Já, Angela Mordica Potter.

46.část/ Budu muset jít...

Ráno jsem se probudila naprosto ztuhlá. Tak to dopadne, když je vaše inteligence spojená s únavou. Najednou vám přijde jako dobrý nápad usnout v křesle společenské místnosti.

Dneska už přijedou všichni studenti zpět z prázdnin. Už se velmi těším na rýpavé poznámky Scorpa. Kdyby se tam neobjevila ta blbá Minerva měla bych ten náhrdelník. Ale né, ona si tam prostě musí nakráčet jak největší královna spolu s tím pošahaným duchem a pojď Angelko, jdeme do ředitelny v podstatě za nic! Ty máš dneska náladu. A divíš se? Mám plný zuby všeho. Všeho! Hele, neřvi na mě! Já nemůžu za to, že si madam ustlala na křesle. To určitě. Beztak si mě na to navedl. Já? Proč hážeš svojí debilitu na mě? Protože se to stupňuje od chvíle, co ses mi usadil v hlavě. Já tady pravdu nemusim být. Ještě od tebe chytnu vzteklinu. Nazdar. Čau.

Potřebuju někoho, koho bych mohla mučit, protože je to právě teď asi jediná možnost, jak se uklidnit. Nebo bych si mohla podat rovnou McGonagalovou. Jo. To zní jako dobrý nápad. Jenom tě za to vyrazí ze školy, opravdu dokonalý plán. Neříkal si náhodou, že už si dávno pryč? No dávno pryč nejsem, jsem porád tady, abych tě odrazoval od těch pitomých nápadů. Já nemám pitomé nápady, já mám jenom geniální nápady. No to určitě. Pochybuješ o své paní? Démon je pouze svým vlastním pánem. Čistě teoreticky vzato, vlastně velím já tobě. Tak to je opravdu jenom teoretické mínění, kamaráde. Mně nikdo nebude poroučet. Já ti udílím pouze rady. Rady na hovno. Náhodou! Já se opravdu snažím. A když už jsme u těch hoven, furt nemám ten toaleťák. Taky mi přišel účet za splachovací vodu. Mohla bys to nějak vyřešit? A pak se mi divte, že můj mozek ochabuje, když mám doslova nasráno v hlavě. Tak jak to bude? Zaplať si to sám, když jsi tak samostatný. Nebuď vzteklá. Já jsem naprosto v klidu! To slyšim.

Rozhodla jsem se, že tento rozhovor opustím a vydám se na snídani. Jistě, zase jenom ty. Drž. Už. Hubu! Klidni hormon. Arrr. My hrajeme na pejsky? Ne, ale asi ti brzo jednu vrazím. Tak to by mě zajímalo, jak to hodláš provést. Chceš lístky do první řady?

Na snídani se nic moc zvláštního nestalo. Jenom ředitelka na mě zírala. Neustále. Vypadala, jakoby si chtěla přečíst všechny moje myšlenky. Nene, holka, to se ti nepovede. Moje obrana má příliš velkou sílu. Své "hradby" si stavím z ohně. Teď k tomu přidávám druhý živel, zemi. Docela mi to jde. Tuhle schopnost má jen velmi málo koutelníků. Jedním z nich byl prý i Voldemort. Děsí mě ta podoba schopností. Nechci být jako on. Chci být lepší. A taky budu. Nebudu mít žádný ultra trapný jméno, budu prostě Smrt.

