Já, Angela Mordica Potter.

💀16.část/ Zápas s Mrzimorem

Letos poprvé hrajeme s Mrzimorem. Jistě jste si všimli, že už v týmu nejsou kluci. McGonagalka jim ho na konci školního roku zakázala hrát, protože ji shodili do kýble s vodou, kterým Filtch vytíral podlahu. Hnus. Takhle vytočenou jsem ji ještě neviděla. Ani se jí nedivim. Konec září jsem doopravdy přežila bez úhony. Teda až na to uklouznutí v koupelně...

Dneska si blíž k nám sedli všichni členové týmu.

,,Fajn lidi. S Mrzimorem to bude lehký. Jako chytače mají jakýsi škvrně. Brankář je ten neobratnej hromotluk, co chrání jenom spodní kruhy. Střelci jsou s jednou novinkou stále stejní. Ta novinka je Traversová ze třeťáku. Slyšela jsem, že moc dobrá není. Odrážeči jsou ti dva tupci z našeho ročníku. Tohle pokud nedáme, tak se ztrapníme před celou školou. A to my co?"

,,Nechceme." Zazněla jednoslovná odpověď ode všech.

,,Fajn. Najíst a jdeme jim rozlámat Zametáky." Ušklíbla jsem se. Do místnosti vpochodoval kapitán z Mrzimoru. Hrál na postu střelce. Nebyl moc chytrý. Stačilo pohrozit a uděla cokoliv.

,,Na hřiště vstupují neporazitelní Zmijozelští v čele s kapitánkou i chytačkou v jednom Angelou Potterovou!"z tribun se ozvalo nesouhlasné mručení ale i nadšený jásot ,,A nyní přivítejme Mrzimorské!" To už takové nadšení nebylo.

,,Očekávám od vás čestnou hru. Nechci vidět žádné zlomené, ruce, nohy cokoliv. Jasné Zmijozele? Výborně. Podejte si ruce kapitáni."

,,Slyšíte? Buďte k nim mírní aby nám náhodou nehapali." Mrzimorský kapitán byl po. Ruku mi jemně zmáčkl a hra mohla začít. Vzlétli jsme. Střelci se rozestavěli do kruhu. Míče jsou ve hře. Už vedeme 20:0. Jsou to prostě nemehla. Viděla jsem dvojčata jak si vzájemně přihrávají potlouk aby ho mohli vystřelit na brankáře. Jsou úplně stejní, takže řekněme jeden z nich vystřelil. A trefa. Kdyby se počítalo proletění brankáře obručí, máme dalších 10 bodů.

,,To bylo omylem!" Slyšela jsem jak křičí dolů. Kousek od mě se vznášel ten nový malý chytač.

,,Ty jsi ta neporazitelná Potterová?" Zamumlal tak, že mu sotva bylo rozumět.

,, Jo. Tak dávej bacha ať nespadneš prcku." On jenom polkl a dělal, že neexistuje. Chytrej kluk. Poblíž naší branky se cosi zatřpitilo. Rozletěla jsem se tím směrem. Zlatonka však začal lítat jako pominutá. Hned tam hned sem. Tohle není normální. Rozhlídla jsem se a vidím toho zmetka Jamese jak šermuje hůlkou! To mu nedaruju. Musím se pokusit napojit na Scorpia.

,,Scorpe slyšíš?" Řekla jsem mu do hlavy.

,,Jo. Co je to s tou zlatonkou?"

,,James." Viděla jsem jak Scorp vstává. Šel rovnou za McGonagalkou. Ta naštvaně kráčel k Nebelvírské části. Jamesovi hůlku sebrala. Z toho bude průser. Jedinej problém je, že nevidím malý zlatavý míček. Dole. U země. Rychle jsem se spustila dolů. Za mnou letěl i ten klučík. Vytočil to ale asi dva metry nad zemí. Pokud tohle přežiju. Natáhla jsem ruku směrem k zemi. Už sem ji skoro měla, když ta malá mrška odletěla. Pokoušela jsem se srovnat násadu a vytočit se doprava, protože vlevo byl sloup. Koutkem oka jsem zahlédla jak ten Mrzimor vystřelil za zlatonkou. Ne! To nesmím dopustit. V tu chvíli se koště přeci jen rozhodlo poslechnout. Stočilo se vpravo. Jako blesk jsem vyletěla za chlapcem. Už s mu byla v patách, když přímo přede mnou proletěl padající kapitán Mrzimorského sružstva. Do háje! Copak to dneska nemohlo jít lechce. Neverbální magií jsem mu zbrzdila pád. Musím nějak vyřadit toho kluka.

