Moderátorka a novinářka Hailey po několika pracovních skandálech balancuje na prahu vyhazovu, a proto musí rychle jednat a splnit ultimátum od své šéfové. Buď přinese rozhovor, který přitáhne pozornost úplně každého, nebo se se svým místem v práci...
Další den strávený u Justina mě jen utvrdil v tom, že jsem se rozhodla správně. Ráno jsme vstali brzy, já udělala omelety a on si hned po snídani usmyslel, že má pro mě nějaké překvapení. Celá natěšená jsem se skočila převléknout, sbalila nám něco k jídlu a o pár minut později jsem již seděla v Justinově autě. ,,Kam jedeme ?" Zaculil se a jen mě utvrdil v tom, že z něj nic nedostanu. Jeli jsme dlouho, přes hodinu a půl. Cestou jsme zpívali, i když jsem se většinu času před ním jen styděla.
,,Vystupovat !" zavelel po zaparkování auta někde u lesa. Bylo tu jako jediné. Naštěstí. ,,Pojď," nabídl mi ruku a společně jsem se vydali k lesu. Milovala jsem přírodu. Byla tak neskutečně dobíjecí, člověk měl v ní pocit, že má zase spousty energie. Energii, kterou jsem potřebovala. Dostaly jsme se přes několik uliček, užších i širších, než jsme se konečně dostali k Justinovu cíli. Před námi se rozprostíralo obrovské jezero s několika dřevěnými loďkami u břehu. ,,Wow... to je- to je dech beroucí. Jak to, že jsem to tu vůbec neznala ? Celé jezero obklopovaly stromy a možná i proto, bylo tak skryté. ,,Často jsem sem jezdíval, pročistit si hlavu. Je to tu kouzelné," usmál se a podal mi ruku, abych mohla snáze nastoupit do loďky. ,,To se smí ?" zasmála jsem se a on přikývl. ,,Neboj, stejně tu nikdo není," posadil mě naproti jemu a začal veslovat.
Nejprve jsme jezero přejeli tam a zpátky, pak kroužili tak nějak kolem dokola a na konci jsme to zakotvili uprostřed.
Celou cestu jsem ho pozorovala a stále jsem neměla dost. Jak se mu napínaly svaly na pažích při každém záběru, jak spokojeně vypadal, že je v přírodě a jak se mu malinké kudrlinky kroutily u čela právě tím vlhkem. Skládala jsem si malé kousíčky mozaiky do sebe a věděla jsem, že si tenhle moment budu pamatovat na vždycky. Jeho naprosto spokojený obrázek.
Po celou dobu mě pozoroval. ,,Nad čím tak dumáš ?" zeptal se po chvilce s rošťáckým úsměvem a já byla přistižena při činu. ,,Jsi roztomilá, když se červenáš," řekl mi a já si musela sklonit hlavu do dlaní. Tohle nešlo.
,,Pozorovala jsem tě, každý detail na tobě a snažila jsem se zachovat si v hlavě tu vzpomínku. Sluší ti to. A sedí ti to. Nespletl jsi se v povolání? Námořník by ti seděl víc," rozesmála jsem se a šplouchla na něj trochu vody. Najednou pustil vesla a začal na mě šplouchat vodu na oplátku. ,,Jsi ve válce," křikl po mě a než jsem se nadála, byla jsem ve vodě a loďka otočená vzhůru nohama. Nemohla jsem se přestat smát. Justin se plácal ve vodě kousek ode mě a celá tahle situace mi přišla neskutečně komická. Jak to, že jsme oba tak ztratili stabilitu ? Chytla jsem se loďky, abych dala svým nohám chvilku odpočinout a nemusela šlapat vodu. Přeci jen jsem nebyla žádná velká plavkyně. Justin ke mně připlaval a přitáhl si moje tělo ke svému pod vodou. ,,Pusu," zaškemrala jsem a on se rozchechtal. ,,Cokoliv si moje paní přeje," řekl tiše a přitáhl si mě do polibku. ,,Děkuju za tenhle výlet. Je to tu krásný. Oba jsme potřebovali vypadnout, že jo ?" přikývla já ho znovu políbila. ,,Plav za mnou, dáme si něco k obědu ?" zeptal se s mrknutím a já přikývla a vyrazila za ním.
U břehu vyndal Justin z batohu různé sendviče, ovoce a pití, které jsem nám připravila. Usadili jsme se k břehu a pustili se do jídla. ,,Jsem ti neskutečně vděčnej za to, že jsi mi dala další šanci. Nezklamu tě. Už nikdy," řekl do ticha a pak mě položil pod sebe na deku. Moc dobře jsem tušila, co bude následovat. ,,Může sem kdokoliv přijít," sykla jsem a on se zaculil. ,,No a," odpověděl mi a já s překvapením přikývla. Začal mě líbat a já se najednou začala nekontrolovatelně smát. Jeho úsměv povadl. ,,Já se tě tady chystám udělat a tobě to přijde vtipný, jo?" hodil po mě naoko uražený pohled, vrátil se zpátky do sedu se a podíval se na mě schoulenou v klubíčku, nemohoucí popadnout dech.
,,Já se ti hrozně omlouvám," hlas se mi zadrhával od toho šíleného záchvatu smíchu. Pobavila jsi sama sebe, paráda, Hailey. ,,Ale ta tráva tady strašně lechtá a lezou po mě mravenci ! A fuj! Teď mě jeden kousl!" Ukázala jsem na malou potvoru, která mi lezla po ruce. Justin se zhrozil a bleskurychle vyskočil na nohy. Až později si všiml, že deku položil přímo na malé mraveniště.
Cestou zpátky se mnou nebyla žádná domluva. Pořád jsem si přehrávala v hlavě jeho komický výraz a jak by to asi probíhalo, kdybychom se spolu vážně vyspali na mraveništi a třeba by na nás vlezli během toho nejlepšího. Nemohla jsem to zastavit. celou cestu zpět jsem se smála jak šílená.Stačilo mi málo. Tenhle den by opravdu patřil jak vyšitý do nějaké komedie.
Ale jestli smích opravdu prodlužoval život, tak jsme byli oba po dnešku nesmrtelní.
Tento den si pamatuj, řekla jsem si pro sebe když jsem zpátky v Justinově bytě strkala do pračky promočené a špinavé oblečení. Ať je jich víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
haileybaldwin: tak jsem po chvíli zpátky na instagramu a se spoustou, co toho říci. Zřejmě už tedy pro vás pro nikoho není žádná novinka, že tvoříme pár. A pořád se učíme. Ale mých posledních pár měsíců bylo těch nejlepších v mém životě a vděčím za to jenom tobě. Díky, že jsi každé ráno mým důvodem k úsměvu a že se snažíš být tou nejlepší verzí sebe sama. Stejně jako já. Děkujeme každému, kdo za námi stojí, poslal nám nějakou krásnou zprávu či něco podobného. Jsme vděční ❤️
