INTERVIEW jb.hb

37.

Přitulila jsem se k Justinovi, který se stále ještě neprobouzel. ,,Vstávej lásko, dneska je velký den," políbila jsem ho a on pomalu rozevřel oči. Bylo šest ráno a my toho měli šíleně před sebou. I proto bylo nutné tak brzy vstát. ,,Ještě ne," zamumlal a přitáhl si peřinu blíž k sobě. ,,Jdu udělat snídani," oznámila jsem mu a plácla ho přes zadek. 

Připravila jsem nám tousty, džus a kávu. Justin se asi za deset minut došoural dolů a my se společně najedli. ,,Nervózní?" usmála jsem se a opřela si hlavu o tu jeho. ,,Trochu," přiznal, ale nedal na sobě žádnou delší nervozitu znát. Hned po snídani jsme museli do Madison Square garden, celý den probíhali generálky. Já s sebou měl notebook a dopsala pár článků do poslední uzávěrky. Už jen posledních pár článků podle domluvy a pak už nebudu v Elle. Byl to zvláštní pocit.

,,Hailey?" přivítal mě Rayn v aréně. ,,Ahoj, Justin musel na stage, čeká tam Scooter a Shawn. Jestli chceš, můžeš za mnou, já budu ještě pokračovat v rozhovorech s tanečníky," oznámil mi svoje plány. ,,Hele a nevadí, když nepůjdu? Mám ještě jinou práci, vzala jsem si s sebou věci. Snad ti to nevadí, ale říkala jsem si, že tohle zvládneš bez mé pomoci. Je to posledních pár věcí, které potřebuju dodělat do časopisu a hned pak už jsem ti plně k dispozici," vysoukala jsem ze sebe a doufala, že se nenaštve. ,,Je to v pohodě, chápu to," ujistil mě a odešel ke zkušebnám. Byla jsem za něj ráda. Opravdu mi za tak krátkou chvíli přirostl k srdci. Justin a už i já jsem v něm měli skvělého přítele. Posadila jsem se s netobookem tak, abych měla klid, ale zároveň viděla na pódium. Bavilo mě pozorovat Justina při práci. A vlastně mi to i díky tomu perfektnímu výhledu šlo i lépe od ruky.

---

,,Všechno v pohodě lásko?" objal mě Justin, který za mnou dorazil během své pauzy na oběd. Podala jsem mu krabičku, ve které bylo uvařené kuře s rýží. ,,Díky," usmál se vděčně a políbil mě. V tom kolem nás prošel Shawn a neodpustil si pohoršený pohled. ,,Pardon, nikudy jinudy se nedalo projít," utrousil naštvaně a odešel. 

,,Chová se v pohodě?" zeptala jsem se opatrně, když odešel. ,,Je to horší, než jsem si myslel," řekl Justin a mně zaskočilo sousto. ,,Co ti dělá?" vyzvídala jsem. ,,Nic mi nedělá, Hailey. To je na tom to nejhorší. On je jak anděl. Dělá úplně všechno, co se mu přikáže. Všude je dříve, všechno ví, je perfektně zorganizovaný, má v tom systém. Scooter je z něj úplně na větvi, miluje ho úplně."

,,Neee," povzdechla jsem si smutně a složila si hlavu do dlaní. Tohle bylo nejspíš stokrát horší, než kdyby se choval jako kretén. Nemohli jsme tu teď proti němu říct ani slovo. Zobali mu z ruky. ,,Jako je pravda, že ke mně se taky choval překvapivě slušně, až na pár drzých poznámek. Myslíš, že se jako fakt polepšil?" zeptala jsem se opatrně a Justin pokrčil rameny. ,,Ty ho znáš přece stokrát více, než já," řekl pak a já přikývla. Nechce se mi ale věřit, že by se z něj stal takový andílek.

,,Pojďme ho vypustit z hlavy, je to přeci především o tobě," mrkla jsem na něj a podala mu lahev s vodou. ,,Těším se. Být na tom pódiu mi chybělo," řekl a mě zalila vlna radosti. Konečně se těšil. Konečně to nebral jako nutnost. ,,Taky se těším. Budu sedět dole u kameramanů a držet ti palce," usmáli jsme se na sebe a on si mě přitáhl do polibku.

,,Máme teď hodinu pauzu, pojedem do bytu?" zeptal se a já zavrtěla hlavou. ,,Do bytu už to moc nestíháme. Tak jedině mě napadá, že bychom se mohli jít na chvilku projít na čerstvý vzduch," navrhla jsem a  on souhlasil. Nebrala jsem si ani telefon, protože Justin měl hodinky. ,,Jen řeknu Scooterovi, že jdeme na chvíli ven, ať nás nehledá," přikývla jsem. ,,Počkám u vchodu pro zaměstnance."

---

Po procházce, která nám oběma víc než bodla, jsme už byli všichni na místech v zasedačce. Čekala nás poslední 2 zkoušky a teď jsme si procházeli program bod po bodu. Každou písničku, každou větu, všechno. Dokonce i já jsem seznam písniček, jak půjdou po sobě, musela znát. Nevím, proč je to tak důležité, ale Scooter na tom trval.