Šampión

Part 24: „Že se známe hodně dobře."

Nové Město na Moravě
11. března, čtvrtek

Připadá mi, jako bychom v Novém Městě byli už celou věčnost. Stihla jsem jsem vidět Vetleho koupat se v ledovém koupališti, jít s bandou Norů na pizzu, učit Tarjeie driftovat, nabourat Johannesovi auto, šíleně se s ním pohádat, a nakonec se dozvědět, že má o mě zájem. Těžko věřit, že se to všechno událo za jeden den. 

Teprve dnes začínají novoměstské závody. Ty ženské tedy až zítra, já mám pro dnešek jinou práci.

„Mohl byste s tím přijet sem? Zaplatím, co bude potřeba," řeknu do telefonu.

„To není problém, jestli je to jen světlo, mám to za pár minut hotový," ozve se muž na druhé straně.

„Jo, jen světlo, ten nárazník vyřeším později. Pošlu vám přesnou adresu."

„Dobře, zavolám vám, až zítra dorazím na místo."

„Skvělý. Díky moc a nashle zítra!"

„Nashle."

To bychom měli.

Zoe Lorencová, práce všeho druhu. Teda, zavolám a obstarám práci všeho druhu.

„Co jsi řešila?" vyzvídá Mikuláš, když se vrátím ke stolu, abych dojedla svou snídani.

„Opravu auta."

„Máme rozbitý auto?"

„My ne, Johannes."

„Proč řešíš Johannesovo rozbitý auto?"

„Protože jsem v něm Tarjeie učila driftovat, proto je rozbitý."

Mikuláš zůstane sedět s otevřenou pusou, zakousnutý do banánu, a několik okamžiků se ani nehne. Chápu, moc informací najednou. 

„Driftovat?" pobaveně nadzvedne obočí.

„Proč všechny tak překvapuje, že umím driftovat?" zamračím se.

„Nepřekvapuje, jen nechápu, proč jsi to ještě nenaučila mě?"

„Však vidíš, protože zjevně nejsem moc dobrá učitelka."

„A jak to auto dopadlo?" zeptá se už vážněji.

„Podstatně líp, než jsem po tom nárazu čekala. Jen je potřeba vyměnit zadní světlo a nárazník."

„Tak to jste měli kliku, Johannes si na tom autě dost zakládá," zazubí se.

„Já vím no, těžko říct, co si tím kompenzuje."

Miky se nad tou poznámkou dá do smíchu. 

„Hlavně to nikde nešiř, jasný?" zdůrazním.  „Je to auto od sponzora, takže oficiální verze zní nešikovné couvání na parkovišti a já s ní nemám nic společnýho."

Odpoledne

Po tréninku se spěchám převléct do buňky a pak k našemu kamionu, kde se mám sejít s rodiči. Přijeli do Nového Města na celý prodloužený víkend, aby jim neunikl ani jeden závod.

Přestože už se stmívá, i z dálky poznám ty dvě známé postavy, které jsem neviděla dva týdny a které mi jako vždy tak moc chyběli.

„Tady jsou moji nejpřednější fandové!" přivítám je a padnu jim kolem krku.

„Ahoj holčičko," rozzáří se mamka a vlepí mi pusu do vlasů.

Taťka mi věnuje jedno ze svých medvědích obětí.