„Máš Johannese teď naprosto dokonale pod palcem. Můžeš mu vrátit všechny ty špatnosti, co ti kdy proved. A ty ho prostě jen skoro načapeš při hrátkách s jeho novou tajnou holkou a myslíš si, že je to vodvaz?"
Způsob, jakým se na mě podívá, mě donutí věřit, že má pravdu a že náš plán s Evou je dost na nic. Až to všechno praskne a Johannes se to dozví, možná ze mě bude mít spíš srandu, než že by mě plácal po zádech, jak jsem ho skvěle převezl.
„Nůůůůůda," zakončí Gita teatrálně svůj monolog a zvedne se z gauče.
„Tak mi asi poraď, co bys dělala ty, ty chytrá," osočím se proti ní trochu naštvaně. Rozčiluje mě, když se nade mě povyšuje, ale žádnou reálnou radu nebo lepší řešení nedostanu.
„Mám naprosto dokonalej nápad," řekne hrdě a nezapomene dát důraz na slovo dokonalej. „Ale je to těžkej kalibr. Nic pro měkkoty."
Zamračím se, když si uvědomím, že ta poznámka o měkkotách měla být narážka na mě. Nějak už ale nemám energii se bránit a hlavně mě děsně zajímá, co tu její roztomilou hlavinku napadlo.
„Sypej to sem."
Gita se opře o futra dveří, triumfálně si založí ruce na prsou a nahodí výraz, kterým jako by se mi chystala prozradit strategii, jak vykrást norskou centrální banku.
„Řekni mu, že se ti Zoey líbí a chceš ji pozvat na rande."
Tentokrát pobaveně nadzvednu obočí já. Přemýšlí ta holka? A ví ta holka, že je moje holka?
„Seš prdlá? Jossi má možná občas trochu dlouhý vedení, ale myslím, že si za těch pět let všimnul, že už s jednou holkou chodím."
„Ježíšimarja, to je holt život, no. Lidi se rozcházej a znovu zamilovávaj," rozhodí rukama, ale hned vzápětí zvážní. „Johannes mě na hotelu nesmí vidět. Řekneš mu, že jsem za tebou nepřijela, protože jsme se rozešli. A zeptáš se ho, jestli by měl problém s tím, kdybys pozval na rande Zoey. Uvidíš jak zareaguje. Bude to skvělý!"
„To je blbost," zavrtím hlavou. „Johannes mě moc dobře zná, ví, že bych rozhodně nezval holku na rande hned po rozchodu."
„Tak mu třeba řekni, že už jsme od sebe dlouho."
„Ještě o víkendu nás spolu viděl volat."
„Hele, prostě si něco vymysli," přistoupí ke mně a podrbe mě ve vlasech. „Vždyť jsi moje šikulka."
Přemýšlím nad jejím nápadem a nad tím, jak realizovatelný to je. Těžko říct, jestli mi Johannes takovou novinku, vlastně dvě novinky, uvěří. Já na rozdíl od něj moc dobře vím, že můj brácha není blbej. Ale pokud se chytí, bude to stát sakra za to. A hra může pokračovat klidně i dál. Jestlipak by Zoey na to rande šla? Dal bych cokoliv za to, kdybych mohl vidět Jossiho, jak nervozitou okusuje čelo postele s vědomím, že jsem s jeho milovanou na romantický večeři.
No, a když mi to neuvěří a prokoukne mě... Tak je to vlastně jedno. Nemám co ztratit.
„Dobře. Ale nesmíme to přepísknout a nejpozdějc v pátek dopoledne musí bejt všechno vyjasněný. Tyhle závody jsou pro Johannese dost důležitý a já bych měl nerad podíl na tom, že to pohnojí."
„To bude děsná prča," Gita si spokojeně zatleská.
„Cinknu Evě, že měníme plán. Aby to zatím nestihla nějak pokazit."
ČTEŠ
Šampión
FanfictionLéta pro něco dřete. Místo na dovolenou k moři jezdíte na soustředění do hor, k večeři si nemůžete dát, cokoliv se vám zlíbí, ve škole se zastavíte párkrát do roka. Téměř vše ve svém životě podřídíte jednomu jedinému cíli. Až se jednou ráno probudít...