Na život a na smrt

Sedmdesát sedm

Tábor probudilo ostré slunce i známé tóny polních trubek.
Bylo neobvykle dusno.

Muži se urychleně balili, nasazovali brnění a hledali zbraně i helmice.

I devátý oddíl se spěšně chystal k odchodu.

Rváč pomohl Patrickovi zapojit osla do povozu.

I ve dvou se jim to ale nedařilo, museli poprosit nejbližšího dospělého. Ten tomu však nerozuměl, řekl jim ale o člověku, který jim pomůže.

Když byl osel bezpečně zapojen za povozem, ta největší starost zmizela.

Chlapci teď mlčky stáli a hleděli na sebe. Nevšímali si zmatku a hluku okolo.

Drželi torny připravené na položení do povozu, u sebe drželi zbraně.

"Jaký je den?" ozval se náhle Dion.

Devět párů očí k němu překvapeně vzhlédlo.

Odpověděl Stín:"Sobota."

Dion zamyšleně pokýval hlavou:"Nechť je tedy sobota ten den, kdy vyrážíme k nepřátelským pozicím!"

Mladíci překvapeně civěli na kamaráda. Nikdy si nepamatovali, že by takto mluvil.

"Držte se!" přidal se Patrick a usmál se. "Nezapomeňte na správné načasování zformování a..."

"My víme, víme, Patricku. V klidu, zvládneme to." přerušil ho Rváč.

Ostatní se rozesmáli. Smích z nich smyl strach.

"Tak jo, vojáci!" Seřadit a držet krok!" vytrhl je z přátelské atmosféry burácející hlas rytíře Paula.

Za ním pochodoval desátý oddíl, jedenáctý utíkal se zpožděním za ním.

K překvapení všech vydal příkaz k odebrání povozu. Sledovali, jak odjíždí do zadní části vojsk.

"Pozor!" ozval se další hlas a mezi mladíky devátého oddílu se objevil úsměv, když spatřili pana Thomase. Vypadal galantně. Zdobilo ho brnění, podobné spíš tomu, jaké měli chlapci než tomu rytířskému. U pasu mu visel dlouhý rovný meč, na tváři zářil letmý úsměv. Zbraň i zbroj zdůrazňovala jeho výšku a rysy.

"K pochodu připravit!" vykřikl a oddíl se bleskurychle zformoval.

"Pochodem vchod!" zněl další příkaz. Na jeho reakci se ozvaly sehrané dopady deseti párů bot.

Devátý oddíl se zařadil za desátý. Podle rytíře Paula zatím nebylo třeba řadit se do bojové formace.

Vojsko zamířilo po cestě vedoucí mezi dvěma lesními masivy, u kterých se rozkládal tábor.

Slunce svítilo a doprovázelo je svými paprsky.

I když se pochodovalo jako jindy, mladíci brzy poznali rozdíly.

"Kde jsou jízdy?" zeptal se zaraženě Roland.

Rytíř Paul se usmál:"Kvůli možným nepřátelům v lesích postupujeme tímto způsobem. Nejprve jde pěchota, až za ní veškerá jízda.

Mladíci nejen z devátého oddílu s pochopením zamručeli.

Dalšími slovy je ale rytíř dokonale zmátl:"Vlastně, teprve teď jdeme ve správném kategorickém pořadí. Tvoříme první a druhou bataille."

V reakci na zaražené výrazy mladíků vysvětloval silným hlasem, tak, aby ho slyšelo co nejvíce vojáků:"Armáda se dělí na pět obrovských jednotek. Pěchota je součástí první a druhé bataille. Naše vojsko s Amiensu se řadí hlavně do první, kde jsou Janované. I když jsme tu my, této jednotce velí vůdce Janovanů pan Othon Doria. Druhá bataille přichází z Rains. Čítá hlavně městské milice z velké části Francie, připojila se k ní i část vojska z Amiensu."