Já, Angela Mordica Potter.

💀13.část/ Prokletá? Ne. Jenom zlá.

2.den v Bradavicích. Já mám to, co chci již od druhého ročníku. Povolenku ke vstupu do oddělení s omezeným přístupem. A také jsem rok kapitánka famfrpálového družstva Zmijozelu. Nikdy jsme nepróhráli, mimochodem. Dnes je v plánu přežít školu, zničit den pár studentům s Andym v čele, navštívit knihovnu. Teď se prosím podržte. Mám celoroční povolení bez omezení. Není to boží? Je. První hodina jsou dnes dějiny s Binnsem. Duch, který unudil sám sebe k smrti. Netušila sem, že je to možné. Dnes bude velmi zaujatě povídat o skřetích válkách v průběhu 17.století. Děsná nuda.

Nyní nám začínají lektvary. Dvouhodinovka. S nemehly z Nebelvíru.

,,Dobrý den. Doufám, že vám přes prázdniny úplně nezakrněli mozky. Pokud ano, tak NKÚ nezvkádnete. Hovořím především k pravé straně třídy ale nějteré to zřejmě vůbec nezajímá. Nemám pravdu pane Lonsi?" Praštil rukou do stolu.

,,Pardón-"

,,Já vás ale nevyzval k mluvení. To mělo být slušné upozornění abyste držel ústní dutinu! A už nezdržujte. I tak kvůli vám odebírám 5 bodů vaší koleji! Dnes mi uvaříte, pokud se to někomu povede, Doušek živoucí smrti. Předpoklady na to má slečna Potterová nebo pan Molfoy. Budete ho vařit jednotlivě, bez nepotřebného štěbetání. Kdo bude mluvit automaticky se mu strhne 5 bodů. Komu by to nestačilo, dostaví se ke mě přesně v 6 večer. Kotlíky se samy nevyčistí. Pusťte se do toho. Postup najdete na straně 57." Tak ten je řádně vytočený. Padesát sedm, padesát sedm á tady. Co to je za hovadinu? Jak mám asi nakrájet fazolky. Errrr. Tu je zas blbej postup. Já se z toho zbláznim. No nic. Budu potřebovat srst z hřímala, 5 skákavých fazolek, 8 nožek s tarantule, jed transylvánakého netopíra, krovky z berušek, žabí sliz, dračí krev, střívko ze slimáka a 2 mochomůrky. Všechno jsem si pěivolala pomocí akcia. Komu by se chtělo cpát mezi ty i idioty.

Takže do kotlíku přidám sliz, 5 kapek krve, 3 střívka, 10 kapek jedu. Zamíchám 3. vlevo, 2. vpravo. Pět minut nechám povařit nad mírným plamenem. Mezi tím rozmačkám fazolky, nakrájím nožky, mochomůrky, rozdrtím krovky. A pustupně začnu po směru hidinových ručiček míchat s přihazováním ingrediencí. Lektvar nabral rudou barvu, proti které mi pomůže srst z hřímala. Vhodím tam malý kousek. Lektvar nabyde temnou barvu. Je hotovo. Uhasím plamen a zvednu ruku. Profesor zrovna křičel na nějakého nekňubu z Nebelvíru. Jak typické. Otočil se. S pozvednutym obočím přešel ke mě a naklonil se mi přes rameno.

,,Barva výborná, hustota taktéž, abychom otedtovali účinost mohl by se někdo zkusit napít. Bohužel bych potom musel odcestovat do Azkabanu, oč nestojím." Vytáhl z kalhot lístek a vhodil do lektvaru. Okamžitě se roztavil.

,,To je neuvěřitelné! Slečno Potterová jste talent. Takhle silný jed mi ještě nikdo nepřipravil. Skvěle. Vy zkoušky NKÚ máte v kapse. Narozdíl od jiných. Přiděluji Zmijozelu 50 bodů za skvělou přípravu. Kdyby byl každý student jako vy..." a odešel. No ne. Ten starý bručoun mě pochválil. Scorpio uznale kývl. Bum! Rána jako z děla. Všichni sebou škubli. Andrewovi spadla do kotlíku vařečka. A začal se rozpouštět.

,,Wartsene! Vyrobil jste žíravinu vy poleno tupé! Rozežere to i ten kotlík! Hlupáku!" Ječel po něm profesor. Rychle jsem vytáhla hůlku, pak nechala zmizet obsach Andrewova kotlíku.

