Šampión

Part 17: „Vypadni."

O hodinu dříve z pohledu Johannese

Pivo do mě neteče. Rozhovor u stolu vypouštím druhým uchem ven. Nemůžu přestat pozorovat tu blondýnu na parketu. A tu pijavici vedle ní.

Tadeáš.

Zoe vypadá, že se skvěle baví, on si ji prohlíží jako svou kořist.

Vydávají se společně k baru, na své nejoblíbenější místo pro dnešní večer. Zoe se trochu motají nohy, ale nezdá se, že by jí to bránilo v zábavě pokračovat.

„Co je s tebou dneska?" vytrhne mě z mého hloubání Lukas Hofer.

„Ale nic," zavrtím hlavou a vrátím pozornost debatě, kterou jsem posledních několik minut neposlouchal.

•••

Asi o dvacet minut později projdou ti dva kolem našeho stolu. One je duchem nepřítomná, vypadá, že toho má dost. Zato on je přítomný ažaž. Vede si ji ven.

„Sorry, ale já už půjdu," vyhrknu a bez dalšího vysvětlování se zvedám.

Tarjei za mnou ještě něco volá, ale to už nevnímám.

Vyběhnu před stan a rozhlédnu se. Nic.

Nasedám do jednoho z přítomných taxi.

„Do Šport hotelu Pokljuka, prosím," poručím řidiči.

Prohlédne si mě ve zpětném zrcátku.

„No ne, vždyť vy jste Joh-"

„A rychle, prosím."

Přikývne a dupne na plyn. Celou cestu s napětím hledím před sebe, ale žádné auto nevidím. Co když neodjeli? Co když ji jen někam odvedl?

Oddechnu si, když taxi zastaví před naším hotelem a uvidím Zoe, jak ji Tadeáš vede ke vchodu hotelu.

„Díky moc." Podám řidiči bankovku a už se chystám vystoupit, když v tom na místě zkamením. Líbá ji. Na pusu a pak i na krk. Sahá jí pod bundu. Ona zřejmě ani neví, co se děje, odvrací se. Je jasné, že se jí to nelíbí.

Moc dobře vím, jak se chová, když se jí to líbí.

„To bude divoká noc," ušklíbne se řidič, když si všimne, kam se dívám.

Vystupuji z auta a jdu k nim. Slyším zvuk vzdalujícího se motoru.

„Hej!" zavolám.

Tadeáš sebou škubne a podívá se na mě. Zoe se ani nehne, jen se o něj bezvládně opírá.

„Nemyslím, že se jí to líbí," začnu klidně.

„Prosím?" osočí se.

„Nech ji na pokoji," zasyčím. Při pohledu na jeho dlaně stále na jejím odhaleném těle musím zatnout pěsti, abych ovládl vztek, který se ve mně začíná hromadit.

„V klidu, prosím tě, nic, co bych neznal," ušklíbne se a provokativně jí zajede rukou ještě hloub pod oblečení. Při tom nespouští pohled ze mě.

„Vypadni, nebo to nedopadne dobře."

Vezmu Zoe za ruku a vytrhnu ji z jeho sevření. Pevně ji chytnu kolem ramen, aby nespadla.

„Ona zas přileze."

„Vypadni."

„Vždycky přileze."