Šampión

Part 13: „Jsme tu sami."

Pokljuka
16. února, úterý

V sedm hodin večer na třetím patře Šport hotelu Pokljuka panuje zmatek. Po spontánních oslavách na stadiónu, kam se nečekaně na vyhlášení přiřítili i kluci, se teď celý český tým od závodníků, přes trenéry až po maséry chystá na medailový ceremoniál. Máme mistryni světa. To se neděje každý den.

Bez klepání vtrhnu do sousedního pokoje.

„Taky potřebuju," kývnu na holky, když vidím, že Makula právě Evce plete rybí cop.

„Neměli byste opečovávat spíš vy mě? Já si jdu pro medaili a místo abych si dala aspoň řasenku, tak pletu copy svým kámoškám," vrtí hlavou. Přesto mě nechává, abych se před ni posadila, a začíná mi kouzlit s vlasy.

V tom se ozve klepání na dveře.

„Já se z toho zblázním!" zakleje Makula. „Evo, můžeš?"

Evka poslušně otevře dveře. Stojí za nimi kompletní norský mužský tým.

„Slyšeli jsme, že je na hotelu nějaká nová mistryně světa a není to Tiril," zazubí se Tarjei. „Tak jsme přišli poblahopřát."

Makula za mnou klečí na posteli jako zkamenělá.

„Jo, jo, jasně," vzpamatuje se a seskočí na zem.

Evka uhne v úzké chodbičce na stranu, aby pět urostlých sportovců mohlo projít. Jeden po druhém Makulu poobjímají a pogratulují jí.

„To bylo něco, ta tvoje nula dnes," rozzáří se Sturla Laegreid, nová hvězda sezóny. Konečně se můžeme seznámit, doposud jsem s ním osobně neměla tu čest.

„Přijďte večer na náměstí, dnes je řada na mě, abych otočila tu rundu ze čtvrtka," prohlásí Makula a vrací se k mým vlasům.

Tázavě k ní vzhlédnu. Kde je ta holka, co ještě odpoledne tvrdila, že na žádné oslavy nemá uprostřed šampionátu ani pomyšlení?

„Dneska nikam nejdeme, ale třeba ještě bude do konce týdne příležitost," mrkne na ni Tarjei.

Dáváme se krátce do řeči o dnešním závodě. Oni před sebou svých 20 kilometrů mají zítra.

•••

„Hotovo," zvolá Makula a slavnostně můj cop korunuje gumičkou.

„Skvělý, děkuju. Počkám dole, ještě stavím v jídelně pro Colu," oznamuji holkám.

„Však my už taky padáme," rozhoduje Tarjei, když vidí, že si oblékám bundu.

„Jste hodní, že jste se stavili, díky moc," uculuje se Makula.

Za normálních okolností bychom si na chodbě zřejmě vysloužili pár zvědavých pohledů. Dnes je ale tak bláznivý a chaotický den, že se nad pěti sexy Nory vcházejícími z pokoje Makuly a Evky nikdo ani nepozastaví.

Courám se za nimi a kontroluji kapsy, že mi nic nechybí. Johannes zpomaluje a připojuje se ke mně. Jdeme mlčky vedle sebe a já nevím, jak začít konverzaci. 

A jestli ji vůbec začít?

Posledních pár dní je to mezi námi divné. O té puse jsme nikdy nemluvili a já netuším, jak se k němu chovat.

„Nevěděl jsem, že máš přítele," řekne zničehonic, aniž by se na mě podíval.

„Cože?" nechápavě na něj pohlédnu.

„Nemluvila jsi o něm. Kdybych to věděl, nechal bych tě na pokoji."

„Já ale nemám přítele."