,,Odebírám Nebelvíru 10 bodů, které přiděluji Zmijozelu za záchranu Bradavic. Konec hodiny. Zmizte. Výsledky dostanete příště. Nashledanou. " zavrčel. Teď máme obranu s Mckinleym. To je takový malý, podsaditý, zarostlý páprda.

,,Dobrý den. Letos si budeme povídat o kletbách. Také budeme mít souboje. Dnešní hodinu si povíme něco o třech nejhorších zakázaných kletbách. Možná bych vám, co nevíte o co jde, povyprávět celý příběh. Přesně před pětadvaceti lety, zabil Harry Potter největšího kiuzelníka všech dob. Byl to krutý člověk. Vraždil a mučil pro takzvané vyšší dobro. Mudlové a mudlorození neměli šanci. Čistokrevní kouzelníci mu pomáhali, buď dobrovolně, nebo pod hrozbou smrti. Svým nejbližším říkal Smrtijedi. Byli to stvůry. I mé rodiče zabili. Doteď jsou mezi námi  jejich potomci, že pane Malfoy? Ke své moci využíval hrůzných způsobů. Nejraději tři nepromíjivé kletby. Znáte nějakou?" Zašeptal. Pár rukou se zvedlo.

,,Pane Wartsene."

,,Imperio."

,,Ano. Tahle kletba z vás udělá poskoky. Kdo by ji na vás seslal, mohl by vás ovládat jako loutku. Chtěl by abyste tančili, budete tančit i přes veškerou bolest. Bude-li chtít abste zabili, zabijete i když se vám ti bude hnusit. Další? Ano pane Malfoy?"

,,Crucio." Řekl potichu.

,,Jistě. Mučící kletba. V minulosti ji ráda využívala Belatrix Lesstrengová. Pokud bide mučitel chtít, zblázníte se bolestí. Smrt pro vás bude záchranou. Znáte i tu poslední? Slečno Potterová?"

,,Avada Kedavra." Řekla jsem nahlas.

,,Nebojíte se i vyslovit? Nejhorší vražednou kletbu, před kterou není ochrany?"

,,Nebála bych se ji vyslovit a mířit u toho na kohokoliv hůlku, pane profesore." V očích všech se mihl strach. Báli se mě.

,,Omlouvám se, že ruším. Mohla bych si vypůjčit slečnu Potterovou?"

,,Slyšela jste to Minervo?" Řekl vystrašený profesůrek.

,,Ano. Pojďte slečno. " vydechla ustaraně ředitlka. Šli jsme do její pracovny, kde na mě čekalo nemilé překvapení. Matka s otcem.

,,Ahoj Angelo." Pozdravili mě. Jen jem kývla. Minerva jim řekla, co slyšela.

,,Musíme jí to říct pane Pottere. Možná se s tím dá ještě něco dělat." Otec tedy pokynul, aby mi to něco řekla.

,,Jistě víš, že na světě existuje věštba, která předurčuje tvůj osud. Ten osud, ale není nijak růžový. Nebo alespoň  ne pro nás. Kdysi ji vyslovil Pán Zla. A ona se naplnila. Nikdo to nečekal. Nebyl věštec. Nikdy. Na přečti si to." Podala mi malý ohořrlý kiusek paírku. Na něm stálo: 

V den, kdy zemře poslední dědic hadího rodu, zrodí se dítě největšího nepřítele dědicova otce. Stane se tak v prokletý den pátého měsíce, v temnou hodinu. Dítě bude mít moc, jakou nikdo nemá. Stará magie bude obnovena a vláda kouzelníku opět nastolena. V ničích silách nebude porazit královnu Temnoty, Smrt.

,, To je o mě?" Byla jsem uchvácena.

,,Ano. Voldemort měl dceru. Byla uvězněna v Azkabanu a zemřela 13. května 2009 o půl noci. V pátek. Tak jako ty jsi se narodila. Největší nepřítel jejího otce sem byl já. Její poslední slova byla : ,, Slova mého otce dovrší v platnost o půl noci dnešního dne. Žij blaze prokletá." všichni se toho báli."

,,Já ale nejsem prokletá. Jsem zlá." Řekla jsem potichu. Uchvácena tím, co je v mé moci.

Tak dneska tato kapitola. Moc vám všem děkujuuu. Miluju vás lidi. Nikdy jsem netušila, že nesmysli z mé hlavy, budou mít takový úspěch. Kdyby chtěl někdo nějakou speciální kapitolu, přeptat se na něco postav, tak napište. Postavy vám rady odpoví.