhledem k tomu, že tvůj šéf je ďábel, tak bych s tím moc nepočítala. No já ti nevím. Rozesmál se tak ledovým hlasem, který mi rezonoval v hlavě jako ozvěna. Mohl bys přestat? Bolí mě hlava. Ne, nemohl. Zmlkni! A ne a ne a ne. Budu ti život otravovat ať se ti to líbí nebo ne. Agrrr. A tak jsem ho začala ignorovat.

Bylo těsně před obědem, když mě holky lřeci jenom vytáhli z postele. Byla jsem tak vyčerpaná, jako bych týden nespala.

,,Nemám hlad holky, nikam se mi nechce." Zamumla jsem nešťastně při cestě do koupelny.

,,Nemel nesmysli a jdi. Počkat, počkat stát!" Zavelela Jus z ničeho nic. Koukli na sebe s Ali, pak zpátky na mě. Kývli a zároveň pověděli:,,Běž k zrcadlu, hned." Trochu jsem se bála, co tam uvidím. Na mojí levé tváři byla modře zářící vytetovaná malá růžička.

,,Angelo! Pojď sem, honem! Je tu taková divná knížka s dopisem nahoře. " únava ze mě velice rychle vyprchla. Rychle jsem vpadla do pokoje a uviděla ji. Mou knihu Smrti. Vzala jsem ji do rukou a uklidila na dno kufru. Složí pergamen jsem si nechala na posteli.

,,Než se pustíš do čtení, Angelko, jdeš se s náma najíst, protože jsi nic nejedla od rána.
A nechci nic slyšet!" Rozkázala mi Ali a táhli mě pryč z pokoje.

,,Jak máme ostatním vysvětlit tu květinku?" Zeptá se najednou Jus a prudce zastaví, díky čemuž do ní narazím a ona málem spadne ze schodů dolů.

,,Jus! Aspoň trub, že brzdíš. Jinak prostě řekneme, že ho mám už od prázdnin, jenom jsem si ho dneska zapomněla schovat. Pak už s ním nebudu muset nic dělat. Jenom to teda štípe jako hrom." Řekla jsem holkám jasné instrukce. Obě kývli a my už, konečně, bez jakékoliv podobné havárie mohli sehít až dolů, kde nás zastavili kluci.

,,Čus dámy. No páni, Angelo, co to máš na ksichtě?" Zeptal se Alex a se zájmem si prohlížel mou tvář. U toho mě držel za hlavu a natáčel ji dle potřeb na strany.

,,Hej nemusíš jí tu hlavu ukroutit." Strčil Scorp do Alexe a sám se chopil prohlížení.

,,Nebo byste toho mohli nechat oba a hlavu jí tam ještě nějakou dobu nechat." Zavrčela Jus a vysvobodila mě ze spárů těch dvou ochmatávačů.

,,Jinak pánové, tohle tetování jsem si nechala udělat už o prázdninách, jenom jsem ho schovávala. Rozumíme?" Ti se tvářili jako spadlí z višně.

,,Scorpe ty jsi věděl, že si nechala udělat tetování?" Zeptal se Alex a civěl na mě.

,,Netušil jsem to do dnešního dne." Zakroutil hlavou Scorp a zíral úplně stejně. Párkrát jsem jim lzskla před obličejem, aby se probudili z transu. Pak jsem jim po cestě na jídlo vysvětlovala co a jak, stejně byli mírně vedle. Oběd jsem zhltla velice rychle a chvátala zpět na pokoj. Co je asi v tom dopise a od koho je? Jsem nehorázně zvědavá. Skočila jsem na postel a dala se do čtení.

Milá Angelo,
Všem nám bylo ctí osobně se seznámit s největší čarodějkou všech dob. Asi si na nás naštvaná, že jsme ti neřekli o uzavření cesty do naší komnaty. A chápeme to. Teď ale prosím pochop ty nás. Nemohli jsme stát dál v tvé cestě za štěstím. Velice jsme si tě za ten rok a kousek oblíbili. Jsi náš nejnadanější učeň. Ani nevíš jak nám všem rvalo srdce nechat tě odejít bez rozloučení, ale bude to tak lepší. Budeš moct poznat věci, které ani mi neznáme. Jednou dovedeš kouzelníky na vrchol. Teď by ti osobně Salazar chtěl napsat oár vět na rozloučenou.

Angelo Mordico Potter,
Přišja jsi k nám jako vyjukaná holčička, která  vůbec netuší, jak velká je její moc. A teď? Teď chceš ovládnout svět. A povede se ti to, věř mi. Stín ti pomůže. Nechtěl jsem tě nechat jít, ani nevíš jak moc. Ale udělal jsem to pro tvé dobro.
Pro ostatní jsi byla pohý učeň, jedna z nnohých. Pro mě si ale byla mnohem víc. Znamenala jsi pro mě naději a spásu. Byla a stále jsi pro mě dcerou. Ano, bral jsem tě tak. A teď, najednou, tě musím opustit. Ani nevíš jak mi to rve srdce. Nejraději bych vyskočil z obrazu a obejmul tě, jako otec dceru. Slib mi prosím, že na tohle nikdy nezapomeneš. Ani když tenhle kus papíru zmizí, ani kdyby Bradavice přestali existovat, nebo vzpomínky cizích na nás zanikli. Slib mi teď, prosím, že nikdy nezapomeneš na mě, na Helgu, na Rowenu ani na Godrica. Žij blaze mé dítě.

Tvý zakladatelé

U posledních slov mi po tváři stékali slzy. Nemohla jsem je zadržet. Valili se proudem a já tiše vzlykala do polštáře a v hlavě se mi oběvovali ukázky těch čtyř úžasně jedinečných lidí. Cítika jsem jak se starý pergamen drolí na prach a u posledního kousku jsem potichu zašeptala do vzduchu:,,Slibuju, nikdy nezapomenu." A papír zmizel i s tím drobným práškem pryč.

Hello lidi, dnesja jsem nastoupila do prváku na střední. Takže nevim jak budou vycházet kapitoli, protože se budu muset nějak do toho režimu dostat. A zítra nevim možná bude, podle toho kdy přijedu domů a jak moc budu vyčerpaná.❤❤ 

Jinak, komu ukápla slizička?😔😔❤