Na život a na smrt

Šedesát devět

"Zrychli, zrychli!" zaslechl za sebou jezdec pronikavý hlas.

Pierre poslechl a bodl Rivala do boků. Koník jen souhlasně zaržál a cvalem se hnal krajinou.

Pierrovi se podařilo koně obrátit a dostat ho do ještě větší rychlosti. Blížil se na hranici trysku, raději ale opět brzdil, málem totiž vypadl ze sedla.

Brzy se tečka změnila ve vytáhlou postavu koňáka Freryho, který se šťastně usmíval.

"Dobrá práce! Ještě pár týdnů a kůň tě bude na slovo poslouchat."

Pierre zkroušeně sesedl. No právě! Několik týdnů. A chlapec nevěděl, co bude za den, natož za tak dlouhou dobu.

V ohradě pozoroval Juliena, jak stojí vedle Hurikána a hladí ho po zářivé šedé hřívě.

Kousek od něj se o ohradu opíral Gaston a pečlivě všechny muže pozoroval. Někteří svá zvířata opečovávali, jiní zkoušeli na koni jet a byli tu i tací, kteří se s koněm prostě a jednoduše jen seznamovali.

Frery pokynul Pierrovi a ten vkročil do ohrady. V ruce stále svíral uzdu Rivala.

Sundal sedlo i postroje, umyl ho ledovou vodou a zkontroloval kopyta.

Ze stájí musel vyjít rychleji, než předpokládal, z vody mu byla zima, a tak se musel někde zahřát. Náhle k němu došel koňák a pronikavě ho sledoval:"Hele, nechceš se u mě na chvíli ohřát?"

Pierre vděčně nabídku přijal. Když se ale Frery otočil k odchodu, vrtěl hlavou nad tím, jak to mohl koňák poznat.

Polorozpadlé dveře se s se skřípotem otevřely a Pierre vešel dovnitř. Nepřekvapilo ho, že vnitřek vypadal podobně jako chalupa zevnějšku.

Všude po stěnách se klikatily dlouhé praskliny a široké škvíry, kudy se dovnitř dral ledový vzduch. Po stropě se válely pavučiny, místnost, jako by byla svědkem nedávného výbuchu.

Pierre sebou trhl, když se ozvalo syčení, to jak Frery postavil na vodu.

Brzy chlapec svíral horký čaj a seděl na velké dřevěné bedně. Koňák si vzal stoličku a posadil se vedle něj. Když usedl, nábytek pod ním ošklivě zavrzal.

"Jak jste tu dlouho?" zeptal se Pierre.

Frery pokrčil rameny:"Několik měsíců, přijel jsem od jednoho městečka, kde jsem měl svou stáj i ohradu." povzdechl si. Zřejmě se mu to místo vybavovalo.

Pierre však koňáka pozoroval z jiného úhlu pohledu. Z jeho tváře totiž stále nemizel ten přihlouplý úsměv a chlapec nechápal, co Frerymu přijde tak vtipné.

"Budeš dobrý jezdec." pokýval hlavou koňák až se mu vařící čaj vylil na chlupatou ruku.

Pierre sykl bolestí, když si představil ostrou bolest, s překvapením zjistil, že špinavý muž si toho nejspíš ani nevšiml.

Pak odpověděl:"O tom pochybuju."

Frery ho poplácal po rameni:"Uvidíš, přijde to!"

Náhle se dveře prudce otevřely. Některé pavučiny spadly a kolem dveří se rozvířil prach. Ve dveřích stál Gaston, přes přítmí v chalupě mu nebylo vidět do tváře.

"Co se tu povaluješ, do práce!" zněl rozhněvaný hlas a Pierre rychle odložil čaj.

Frery vsunul ruce do hlubokých kapes a usmíval se na lučištníka.

Pierre rychle přešel ke dveřím. Lučištník uhnul a Pierre tak mohl vyjít ven.

Chlapec se zvenku letmo rozhlédl po stáji, pohledem se zastavil na Julienovi, který teď už seděl v sedle a pobízel Hurikána ke kroku.