Je vtipné, že mé jméno znamená anděl a přitom jsem taková. Jsi anděl smrti. O tom jsi neslyšela? Ovšem. Zní to celé šíleně. Jako malá jsem obdivovala svého otce a teď? Teď je pro mě vzorem Salazar, Grindewald a Voldy. A především tedy jejich přesvědčení. Mají pravdu. Ty krysy, které okupují svět, musí být podrobeni mým zakonům. Nechci válku. Chci moc. Ale tu nezýskám tím, že budu promlouvat lidem do duše. Tu získám jedině valkou. Teď si trochu odporuješ. Myslíš, že to nevím? Já nevím co chci, u Merlina! Tak nevyšiluj. Musíme získat ten náhrdelník. Nikdo neví, kdy bude další příležitost, ale ty musíš být připravena. Stíne, co bude potom? Kdy potom? Až ho budu mít. Angel, budeš muset odejít. Víš to stejně dobře jako já. Na jak dlouho. Dokud nebudeš připravená. Do té doby neuvidíš nikoho ze známých. Vlastně neuvidíš nikoho. Budeš jenom ty, já  a ta blbá knížka. Budeš se učit ovládnout svou moc. Budeš se stávat tou, jež určila věštba. Neporazitelnou. To zní šíleně. Ano, ale potřebuješ čas. Všechno potřebuje čas. Já vím. A přestaň se tvářit ja chcíplá myš. Dneska dojedou tvý přátelé.

Stojím v té místnosti. Stojím a čekám až se ke mně připojí moji drazí přátelé. Dnešek byl dosti hektický a náročný pro všechny. Po dlouhém objímání a vyprávění jsem se rozhodla svolat tuhle schůzi. Potřebovala jsem jim o svém plánu říct. Nechala jsem i Stína vystoupit z mého těla.

,,Angel, jsme tady. Stíne." Vešel Alex dovnitř. Ostatní ho následovali. Pozdravili mě i Stína. Sedli jsme si. Moje myšlenky v hlavě běhali jako splašené, co mám říct? Uběhlo několik nekonečně dlouhých tichých minut.

,,Chci vám něco říct. Za nějaký čas, nevím kdy, budu muset odcestovat. Jednou se vrátím a pak společně naplníme naši myšlenku. Je možné, že se i několik let neozvu. Nebudu mrtvá. Jenom budu daleko odtud. Nehledejte mě. Slibuju, že se vrátím." Všichni na mě koukali, než se začal Alex příšerně řechtat. Vypadal jak dusící se tuleň s rajčetem místo hlavy.

,,To bylo dobrý! Já nevěděl, že si takový vtipálek." Musela jsem se pousmát. Slyšela jsem, jak se i Stín pod svou kápí chechtá. Je pošetilý.

,,To nebyl vtip, Zabiny. Opravdu budu muset zmizet." V tu chvíli ztuhl. Koukal na mě vyděšenýma očima.

,,Proč?" Dostala ze sebe Ali.

,,Abych se mohla vrátit jako vůdce. Jako Královna Smrti." Ali začala kroutit hlavou. Vypadala, jakože se každou minutou rozbrečí.

,,Nevěřím ti. Půjdu s tebou, pokud..." zastavila jsem Scorpa zvednutou rukou.

,,Není jiná možnost, Scorpiusi. Musí tím projit sama. Je to něco jako zkouška. Pokud to nezvládne, není hodna stát se někým takovým." Promluvil ledově Stín a pomalu začal opět vplouvat do mě. Ali bylo z toho pohledu na omdlení. Je příliš slabá. Bojím se, že se ke mně nebude chtít znovu přidat.

Po spojení všichni odešli do postelí. Celý hrad utichl a jediné světlo přetrvávalo v pracovně Minervy McGonagalové. Trápila ji dívka ze Zmijozelu. Tušila již dlouhl, že nebude takový andílek za jakého se vydává. Neměla však jediný důkaz. Profesoři o ničem neví. Jediné podivné jsou napadení studenti především z Nebelvíru. Jeden chlapec je tam obzvlášť často. Synovec Harryho. Ten kluk tam byl za půl roku na škole už sedmkrát. Většinou byl napaden neznamými kouzli. Nikdy si nic nepamatoval. Z těch pohmožděnin ale sálala tak temná síla, že i Brumbalův obraz se třásl zhnusením. Kdo byl tohoto schopný?

Ahoj, tak a je konec víkendu a já prostě dřív jak o půl 11 večer kapitoly vydávat neumim. Doufám, že se líbilo😚😚😚😚