Na život a na smrt

Tři

Moc vám děkuji za vaši podporu. Jsem za to opravdu moc vděčný. Doufám, že se vám můj příběh líbí. Budu rád za všechny kritéria v komentech. A nyní se přesuneme zpátky do příběhu. (Na obrazku je zhruba Pierre)

Prodrali se lesem, přeběhli nevelkou louku. Za chvíli už viděli kouř z domků. Přeběhli druhý malý ostrůvkový lesík a ocitli se na cestě. Vesnice Viriat byla velice malá a osamocená vesnička. Nebydlelo v ní ani padesát obyvatel. Vesnice se skládala ze dvou hlavních cest, které se křižovaly. Pierre a Patrick se dali do pomalého klusu. Za chvíli už viděli dřevěné malé domky. Přešli cestu a došli na malé náměstíčko. Náměstí se nacházelo v bodě, kde se dvě hlavní ulice protínaly. Na náměstí byli různé cechy. Tam byl kovář, tam zase krejčíř. Pierre s Patrickem znali samozřejmě všechny osobně. Pierre s Patrickem přešli náměstí a Patrick se s Pierrem rozloučil. Otevřel dveře jednoho z většího domku. Na něm byl nápis Pekárna. Patrick musel většinu času pomáhat mamince s pekárnou. Byla to spousta práce a bez otce museli všichni dělat maximum. Pierre se pousmál, jak Patrick pořádně zabouchl dveře a sám se vydal na druhou stranu náměstí. Byl tam malý, ale kamenný domek. Nad vchodem byl šikmě pověšený nápis Řeznictví. Pierre se usmál. Jak často chodil právě sem. Otevřel dveře které notně zavrzaly.

"Potřebovaly by namazat." pomyslel si Pierre, ale to už z malé chodbičky vešel do větší místnosti. Místnost byla větší než chodbička, ale rozhodně menší, než skoro jakýkoli obchod ve Viriatu. U jedné stěny se nacházel malý dřevěný pult. Za ním malý prostor, akorát pro jednoho člověka. Za pultem byla další malá chodbička která vedla do obytné malé místnosti. Smrdělo to tu zaschlou, ale i čerstvou krví mrtvých zvířat. I když to hodně smrdělo, Pierre měl tento závan rád. Byl na něho zvyklý a prostě patřil k němu. V místnosti kromě Pierra, ale nikdo nebyl. Všude bylo ticho.

Pierre zavolal:"Claire!"

Na odpověď mu zazněly přicházející kroky. Z chodbičky se objevila hnědovlasá postava. Pierre se na ni usmál. Claire mu úsměv opětovala:"Ahoj Pierre, tak co, šťastný lov?"

Pierre se usmál ještě víc a ze své lovecké torby vytáhl veverku a zajíce. Claire hvízdla a usmála se:"Hezký úlovek."

Pierre přikývl:"To ano a dalo to spousty práce, na toho zajíce jsem musel čekat hodinu." O Patrickově chybě pomlčel.

Claire přikývla:"A co to teda dnes bude?"

Pierre odvětil:" Vyměním tu veverku."

Claire přikývla a zeptala se:" Za co?"

Pierre se pousmál a podíval se na pult. Ukázal na velkou láhev:" Rád bych si vzal to mléko."

Claire přikývla a řekla:" Za tvé dobré srdce ti dám ještě něco." odmlčela se a něco šmátrala pod pultem. Pak vytáhla velkého krocana.

"Jé!" spráskl ruce Pierre a řekl:" Takového jsem měl naposledy tak před čtyřmi lety. Jestli vůbec."

"Na, vezmi si ho." řekla Claire.

"Moc ti děkuji. To dnes bude mít maminka radost. Bude dobrý a vydatný oběd."

Claire přikývla:"To určitě."

Pierre s Patrickem dodávali Claire zvířata a ona jim za to dávala buďto nějaké nevšední dobroty, nebo dobré pití. Někdy i peníze. Tak se vlastně stali důležitými spolupracovníky. Claire prodávala dobré maso ostatním a Pierre si vydělal nějaké ty peníze pro rodinu.

Pierre dal veverku Claire. Ta mu dala krocana a mléko. Pierre znovu poděkoval a odešel. Vešel na náměstí. Na kraji náměstí stál velice viditelný dům. Jako jediný z celé vesnice byl dvoupatrový. Byl to hostinec. V přízemí bar a v podkroví dobré ubytování. Když tady ještě byl hospodský, byli veselky a oslavy. To byla paráda. Hospodský nabízel pivo a malé občerstvení zdarma. Ty časy, ale byly pryč a nedalo se s tím nic dělat. Občas se stalo, že do vesničky zavítal nějaký poutník a nebo vyjímečně kejklíři. To byla opravdu veselka. Všichni tančili a bavili se. Pierre si pomyslel, že to bylo vlastně naposledy už před devíti lety! Teď už málokdy zavítal do vesnice nějaký cizinec. Většinou spíš zabloudil. Důležité, ale bylo, že ve Viriatu bylo možné ubytování třeba pro vojáky, kteří obcházeli občas vesnice a hlídali pořádek. Ob jeden dům stál vedle hostince taky o něco větší dům. Byl sice jen přízemní, ale měl velkou plochu. To byl dům starosty a starostky. Starosta Franck byl dobrý člověk. Jeho manželka také. Nade dveřmi  domu starosty byla vlajka Viriatu. Bílý list na zeleném podkladu.

Pierre se pousmál, když se na dům zadíval a pak se rozeběhl k domovu. Bydlel v malém domečku na hlavní cestě až na okraji vesnice. Už se těšil domů. Zakručelo mu v břiše.