Šampión

Part 8: „Dobrou."

Pokljuka
8. února, pondělí

V jídelně to v sedm hodin večer žije. Mistrovství světa startuje už za dva dny, a tak je hotel  naplněný do posledního místa.

„Ty sis ještě přidal?" vrtím hlavou, když vidím, jak je Mikuláš schopný se večer nacpat.

„Jsem ještě ve vývinu," vysvětluje s plnou pusou.

Vracím pozornost zpět svému telefonu. Poslouchám debaty u našeho stolu. Na jedné straně se Makula Evce svěřuje se starostmi ve škole, na druhé straně Miky s Ondrou a Michalem se smíchem komentují průběh dnešního tréninku.

„Jakej odvážlivec si s námi rozdá Activity?" ozve se najednou přímo u mého ucha. Leknutím sebou škubnu. Otočím se a vidím, jak se vedle mě krčí Tarjei.

„Fuj, děláš si srandu," vydechnu zhluboka.

„Tebe se ani neptám, ty to máš přikázaný, ale chce to víc lidí."

„Tak já v tom Zoe nenechám," chytí se okamžitě příležitosti Evka.

„Já se musím učit," pokrčí rameny Makula.

Tarjei se obrací k mužské části stolu. Musím se smát, když vidím, jak se Evka potichu ptá Makuly, jestli je normální.

„A tak proč ne," souhlasí Michal.

„Já leda s Bimbasem do týmu," přidává se Miky.

Ondra se omlouvá se slovy, že slíbil zavolat rodině.

Všichni společně se zvedáme od stolu. Makula s Ondrou míří k výtahu, my ostatní zabočíme do lobby. Kromě pár hlasů je tam ticho. Na gauči sedí Tiril a Ingrid, v křesle se rozvaluje Johannes.

„Sehnal jsem nám soky," volá vítězoslavně Tarjei.

Všichni tři se jako na povel otáčí směrem k nám.

„Co blbneš, snižuješ nám šance na výhru," rozhazuje rukama Johannes.

On i holky se zvedají, aby se s námi přivítali. Zdraví nás plní úsměvů a přátelsky nás objímají. Mikuláš se jim představuje, doposud se s nimi nesetkal.

Posedáme si kolem stolu, já s Evkou na gauč, ostatní na koberec. Tarjei mezi nás rozkládá hrací plán s figurkami a vedle něj vyrovnává kupičky karet.

„Nejslabší, nechť začnou," zahajuje Johannes a obrací se na své reprezentační kolegyně.

„Bacha na pusu, Jossi, ve středu mám v rukou i tvoji medaili," vrací mu to Tiril a vybírá si kartičku s číslem 5.

Nejprve u stolu cítím trochu rozpaky. Přeci jen se sešla skupina osmi lidí, která spolu doposud neměla nic moc co dočinění. Nevíme, co jeden od druhého můžeme čekat. Tarjei a Johannes se však nenechávají vyvést z míry a zachovávají si svůj typický projev. Vtipkují mezi sebou, každou chvíli si někoho dobírají. Právě díky jejich dobré náladě se atmosféra rychle uvolňuje. Mikuláš a Evka jejich humoru brzy přicházejí na chuť a přidávají se. Po půl hodině hry už jsme všichni jako staří známí. Už nebereme ohled na to, kdo je Nor a kdo Čech a kdo se s kým jak dlouho zná. 

„Vítězové!" Nakonec se raduje Tiril a Ingrid. Na oslavu si plácají.

„To snad není možný," Johannes si schovává hlavu do dlaní. „To ta tvoje ještěrka!" obrací se na Tarjeie.

„No dovol. Nemáš žádnou fantazii," zlobí se Tarjei a ukazuje na svůj výtvor na papíře.

„No, projeli jste to pěkně," vrtím hlavou. „Ještě že na lyžích vám to jde líp."