Já, Angela Mordica Potter.

💌8.část/ Vánoce 1.část

Nemůžu uvěřit že už mám za sebou téměř půl roku studia v Bradavicích. Ve famfrpálu budeme hrát po Vánocích s Mrzimorem.to nebude problém. Mají příšerný tým.

Na Vánoce jedu k Malfoyům. Veškeré dopisy od rodičů pálím. Nikdy je neotevřu, neodpovím, občas jim je pošlu zpátky.

Stojím s kufrem spolu s naší skupinkou na nástupišti v Prasinkách.

,,Tak co? Těšíte se?" Prolomil ticho Zabiny.

,,Jo." Odpověděla jsem. Scorpius byl poněkud skleslí. Věděla jsem, že se bojí o svou mámu. Naštěstí se objevil expres a zbytek cesty byl poněkud uvolněnější. Jedli jsme bertíkovi fazolky, chytali čokoládové žabky, smáli se a více se naladili.

Jediný kdo mi chyběl byl Albus. Rozhodl se, že zůstane v Bradavicích a pokusí se utovnat rozhořčené Nebelvíry. Jsou naštvaní za famfrpál, za Potterovou ve Zmijozelu, na něj, že se s námi baví. Hňupové. Jsme svobodná zem, se svobodnými občany. To znamená, že se kdo chce baví s kým chce.

Ale to už jsme jinde. Blížíme se do Londýna,když se otevřou dveře. V nich stojí má "úchvatná" sestřenka Rose. Je to nafintěná nádhera.

,,Angelo," pronesla svým typickým rozkazovačným tónem ,,teta se strýcem ti vzkazují, že máš na Vánoce zůstat u nás. Nebude báječné strávit svátky s ministriní kouzel?"

,,Ne nebude. Chci zůstat někde, kde mě mají lidi rádi. Tedy u Malfoyů."

,,Zrádče!" Vykvikla vytřeštěně.

,,Špinavý kříženče!" Prskla po ní Merder. ,,Angel si může být u koho chce. A nenadávej jí do zrádců! Kdyby tvůj otec nebyl krvezrádce, nikdy by si nevzal šmejdku."

,,Ty na to nic neřekneš?!"

,,Pozor! Začínáš nabírat barvu svých vlasů, vypadá to, že za chvíli zrudneš nadobro." Nevím jestli ji víc naštval můj klid, nebo ta poznámka.

,,Zmijozelská mrcho."

,,Nebelvírská nafyntěná nádhero."

,,Krávo!" Vřískala už na celý vlak.

,,Huso." Pronáším stále v klidu.

,,Nesnáším tě!"

,,Nápodobně. " to je sranda.

,,Errrr..." vrčí jak nějakej čokl.

,,Haf..."  ona brečí, tvl, ona fakt brečí. Hustý. Otočila se a utekla. Celá naše hadí skupinka se rozesmála.

,,Mohly by jste se hádat častěji." Vykvikl Zabiny.

,,To radši ne. Ještě by mi doma vyčítali mrtvou sestřenku." To už naštěstí vlak zastavuje na nástupišti.

,,Ahoj tati." Běží Scorp k nějákému muži s bílými vlasy. Obejmou se. Jdu pomalu k nim, nechci je rušit, když se tak dlouho neviděli.

,,Dobrý den." Pípnu a podám muži ruku. Kývne na mě a lehce mou ruku stiskne.

,,To je ta malá Potterová, co u nás bude na Vánoce?" Zeptal se odměřeným a lehce lhostejným hlasem.

,,Ano otče," Kývne Scorp,, to je Angela. Angel to je můj otec."

,,Moc mě těší pane Malfoy. Scorpius o vás hodně mluvil." Usmála jsem se jak nejlépe to šlo.

,,I mě se o vás můj syn zmiňoval slečno Potterová. Musím uznat, že mě vcelku překvapila zpráva, že jste ve Zmijozelu. Nyní mě překvapuje vaše vychování, Váš otec nikdy nebyl až tak... jak bych to jen řekl... přátelsky naladěn? A vaše matka také ne. Pověste, jak se mají?" Zhnuseně se ušklíbl.

,,No já vlastně nevím. Nejsem s nimi v kontaktu."

,,Ne? Zvláštní. Potter se na ministerstvu chvástal, jak má se všemi svými  třemi dětmi dobrý vztah."  Zdá se, že ho to překvapilo. Počkat. Třemi? Tak na to se ho budu muset zeptat.

,,Jsme čtyři pane. Já, Lili, James a Albus."

