INTERVIEW jb.hb

32.

jsou teď i nové části u brand new life, tak mrkněte💖 za případné zástavy srdce neručím :Dd

HAILEY

A sakra. Tohle, tohle nebylo dobré. Celý večer toho moc nenamluvil a ráno už bylo jasné, že musím nějak zakročit. Snídaně do postele? To zní jako plán. Opatrně jsem vylezla z postele, tak, abych ho nevzbudila a vydala se do kuchyně.  Připravila jsem nám něco dobrého a s tácem s jídlem a kávou jsem se vydala zpátky do ložnice. Zrovna se probouzel. A šíleně mu to slušelo. Odhalená hruď s tetováními. Ach.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem ho a zalezla k němu do postele. ,,To je pro mě, jo?" lehce se pousmál a já přikývla. Poděkoval a pustil se do jídla. ,,Justine?" řekla jsem po chvíli a on si usrkl kávy. ,,Co ?"

,,Chtěla bych si promluvit o včerejšku," oznámila jsem mu a on si povzdechl. Aniž bych stihla něco říct, spustil sám. ,,Nemůžu tě asi vinit za to, že vidíš nějakou věc jinak než já," prohrábl si hustými vlasy a nabral si další sousto. ,,Jsem rodinnej typ. Chci děti. Chci jich hodně. A moc nechápu, že jsi o tom ještě nikdy neuvažovala. To je to, co vy ženský děláte, ne? Pořád sníte o svatbách, zkoušíte si mamky šaty, jména pro děti máte vymyšlený od dětství a pod pyžamo si strkáte polštáře, abyste viděli, jak bude to těhotenství vypadat," vysvětlil a já se trochu uchechtla. Hodně zkreslená představa o holčičím dětství.

,,Nepopírám, že to tak má valná většina holek, ale já...Vždyť víš, že jsem byla vždycky asi teda trochu jiná. Do svých 11 jsem toužila být voják a odmítala všechno, co mělo sukni," odlehčila jsem trochu tu napjatou atmosféru a on se mírně zašklebil.

,,Nezlobím se za to na tebe... jen bych si přál, abys o tom teda začala přemýšlet, když já už o tom přemýšlím," řekl smutně a já přikývla. ,,Tak se o tom pobavíme teď!" vyhrkla jsem najednou a Justin se na mě podíval s dotazem v očích. ,,Teď? Musím za Scooterem, asi za hodinu," ujasnil a já přikývla. ,,To ale stihneme," mrkla jsem na něj, zalezla s ním pod peřinu a dala pryč tác se zbylou snídani. ,,Kolik bys jich chtěl?" zeptala jsem se širokým úsměvem. ,,Tolik, kolik mi jich budeš chtít dát."

,,Mám strach, že to všechno bereme moc rychle. Už jen to, že tu bydlím hned od začátku, prakticky jsem se ti sem nastěhovala bez jediného zeptání," uvědomila jsem si a on se uchechtl. ,,Vypadám snad, že mi to vadí? Vůbec. Možná ale máš pravdu, že je na tyto věci brzo. To určitě. Ale minimálně o nich přemýšlet, ať víme do budoucna, jestli směřujeme stejným směrem," vysvětlil a já přikývla. Měl pravdu.

,,Líbili by se mi 2 chlapečci a jedna holčička," usoudila jsem po chvíli ticha a jemu se rozzářily oči. ,, Vážně? Přesně takhle jsem si to myslel," rozesmál se a přitáhl si mě blíž do polibku. ,,Včera, když jsem si myslela, že se zlobíš, už jsem ti nestihla říct, co mi řekla Alex. Stavila jsem se u ní v kanceláři."

,,No jo vlastně, na to bych úplně zapomněl. Dobré nebo špatné zprávy?" zeptal se a já váhavě pokrčila rameny. ,,Asi obojí. Řekla, že pauzu bych že jo mohla mít jen když bych byla těhotná, nebo nějak vážně nemocná, což dává logiku. A že pro mě nic moc udělat nemůže, že pokud si teda zatím stojím, tak že se asi budeme muset rozloučit."

,,A co je teda ta dobrá?" zeptal se opatrně.

,,Víš, rozhodla jsem se, že bych jela. Pokud teda trvá tvůj zájem mě tam mít," rozesmála jsem se a dala mu další pusu. Když jsme se odtáhli podíval se na mě a tím jeho vážným tónem řekl: ,,Vážně se hodláš vzdát celé kariéry v Elle, kvůli mě? Ty, taková workoholička?" ušklíbl se a pohladil mě po vlasech.