Na život a na smrt

Třicet šest

Pierre se pohnul. Probrali ho neobvyklé zvuky. V mělkém spánku se zamračil a otočil se na druhý bok.

Podivné zvuky se opět ozvaly, tentokrát hlasitěji. Pierre se s trhnutím posadil a otevřel oči. Po kolenou se dostal z nízkého stanu a rozhlédl se. Kolem něho byla jen tma a šumění stromů.

Znovu sebou trhl, když se zvuk opakoval. Vytřeštil oči a pochopil. Doběhl k Patrickovu stanu a rychle rozepnul vchod:"Patricku vstávej! Rychle! Vstávej!"

Patrick, kterého zvuky zřejmě neprobudily, sebou trhl podobně jako před chvílí Pierre a posadil se:"Co se děje?" zaskuhral ospalým a vystrašeným hlasem. Pak se zvuk opět ozval, tentokrát blízko tábořiště.

Patrick se lekl a rychle se dostal ze stanu. Pierre mezitím odběhl a jakmile se k překvapenému Patrickovi vrátil, držel v ruce nějaký velký předmět, který Patrick ve tmě nepoznal:"Rozdělej oheň!" vykřikl Pierre a sám odběhl. Patrick pochopil a rychle sbíral nejbližší dřevo. Zvuky se opět ozvaly jen pár desítek kroků od Patricka. Patrick sebou opět trhl a z ruky mu vypadly připravované tenké klacky. Rychle je rozklepanýma rukama popadl a položil na hlínu. Pokoušel se rozdělat oheň, ale rozklepanými prsty to šlo strašně špatně!

Lekl se, když se za ním ozvaly kroky. Poznal ale Pierrra, oddechl si a pomohl mu s těžkými kusy dřeva.

Patrickovy oči už si zvykly na tmu a spatřily, jak Pierre vytahuje z toulce dlouhý šíp a vkládá ho do tětivy. Patrick si uvědomil, jak je Pierre neuvěřitelně klidný a vyrovnaný.

"Musí se rozhořet!" vykřikl Pierre a Patrick se snažil opět rozdělat oheň. Zablýskla se jiskra, ale vlhké chrastí nechtělo hořet. Zvuky se opět ozvaly, ale tentokrát Pierre spatřil stín něčeho velkého.

"Pozor...." špitl vystrašený Pierre. Nechápal, že Patrick neslyší jeho tlukoucí srdce, které tepe jak zvon v Paray. Nechápal, jak může být Patrick tak tichý a klidný.

Patrick se otočil, když uslyšel Pierrovo upozornění. Také spatřil pohybující se stín a snažil se zrychlit. Opět vyskočila jiskra, která však neúčinně dopadla na hlínu, kde zmizela jak včerejší den.

"Rychle!" pobídl opět Pierre Patricka, i když věděl, že Patrick dělá, co může.

Velký stín se přibližoval až se zhmotnil a ze samotného nejtemnějšího stínu se objevil velký vlk.

Pierre zalapal po dechu, ale raději zůstal potichu, aby se Patrick nelekl a mohl se dál pokoušet zapálit mokré dříví. Pierre natáhl luk a snažil se velkou šelmu zahnat. Vlk jen zavrčel a pomalu našlapoval dál.

Patrick zavrčení uslyšel a cukl sebou. Spatřil velké zvíře, ale nenechal se vystrašit a dál pracoval na rozdělání ohně.

Pierre otočil luk doprava, když z hrůzou uslyšel další vytí právě napravo od první šelmy. Velký vlk jako by se usmál a dál se plížil k Patrickovi a Pierrovi. 

Druhý menší vlk se za nedlouho také objevil a zlostně házel ocasem. Brzy se ze stínu vyplížil i třetí a s vrčením ukazoval své velké a nebezpečné tesáky. Pomalu obkličovali dva chlapce a těšili se na chutné maso i na jídlo ve stanech, které je právě přilákalo.

Pierre si všiml, že ten první největší vlk je zřejmě vůdce této neúplné smečky. 

"Rychle!" říkal si Pierre v duchu a po očku pozoroval krčícího se Patricka, od kterého teď stál jen dva malé kroky. Pierre mířil lukem ze šelmy na šelmu. Věděl, že vypuštěný šíp je jen zbytečně rozzuří. Musel by mířit na jistotu a proto vyloučil největšího a nejsilnějšího vlka, kterému by dlouhý šíp zřejmě ani nějak vážně neublížil. Sice kdyby největšího vlka zabil, nejspíš by jeho druhové utekli, ale na to by mu dva šípy skoro určitě nestačili, takže než by potřebné šípy pečlivě vystřelil, tak by mu jeden ze dvou ostatních vlků skočil po krku.