Šampión

Part 6: „Co mezi námi je?"

Pokljuka 
1. února, pondělí

Na adresu, kterou mi Ondra poslal, přijíždíme společně s Luckou v jednu hodinu odpoledne. Vyzvedla mě cestou z Anterselvy v Obertilliachu.

Před Šport hotelem Pokljuka kromě dodávek a škodovek s logem České biatlonové unie parkují také ruská vozidla. Máme štěstí, že můžeme bydlet právě tady. Je to jediný hotel v blízkosti areálu, jiné týmy budou muset dojíždět z několik kilometrů vzdáleného Bledu.

„Dobrý den, pane," pronáším směrem k osobě, která se horní polovinou těla ukrývá v nákladovém prostoru dodávky.

Jirka Holubec s sebou škubne a na moment se zatváří zmateně. 

„No nazdar, děvčata," rozesměje se a jednu podruhé nás objímá. „Tak jste dojely v pořádku?"

„Naprosto. Už jste tu všichni?"

„Ještě chybí Evka. A pár kluků přijede až během týdne. Jinak holky už asi nahoře zabírají ty nejlepší pokoje."

„Mně stačí, že se nemusím dělit o koupelnu," narážím na to, že jako nováček mám po většinu světového poháru pokoj pro sebe.

„Tak je běžte pozdravit, už se na vás ptaly."

Ve třetím patře, které máme celé pro sebe, panuje zmatek. Všude se válí tašky, batohy, fyzioterapeutické pomůcky a lidé běhají po schodech dolů pro další a další věci.

Postupně se se všemi zdravíme, až konečně na samém konci chodby najdeme Makulu a Jessicu.

„A hele, třetí a čtvrtá do party!" raduje se Jess a objímá nás. Vítáme se i s Makulou, která se nervózně přehrabuje ve svých věcech.

„Co hledáš, Makulo?" ptám se.

„Ale, furt něco. Už to zase začíná. Věčně něco nemůžu najít," povzdychne si. „No, to je jedno. Jak jste se měly?"

„Krásně," pochvaluje si Lůca. „Sluníčko, spousta sněhu, no prostě Itálie. A tréninky byly super, skoro nikdo tam nebyl, jen Američanky, tak jsem se s nimi na jedno odpoledne scukla."

„Vsadím se, že Obertilliach byl úplně stejná pohádka, co?" Makula se otáčí na mě.

„Nechci se chlubit, ale ještě větší," přiznám tajemně.

Všechny tři najednou zpozorní. 

„Cože? Jak to jako myslíš, no mluv!" vyzvídají.

Dávám se do smíchu. „Ale ne, nechtěla jsem vás takhle zbytečně naladit. Nic tak zvláštního se nestalo."

„Tak ale!" rozčiluje se Jessica. „Na ranní prašan jsi tím svým nechci se chlubit asi nenarážela."

„Že v tom je nějakej chlap?" zjišťuje vzrušeně Lucka. „To je úplně jasný, osamělá sportovkyně v rakouském ráji. A místo aby trénovala, tak randila!"

Rozhodně vrtím hlavou. „Ne, jste úplně vedle. Bylo to lepší než rande. Taky jsem s někým trénovala," zubím se a nechávám tu větu viset ve vzduchu.

„Já vím, já vím!" vyjekne okamžitě Makula. „Já to viděla na instáči!"

„Co jsi viděla?" nechápu.

„Že jsou v Obertilliachu Norové!"

„Cože?! Ne ne!" Jess a Lucka se okamžitě přidávají s udivenými, ale nadšenými reakcemi. 

Norský tým je v biatlonu taková trochu modla, ke které vzhlíží úplně každý. Jasně, že se potkáváme, bavíme se, známe se. Ale trénovat s nimi, to je něco úplně jiného. Každá reprezentace má své vlastní tréninky, do kterých zpravidla nikdo nemá šanci blíže nahlédnout. Obzvlášť pak holka do toho chlapského.