,,Ach. Omlouvám se. Nyní se mě chytněte." Pronesl úředně. Chytla jsem jeho nabízenou tuku a nechala se vtáhnout do výřivého kruhu. Ani ne po minutě přistaneme před sídlem. Sakra velkým sídlem. Obrovská železná brána, vysoké živé ploty a uprostřed toho palác. Obrovský kamený palác. Pohled na něj mi nahání husí kůži. Chlad prostupující z pozemku se zarývá  do kůže jako jehličky. Brána se za doprovodu vrzání otevře a propouští nás dovnitř. Kolem domu rostou růže, levandule a spoustu dalších květin. Ty však vypadají stejně smutně jako dům jež zdobí. Je to majestátní pohled. Nemám slov, kterými bych mohla popsat své pocity z tohoto místa. Je jiné než z vyprávění rodičů. Ti ho popisují jako hrůzu. Strašidelnou, děsivou, krví zapáchající hrůzu. Vždy jsem toužila navštívit místo, kde se pán Zla usadil. A teď? Teď stojím tady, na místě, kterého se kouzelnící bojí. Místě, na kterém stál on. Lord Voldemord.

,,To je úchvatné" zašeptám tiše.

,,Ano to je. Jenom už začíná být zima. Jdeme dovnitř." Zavelel Scorp. Tak jsme jak husy v zástupu vpochodovali dovnitř. Tam to vypadalo snad ještě líp. Zůstala jsem zírat na tu neuvěřitelnou nádheru. Na proti vchodu mramorové schodiště se zlatým zábradlím, po stěnách obrazy, na nichž byli vyobrazeny předkové Malfoyů, ve zlatých rámech, to vše doplněno honosným kobercem se složitými vzory. Svíce se rozsvěcovali, jen tehdy, když jsi kolem nich prošel.

,,A to je teprve chodba. Jsem zvědavý jak se budeš tvářit na pokoje,  jídelnu, salónky a knihovnu." Smál se Scorpius i s jeho otcem. K nim se po chvíli přidal i sametový, ženský hlas. V jiných dveřích stála nádherná žena s hnědými vlasy a očima, menším nosem, zařezanými lícními kostmi. Pleť měla bílou jako stěna. Potkat ji v noci myslím si, že je to socha.

,,Ahoj mami." Objal ji Scorpius. Co to cítím? Asi závist. Chci mít stejný vztah s rodiči jako má on. Nesmím se tomu poddat.

,,Dobrý den paní Malfoyová." Promluvím tiše i tak mi přijde jako bych zakřičela. Rozléhá se to tu neskutečně.

,,Och. Ahoj. Ty musíš být jistě Angela Potterová, viď? Já jsem Scorpiova máma, Astorie. Prosím tykej my." Podala mi ruku. Ihned jsem se jí chopila a pozdrav jí opětovala. Tak vřelého přivítání by se u nás Malfoyům nedostalo.

,,Tinky!" Zahřměl přísným hlasem pan Malfoy. Hned se u nás oběvila malá skřítka s obrovskýma, vykulenýma očima. Rozhodně byla lépe oblečena, než skřítci, které jsem doposud poznala.

,,Co pán potřebuje." Vykvikla Tinky.

,,Pán nic. Odnes mému synovi a jeho kamarádce kufry do pokoje. Doufám, že si slečně připravila pokoj?" Jen rychle kývla.,,Výborně. Tak do práce."zavelel pán domu.

,,Díky Tinky." Řekla paní Malfoyová.

,,Paní moc hodná. Moc. Tinky má paní ráda." Šlo vidět, že Astorii to potěšilo. Skřitka i s našimi kufry zmizela.

,,Tak pojďte. Dáme si hrnek čokolády pro zahřátí a ty nám Angel o sobě něco povykládáš." Následoval jsem Scorpovu mámu hlouběj do domu. Ve všech těch chodbičkách by se jeden ztratil.

Lidičky moji zlatí. Vydala jsem 7 dílů a už mám téměř 400 přečtení. Jste neskuteční a moc vám za to děkuju. Pokud vás to opravdu baví a nečtete to jen tak z nudy, tak mě to velmi těší. Je to pro mě obrovská podpora. Nevím jak budu zvládat vydávat kapitoli, protože jsem v devítce a čekají mě příjmačky.  No uvidíme.

PS: Kdyby jste někdo znali nějakou dobrou knížku tady na wattpadu nebo normálně napište do komentů. Nwm co bych četla😁😁🤣🤣❤❤❤