,,Hej! Víš, že vám právě odpadl kapitán?" Zavola jsem na něj.

,,Neposlouchej ji prcku. Leť dál!" Volali na něj chlapci z jeho týmu. On se zastavil a ohlédnul. Chyba zlato. Okamžitě jsem ho předletěla a teď už doopravdy chytila zlatonku.

,,Zmijozel vyhrál 300: 150! Tohle byl asi nejnapínavější souboj za posledních 10 let!" Křičel komentátor ale nikdo ho neposlouchal. Všichni křičeli. Někdo z radosti jinej ze vzteku.

Večer se hodně slavilo. Profesoři nás nechali, protože zítra stejně byla sobota. Propašovalo se sem nějaké pití. Ohnivá whiskey, máslový ležák a podobně. Tančilo se, zpívalo se, pro páry to byla veřejná líbací plocha. Něco mě však velmi zarazilo. Scorpius se líbal s Parkinsnovou. Ještě včera mi říkal, že by si o ni neopřel ani koště. Budu ho muset vysvobodit se spárů té divé saně.

,,Scorpe, můžeš na minutku?" Zeptal jsem se. Oba na mě koukali jak na dežu.

,,Ale Angee! Já se skvěle bavím. Měla bys to taky zkusit."

,,Ano Potterová. Ať neskončíš jako stará zahořklá panna s houfem koček." Rozesmála se. A on s ní.

,,Radši tak, než jako dívka pro každého." Řekla jsem.

,,Angelo, proč nadáváš Klenters? Buď hodná holčička a jdi. Toto není pro malé dětičky." Rozesmál se. Vím, že je opilí. Tohle by za střízliva nikdy neřek. Bohužel je známo, že v opilosti jsou lidi nejupřímnější. Nebudu lhát. Bolelo to. Naposledy jsem se tak sklamaně cítila u Alba. Otočila jsem se na podpatku a s hlasitým klapotem jsem odkráčela do chodeb hradu. Vlezla jsem do volného výklenku asi ve čtvrtém patře. Chtělo se mi brečet. Vyhnat ze sebe veškeré duchy, co se mi usadili na duši. Kdy jsem byla takhle nadně naposled? Když jsem se před prvním odjezdem do Bradavic pohádala s matkou. Asi zajdu do knihovny. Tam vlastně nebude odemčeno. Achjo. Vloupat se mi tam zrovna nechce.

,,Potterová?" Slyšela jsem zničeho nic vedle sebe tichý hlas.

,,Co chceš Greene?" Zavrčela jsem na mrzimorského kapitána.

,,Sedíš tu jako hromádka neštěstí."

,,Přišel ses mi taky vysmát? Můžeš být v klidu. To už stihl někdo jinej." Sedl si naproti mě.

,,Ne to fakt ne. Nejsem ty a nechci mít problémy s Malfoyem."

,,Tak s ním teď vážně problém mít nebudeš."

,,Asi se ptát nebudu. Jinak jsem ti chtěl poděkovat. Zachránila si mě."

,,To byla nehoda. Spíš není v zájmu přijít o další schopné hráče. A na něj se vážně neptej." Tiše se zasmál.

,,Upřímně? Čekal jsem, že něco takového řekneš."

,,Asi budu muset změnit slovník. Jsem příliš předvídatelná." Ušklíbla jsem se.

,,Víš že nejsi tak špatná?"

,,Jo. Jsem totiž mnohem horší. Jen slabší chvilka. Sbohem Greene. Tenhle rozhovor nikdy neproběhl. Jinak ti zničím zbylý pobyt na téhle škole. Rozumíme?"

,,Jasný Potterová. Sbohem." To už sem ale stála za rožkem. Nedokážu jít na kolej. Konec. Jdu do knihovny. Ať si kdo chce, říká co chce. Třeba mi pomohou zakladatelé. Nebo alespoň na chvíli zapomenu na ty slova. Proč se vždycky všechno podělá v nejmíň vhodnou chvílu?

Tak a protože z koronavirového volna jsem na odstřel já, tak je na odstřel i Angela. 🙂🔫🤗