INTERVIEW jb.hb

11.

O pár dní později

to Shawn ❤️

Kdy se hodláš ukázat doma ? Nebuď tvrdohlavý a přijeď. chybíš mi ❤️

Uklidila jsem telefon do kapsy a setřela několik slz. Shawn se po naší hádce stále neukazoval doma a já se o něj začínala bát. Ale pokud chtěl trucovat... já se doprošovat nehodlala. Byla jsem rozhodnutá, že hned jak se uvidíme, tak mu jeho vysněné ano řeknu a omluvím se za to, že jsem byla tak mimo. On se ale ozvat nehodlal a proto jsem své rozhodnutí začala přehodnocovat.

Jediné, na co jsem se těšila, byl den strávený s Justinem, když předevčírem slíbil, že mě někam vezme. Kam to bude se ale nezmínil a o to víc jsem těšila. Měla jsem ráda překvapení a tušila jsem, že Justin je ten typ člověka, co se mi trefí do vkusu.

to Justin

v kolik mám být připravená ?

Promnula jsem si oči a v koupelně jsem si opláchla obličej. V noci jsem téměř nespala, jak jsem se o Shawna strachovala, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Já teď na sebe musela patlat tunu korekturu a ostatních líčidel, abych alespoň trochu zakryla ty obrovské kruhy pod očima. Nechtěla jsem totiž Justina odstrašit. 

Byl to úžasný kamarád. Nemohla jsem ani slovy vyjádřit, kolik pro mě znamenal a jak  moc si mě získal za tak krátkou dobu. Nic s ním nebyl problém.

from Justin

dej mi půl hoďky ;)

A jak slíbil, tak udělal. Za půl hodiny se před mým bytem ozvalo troubení jeho tmavého range roveru a já s ledvinkou přes rameno vyběhla z bytu. Přivítala jsem ho objetím a on mi podal kelímek s kávou. ,,Říkal jsem si, že bys ho po té probdělé noci potřebovala " mrkl na mě. ,,Jak víš že jsem nespa-" 

,,Nejsem blbej Hailey " uchechtl se a já si od něj poslušně kelímek převzala. Nastartoval a zadal do navigace místo, které mi svým názvem nebylo vůbec známé. ,,Kam jedeme ?" zeptala jsem se zvědavě a on se na mě zářivě usmál.
,, Tam, kde nás nikdo nenajde " podřadil a poté se už opět soustředil na cestu.

,,Chceš mluvit o tom, co se stalo ? Jediný co vím je, že se od předevčírem neozval " řekl klidně a já přemýšlím, jestli mu to všechno vyklopit. ,,Něco tomu muselo předcházet. Nesbalil se přece jen tak " pohrdavě se ušklíbnu. ,,No, to fakt ne " 

,,Prostě... měli jsme teď problémy. Doma jsme se potkávali jen zřídka, on měl a pořád vlastně hroznou honičku s prvním albem, já měla plné ruce práce s rozhovorem. No ale vždycky jsme to nějak zvládli. Předevčírem z něj vypadlo, že se mu nelíbí, že s tebou trávím čas " řeknu upřímně a podívám se na Justinův obličej.
,,Přitom nemá žádný důvod žárlit. Jsme jen přátelé " řeknu a on přikývne. ,,No a jelikož to bylo jako na horské dráze, tak by mě ani ve snu.." pečlivě volím každé slovo. Teď, když o tom znovu mluvím, vybavují se mi vzpomínky na ten rozhovor. Jeho zlomený pohled, mé slzy a všechno to kolem. Až teď mi dochází, jak moc jsem to já podělala. Vždyť jsem to mohla čekat. A rozhodně jsem neměla reagovat tamtím způsobem. ,,Co ani ve snu ?" vyruší mě Justin a já se na něj podívám. Ani si neuvědomím, že už jsem pár minut ztracená ve svých myšlenkách. ,,Jo promiň..." uchechtnu se a pokračuji. ,, Ten večer, poté co jsme se usmířili, mně požádal o ruku. " řeknu do ticha, které v autě panuje a podívám se na něj. Je... zklamaný ? Z jeho tváře mi nejde moc číst, ale vesele se rozhodně netváří. 

,,No a co jsi na to řekla ?" ptá se , ale já mám najednou pocit, že ho to vůbec nezajímá. ,, Tak mě to zaskočilo, že jsem ze sebe začátku nemohla dostat ani kloudnou větu.  Řekla jsem... že neříkám ne " zhluboka se nadechnu, když znovu slyším, jak hrozně a sobecky to zní. A jak to asi Shawnovi muselo ublížit. Justin mlčí, rty má stažené do úzké linky. ,,Řekni něco" poprosím ho a on zatočí.