Šampión

Part 41: „Pojď se mnou na rande."

Oslo
18. března, čtvrtek

Z pohledu Zoe

Napíšu Johannesovi, že čekám v asi tři minuty vzdáleném parku. Je to tak lepší, abychom nemuseli čelit pohledům našich známých, kterých se v bezprostřední blízkosti hotelu pohybuje až až.

Netrvá to dlouho a objeví se na chodníčku lemovaném malými stromky, směřujícím přímo ke mně. Má oblečené černé sportovní kalhoty a prošívanou bundu stejné barvy. Jedinými výraznějšími prvky jsou na něm sluneční brýle s oranžovými zrcadlovými skly a fosforově zelená podrážka tenisek. Podle dress codu hádám, že se hned po našem setkání chystá na trénink.

Mlčky zastaví asi metr ode mě, ruce schová do kapes a nervózně se pousměje. Cítím z něho napětí. Je jasné, že mu nastalá situaci není ani trochu příjemná.

„Takže... Tarjei se kvůli mě rozešel s Gitou?" začnu bez zbytečných vytáček.

Johannes si jazykem navlhčí rty, jako by se chystal něco říct, ale nakonec z něj žádný zvuk nevyjde. Pouze přikývne.

„Není to nějaká blbost? Nemohl jsi ho jen špatně pochopit? Myslím, že bych poznala, kdyby o mě Tarjei-"

„Přesně tak mi to řekl, Zoe," netrpělivě mě přeruší. „Že ty jsi byla hlavní impuls, proč se s ní rozešel. Zeptal se mě, jestli by mi vadilo, kdyby tě někam pozval."

„A co jsi mu řekl?"

„Že se mi to nelíbí."

„Skvělý," rozhodím rukama. „To jsi mu rovnou mohl říct 'chodím s ní já'."

Johannes nad mou reakcí protočí panenky a odmítavě zavrtí hlavou. „Nic takovýho ho nenapadlo. Jen jsem mu řekl, že to je divný, protože jsme spolu něco měli." 

Na chvíli se odmlčí a zaryje pohled do svých tenisek. Zvědavě ho pozoruji a čekám, co z něj vyleze. Neznáme se dlouho, ale poznám, kdy mu něco leží na srdci a neví, jak s tím ven. Vždy to vypadá přesně takhle. Nervózní pohrávání si s rukama i nohama, vyhýbavé pohledy, falešné úsměvy.

Nakonec ke mně vzhlédne těma svýma hlubokýma očima a zeptá se: „A proč ti tak strašně vadí představa, že by to věděl?"

Tou otázkou mě zaskočí naprosto nepřipravenou. Jsou z ní slyšet výčitky a taky lítost. Netušila jsem, že Johannes má problém s tím, že to tajíme. Myslela jsem, že to tak sám chtěl.

„Vždyť jsme se tak domluvili. Že to nikomu neřekneme, aby se zas něco nepokazilo," připomenu mu.

„Jo, ale věci se od tý doby docela změnily."

„Jaký věci?"

„Třeba že mi můj brácha oznámil, že je do tebe zamilovanej. Včera mi vyčetl, že jsem tě akorát využil. Má mě za úplnýho blba a já se nemůžu nijak bránit. Nechci nic hlásat do světa, ale proč to, sakra, nemůžeme říct jemu, aby se celá tahle debilní situace vyřešila?!" neudrží se.

„Protože tím všechno pokazíme!"

„Co jako pokazíme? To je pěkná blbost! Já ti řeknu, proč ti to vadí, Zoe. Chápu, že to v tuhle chvíli nechceš brát vážně. Ale ty už teď moc dobře víš, že to ani brát vážně nebudeš! Vůbec nemáš v úmyslu zkusit se mnou skutečnej vztah. To jsou pořád tajný schůzečky a společný sprchy, ale když hrozí, že se o nás někdo dozví, tak seš celá bez sebe! Pěkná kravina, že si s tebou hraju. To ty si hraješ se mnou!"

Zůstanu stát jako opařená. Vážně to takhle cítí? A nemá trochu pravdu?

„Tak to není," špitnu jen. K ničemu jinému se neodvažuji.