Na život a na smrt

Deset

Minulá část zkončila velice napínavě a moc doufám, že se opravdově těšíte na další část.

Pierre stál. Nic jiného dělat nemohl. Jakoby byl sám. Sám v temnotě. Jen tlumeně vnímal náhle výkřiky ostatních vesničanů, kteří se také dozvěděli zprávu, která Pierra tak ranila.
Zavřel oči a zakymácel se. Chytnula ho jemně nějaká ruka. Pierre nevěděl kdo to byl a bylo mu to jedno. Malátně se postavil na svoje vlastní nohy. Nechtěl si přiznat, co teď slyšel. Prostě tomu nevěřil. Ne. Jeho otec? Ten, všemi uznávaný lovec, nejsrdečnější muž v kraji? Ne, to prostě nebylo možné.
Tělo i žaludek se mu vzepřelo a Pierre vyzvracel obsah výborného oběda do prachu cesty. Opět tlumeně slyšel výkřiky lidí, co stáli nejblíž, kteří se snažili uhnout Pierrovým zvratkům.
Žaludek se za nedlouho vzchopil a Pierre teprve teď, plný strachu a bezradnosti se rozplakal. Byl to usedavý pláč a nebyl k zastavení. Pierre truchlil. Truchlil nad smrtí svého otce. Hlavně, jak bezcitně někde daleko v cizině padl za Francii. Jeho zakrvácené tělo se teď někde pohupuje v moři. Ani tělo jim nezbylo.
Pierra objímají nějaké ruce, které
ho táhnou pryč z náměstí, pryč z tohoto místa plné špatných zpráv, pryč od tohoto věčného žalu. Pierre naslepo pochoduje vedle osoby, která se ho ujala.
Ví, kdo to je. Nepotřebuje ji vidět ani slyšet. Ale její dotek mu už tolikrát pomohl a tolikrát ho uchopil.
Pierre je teprve teď schopen se přes slzy podívat na matku, která o něco menší klopýtá prachem a v očích se jí třpytí slzy.
Nalevo jde Jean, chycen matkou za levou ruku. Jean pláče. Hlasitě a nesmlouvavě.
Pierrovi se jeho hlasitý hlas přidává do směsici zloby a strachu.
Otevřou se dveře a Catherine strká oba kluky dovnitř. Ti oba lehají na své postele a Catherine sedá ke stolu. Pláč už nezní. Jen fňukání, chrchlání a hlavně obrovská bolest po celém těle.
Pierre se zhroutil na postel a není schopný pohnout jediným nervem. Je konec. Pro něho svět prostě skončil a nevyrovná se s tím. Znovu zavře oči a nemůže. Nemůže udělat žádný pohyb.
Jean strachy a mohutnými vzlyky usnul. Bylo slyšet jeho trhané oddechování.
Catherine seděla na židli a hleděla na stěnu. Po tváři se jí skutálela slza. Vždyť to byl tak krásný den! Krásný den plný dobra. A takhle se musel pokazit? Tohle byla pro Catherine zkáza. Věděla, že toto neunese.
Daniel pro ni byl jediná radost, jediná posila, když byli kluci malí. Co teď? Jak můžou zvládnout žít v této myšlence? Že Daniel je mrtvý?
"Mrtvý." zopakovala si Catherine vduchu a pořád tomu vlastně nevěřila. Vždyť to musí být lež! To není možné, aby byl Daniel mrtvý.
Catherine to ale v nitru věděla. Nechtěla si to ale přiznat. Znovu se rozplakala a z židle padla do postele.
Za chvíli vyčerpáním všichni tři spali.
Ozvalo se ťukání na dveře. Nic se nedělo. Ozvalo se podruhé, tentokrát hlasitější.
Catherine sebou trhla a probudila se. Zdál se jí strašný sen. V tom si uvědomila, že je to skutečnost. Zabolelo ji, jako by ji někdo vrazil nůž do srdce. Zavřela oči. Věděla, že musí jít otevřít.
Klepání se ozvalo potřetí, daleko naléhavější a ráznější. Catherine se přemohla a ušla krátkou vzdálenost, která ji přišla strašně dlouhá, mezi její postelí a dveřmi.
Mohutným pohybem rozevřela dveře a podívala se, kdo jí ruší.
Byla to Marie. Měla kruhy pod očima:"Catherine pojď. Pojď ke mě domů. Nemůžeš se v tom žalu utápět sama. A hlavně v tom nemůžeš nechat utápět svoje děti!"
Catherine ji ignorovala a chtěla dveře opět zabouchnout.
Marie je ale chytila a zašeptala:"Catherine, nejseš jediná, kdo ztratil člověka. My jsme ho taky znali. A já i Paul jsme ho měli taky rádi!"
Catherine povzdechla a chtěla dveře opět zavřít.
Marie ale pohotově skočila dovnitř domečku a znovu se na Catherine obrátila:"Catherine prosím! Nesmíš v tom být sama!"
Catherine to věděla. Byla to velmi statečná a obdivuhodná žena.
Hluboce si povzdechla a upřela své oči na Marii:"Tak dobře Marie."
Ta se usmála, chytila ji za rameno a společně odešli do Mariina domu.
Pierre se znovu probral. Zabolelo ho hlava. Náhle si vzpomněl na tu strašnou ale skutečnou pravdu. Už ale nemohl plakat. Jen zasténal a znovu se otočil ke zdi.