INTERVIEW jb.hb

48.

5. měsíc těhotenství. Říkala jsem si, jaká bude těch 9 měsíců doba, ale všechno utíká šíleně rychle. Dneska večer Justin přilétá zpátky do New Yorku po turné. Fanoušci moc dobře nevzali to, že jejich vysněný koncert bude až za rok, jestli vůbec. Nic jiného mu ale nezbývalo. Musel to udělat.

Byla jsem už nějaký den v jeho, v našem bytě. Uklízela jsem, připravovala různé věci pro miminko. Z dolní pracovny, kde se nacházely bubny, klávesy a aparatura, jsem se rozhodla, že uděláme pokojíček. Bylo to praktické, protože to bylo blízko koupelně i naší ložnici. Usmyslela jsem si, že to všechno zvládnu odnosit sama, ale byla jsem pěkně naivní. Nezbývalo mi nic jiného, než si zavolat nějaké stěhováky. Ti mi to celé zařídili a já nemohla být víc vděčná. Místnost teď sice působila prázdně, ale zato byla připravená na všechny mé interiérové návrhy. Chtěla jsem si to tady celé navrhnout sama.

Po obědě jsem si lehla a na několik hodin usnula. Pak se mi ozvala Gigi, že má nedaleko našeho bytu focení, jestli se nechci zastavit. Nadšeně jsem souhlasila a hned co jsem ze sebe udělala člověka, jsem vyrazila. Před budovou stálo několik fotografů vyhlížejících jak Gigi, tak později i mě. 

,,Hailey, objevily se fotografie stěhováků u vašeho bytu. Znamená to, že se stěhujete pryč od Justina?" zeptal se mě jeden udýchaně a mně se zastavil dech. Do prdele. Určitě je vyfotili a teď to vypadá, že se chci odstěhovat. Další drama. Rozhodla jsem se je ignorovat a jít dál. V budově mě poslali do 12. patra a já zahlédla Gigi. Pevně jsem jí sevřela kolem ramen a dala jí pusu do vlasů. ,,Jak se držíš?" zeptala se starostlivě. ,,Už to bylo i lepší. Dneska se Justin vrací, tak uvidíme...jak to zvládneme."

,,A nestěhuješ se teda?" ptala se dál a já se ušklíbla. ,,Zatím to nemám v plánu."

,,Už mě volají, jdeš se dívat?" zavolala na mě. ,,Jasně, vždyť od toho tu jsem!" vypískla jsem nadšeně a následovala jí.

---

Bylo sedm večer a podle zpráv tu měl Justin být každou chvílí. Čekala jsem na něj s večeří a ochotou si pořádně promluvit. Když konečně cvakly klíče v zámku, opatrně jsem se zvedla. ,,To si ze mě dělá prdel, odstěhovat se nemohla, ne?" křikl do chodby a rozběhl se směrem k naší ložnici. Ani mě nezahlédl a já ho ani neměla šanci doběhnout.

Po chvíli se ozval dupot a Justin mě konečně zahlédl. ,,Ty... jsi tady?" dostal ze sebe šokovaně.

,,Jop, nikam se nestěhuju. Ti chlapi nosili pryč tvé těžké bubny z pokoje," ujasnila jsem se slabým úsměvem. Pevně mě objal a vypadalo to, že mě nehodlá pustit. ,,Zbláznil bych se, kdybych tě tu nenašel," zamumlal mi do ramene a pak mě konečně pustil. ,,Vypadáš... skvěle a odpočatě. Měla jsem si dobře?" zajímal se a já přikývla. ,,Pojď si dát něco k jídlu, musíš mít hlad."

Jedli jsme v tichosti a slyšet byl jen cinkot příborů. ,,Hailey... já.. začnu asi tím že mě celé tohle neskutečně užírá. A uvědomuju si, že jsem to fakt podělal a ne poprvé. A že jsem řekl věci, co tě fakt ranily. Bože, vždyť já jsem znechucenej i sám ze sebe," povzdechl si a prohrábl si vlasy. ,,Ale teď už tu jsem, stydím se samozřejmě.. a chci ti být na blízku, když to teď budeš pořád potřebovat. Nezanevřela jsi na nás, že ne?"

,,Téměř ano...Justine, tohle bude poslední šance, kterou dávám. Já už totiž nemůžu...ale budeme mít rodinu a já jí chci mít kompletní. Vždycky jsem chtěla. Ale varuju tě... jeden jediný přešlap tohoto typu... a já odcházím. Úplně a už definitivně," varovala jsem ho a on pokorně přikývl. ,,Já si tě vůbec nezasloužím..." 

,,Nech toho a pojď se raději podívat, co jsem provedla s tvojí pracovnou," pousmála jsem se a my jsme oba zvedli od stolu. Odnesli jsme talíře ke dřezu a tam si mě Justin přitáhl k sobě. ,,Opravdu mi odpouštíš?" zeptal se znovu a já přikývla. ,,Ale asi to budeš mít poměrně těžké s mojí rodinou... pravděpodobně tě popraví, až se tam příště ukážeš,"řekla jsem a oba jsme se rozesmáli. ,,Pojď sem," řekla jsem mu a roztáhla ruce do objetí. ,,Jsi to nejlepší co mě potkalo a už si toho budu vážit."