Šampión

Part 29: „Ty seš fakt děsná."

Nové Město na Moravě
13. března, sobota

Probouzím se až v devět hodin ráno celá rozlámaná. Včera jsem se do postele dostala někdy po půlnoci a trvalo mi možná dobré dvě hodiny, než jsem zabrala a usnula. Měla jsem toho po všech stránkách náročného dne plnou hlavu. Nepovedený závod, Johannesovy rty na mém krku, Johannesova pěst v Tadeášově nose... Stalo se toho spoustu, co se mi ještě dlouho poté honilo hlavou.

A stejně, jako se mi včera nechtělo spát, se mi dnes nechce vstávat. Ta představa, že mám po tom vystoupení na chodbě jít na snídani do jídelny plné lidí. Brrr. Včera jsem se uličce hanby úspěšně vyhnula. Když jsem se šla v devět navečeřet, po celé budově už byl poměrně klid.

Ale nemůžu se tu schovávat věčně. A tak se zvedám z postele, provádím ranní hygienu, převlékám se a mířím na snídani.

Nevím, jestli si to jen namlouvám, ale skutečně mám pocit, že každý, koho míjím, na mě civí. A že jakmile vstoupím do jídelny, všichni rázem zmlknou. Jo, asi to trochu dramatizuji. Ale skutečně je ve vzduchu cítit zvláštní napětí. Rychle naházím na tác všechny své oblíbené suroviny a odeberu se na bezpečné místečko u Mikyho a Michala.

„Zdá se mi to, nebo na mě každej čumí?" vybalím na ně místo pozdravu.

„Divíš se?" odvětí Mikuláš s plnou pusou.

„Co to, prosim tě, mělo bejt?" přidá se Michal.

Povzdechnu si. „A všechny dotazy samozřejmě schytám já, ačkoliv za nic nemůžu."

Trochu naivně čekám, že po téhle poznámce svou zvědavost ukočírují a nechají mě se v klidu najíst. Jako by ale neslyšeli, co jsem právě řekla, ze mě nespouštějí zrak.

„Nehledejte v tom žádnou vědu, kluci. Ti dva se prostě jednoduše nemůžou ani cejtit a včera to trochu vygradovalo."

„Víš, nám může bejt jedno, o co tam šlo, ale lidi si logicky vymejšlej vlastní teorie. Povídá se tady kde co," podotkne Michal.

„Mám jako uspořádat tiskovou konferenci, kde to všem vysvětlím, aby mohli mohli v klidu spát, nebo kam tímhle míříš?"

„To asi ne, jen jsem chtěl, abys to věděla. Lidi jsou zvědavý, kord když se kolem tebe motá Johannes. A uměj bejt pěkně zlý. Ty řeči by ti mohly uškodit."

„A co se teda povídá?" zeptám se opatrně.

„Prali se kvůli tobě dva chlapi. Většina lidí si teda myslí, že o tebe. A poslední dobou jsi byla s Johannesem vidět docela často. Už jsem zaslech něco jako že to hraješ na dvě strany, táhneš to s oběma a podobný kecy," tónem, jakým to Michal řekne, mi dá jasně najevo, že to jsou pouze slova, která slyšel, nikoliv jeho vlastní názory.

„Hele, já neovlivnim, co lidi říkaj. Můžu jen doufat, že tomu nebudete věřit. A věřím, že chytrý jste na to dost. Fakt to nehraju na dvě strany. Ti dva si prostě ani trochu nesedli a upřímně, Tadeáš umí bejt pěkně hnusnej. Vyprovovokoval ho. A Johannes tady byl jen proto, že jsme se šli schovat před deštěm."

„Zoe, nám to nemusíš vysvětlovat. Jsou to drby a nemáme důvod ti nevěřit. A koneckonců je to jen tvoje věc."

„Jo," přitaká Miky. „A měli bysme tě rádi, i kdybys to hrála třeba na deset stran."

Se smíchem zavrtím hlavou a konečně se pustím do svých vloček s jogurtem

•••

Po snídaní nezamířím do svého pokoje, nýbrž do sousedního. K Evce a Makule.