INTERVIEW jb.hb

51.

HAILEY

V Kanadě jsme zůstaly ještě pár dní a pak se sbalili na cestu zpět. Justina čekalo ještě nějaké vyřizování ohledně turné, ale už toho moc neměl. Chtěl už se mnou pořád jen zůstávat doma. Ty jeho výkyvy nálad se výrazně zlepšily a sekal dobrotu. Na rozdíl já, já byla na ránu. Ale Justin měl svatou trpělivost. Se vším mi pomáhal a dost často mi ve věcech vyhověl. Už jsme měli dva kočárky. Jeden takový barevný, trochu ujetý,  s květy. A druhý byl vyšší, takový šedý, víc formální. Už jsme taky měli spoustu neutrálního oblečení, výbavičku a právě nám dovezli postýlku. Tu Justin s nadáváním smontoval a dal do toho pokoje, který byl vyklizený. Do jednoho rohu jsem dala nějaké květiny a stěny jsme se rozhodli nechat vymalovat na šedou barvu. Justin objevil na internetu i takový tee pee stan, po kterém zatoužil. Já si nejdříve myslela, že to je kravina, ale nakonec se mi to také líbilo. Byla jsem v 6. měsíci, čas pořád byl. Ale oba jsme pro naše překvapení našli zalíbení v tom zařizování. Co kam pořídit, co kde udělat. Bavil mě ten proces.

Protože jsme teď byly hodně doma, Justin k nám pořád někoho zval, aby nám tu nehráblo. To bylo skvělé protože jsme alespoň takhle opravdu nikoho nezanedbávali. Vznikly takhle u nás pizzové neděle, kdy vždy někdo přišel a my společně udělali pizzu. A jestli se ukázala nějaká moje další vášeň, tak to bylo hostit lidi. Byla jsem ve svém živlu, když jsem jim mohla něco upéct, připravit a tak.

Justin také domluvil a objednal to focení na příští měsíc. Už jsme se nemohly dočkat a já o tom neustále mluvila.

---

Začátkem března a mého osmého měsíce, se konala Justinova tajná oslava. Přísahám, že neměl nejmenší tušení a mně to o to víc udělalo radost. Byla to velká párty, kde byly všichni, koho máme rádi. Pak se hrál bowling a zpívalo se a tančilo. Byl to zkrátka úžasný večer a Justin si ho myslím že vážně užil. Dorazil i Ryan, se kterým jsme si úžasně pokecali. Domluvili jsme se na takové tajnosti, kterou jsem zatím nechtěla Justinovi říkat. Chtěla jsem, aby se Ryan stal kmotrem našeho dítěte. Kdo taky jiný? Nikdo jiný za námi oběma tak sveřepě nestál. Milionkrát podržel mě i Justina. A já doufala, že ho to potěší a že to přijme. A přijal. Justin bude určitě také nadšený.

,,V pohodě?" zeptala se Gigi, která mi ochotně pomáhala s úklidem po párty. ,,Víš, že bys neměla nic už uklízet. Půjč mi to, prosím tě," sebrala mi talíře z ruky a poslala mě si sednout. ,,Zvládla bych to," namítla jsem, ale stejně jsem si sedla. Pohladila jsem si břicho a ucítila kopnutí. Trochu jsem si povzdechla a to hned zaznamenala Gigina. ,,Dobrý?" přikývla jsem. ,,Kope, pojď," zavolala jsem jí a ona si sáhla. Když pár týdnů zpátky koplo poprvé, Justin vypadal, že se štěstím rozpláče. I já jsem se nemohla ubránit slzám, protože čím déle to trvalo, tím víc citlivější jsem se stávala. A už i pohled na něj, jak mě třeba hladí po ruce, mě dokázal rozbrečet.

Na kontrolách všechno vypadalo v pořádku, paní doktorka vždy jen řekla, že budu mít krásné a pořádné miminko. Prý vypadá dost velké, ale to mi bylo nějak jedno. Hlavně ať jsme dobří rodiče zdravému dítěti.

----

,,Už to může být každou chvílí," prohodil Justin z ničeho nic během oběda. ,,Myslíš porod? Ne, máme ještě čas, neboj se nic," uklidnila jsem ho a on odnesl talíře od stolu. ,,Možná bys si mohla sbalit tašku do porodnice," navrhl a já nakonec neochotně přikývla. Už se mi nic nechtělo.

,,Podívej se na ten napuchlý obličej," zaskuhrala jsem před zrcadlem, které bylo před naší ložnicí. ,,To je nejspíš běžné, Hailey. Vypadáš úplně skvěle," ujistil mě a pomohl mi sbalit tašku. ,,Už aby to bylo," postěžovala jsem si a přitulila se k němu v posteli. ,,Slibuju, že už jenom chvilka."