Na život a na smrt

Čtyřicet pět

Moc vám děkuji za vaši podporu. Vážím si toho! :)

Chtěl bych se vás jen zeptat, jak dlouhé vám vyhovují kapitoly. Spíše 1000 slov nebo 2000 slov?

Je tu malý problém s obrázkem. Načetl se vám nebo ne?

Děkuji a užijte si další napínavý díl. :)

Dveře se prudce rozlétly. Dovnitř vpadl voják s kopím v ruce a krátkým mečem u boku. Za ním stál hned druhý, na první pohled lépe vyzbrojený. Na rozdíl od prvního vojáka, který na sobě měl jen kožené brnění a přes něj přehozenou drátěnou košili, se na druhém muži lesklo těžké brnění. Na něm vlál modrý plášť s červenými okraji. Tento muž měl místo obvyklého krátkého meče u pasu připevněný dlouhý meč a zřejmě mu nijak nevadil v pohybu. Pod nosem měl jasně viditelný šedivý knír a jeho hnědé oči tikaly po malé místnosti.

Dvě postavy za nimi už nebyli tak jasně viditelné, ale bylo zřejmé, že jsou také ozbrojení.

Dva obyvatelé pokoje sebou trhli, když dovnitř vpadli dva cizí muži.

"Co se děje?" zamračil se překvapený Patrick, který se teprve teď zmohl ke slovům.

Místo odpovědi se druhý muž s pláštěm ušklíbl. Rukou dal pokyn, ať mu první ozbrojenec uvolní místo v malém prostoru. Muž se protáhl kolem a vyšel ven za dalšími dvěma vojáky.

"Že by hořelo?" odtušil rytíř uštěpačně.

"To jsme si před chvílí všimli." zabrumlal Pierre.

"Můžeme nějak pomoct?" zeptal rychle a zdvořile Patrick, aby zakryl kamarádův otrávený podtón.

Rytíř se znovu ušklíbl:"Myslím, že nejvíc pomůžete, když už nic nepodpálíte."

Patrick a Pierre se na sebe podívali. Tak odtud vane vítr.

"Zvedejte se." štěkl Thomas.

"Máte důkazy?" vyhrkl Pierre a ihned toho zalitoval.

Rytíř po něm hodil rychlý, ale pronikavý pohled:"Jste tu noví. Neznámý. Nevím, proč by si místní pod sebou podpalovali domy."

"Určitě tu je nějaký neoblíbený člověk. A nebude jediný." bránil se Patrick, ale rytíř ho nejspíš vůbec neposlouchal.

"A navíc jste zmizeli jen pár hodin před vznikem požáru." vytáhl Thomas eso a chlapci si opět vyměnili rychlý pohled.

"Odkud?" zeptal se Pierre, i když tušil, jaká bude odpověď.

"Z hostince. Odkud asi." prohodil stroze rytíř a pobídl rukou chlapce k činu:"A teď půjdete s námi."

Patrick se však jen tak nehodlal vzdát:"Pak jsme šli nahoru. Sem do pokoje."

Rytíř se zamračil:"Ani jeden z mých mužů vás neviděl. Kdo vám to může dosvědčit?"

Chlapci si opět vyměnili rychlý pohled, když si uvědomili, že neví o nikom, kdo je mohl vidět odcházet.

"Tak dost výmluv a jdeme!" poručil Thomas, vyšel z místnosti a pokynul svým dvěma mužům.

"Myslím, že svázat vás nemusím. Pokud nebudete odporovat." oznámil rytíř a sledoval, jak vojáci odvádí oba chlapce na chodbu.

Jakmile scházeli po schodech, vzhlédl k nim pár očí. Byla to Denise, která čekala na to, co se bude dít. Když si všimla rytíře a vojáka, a pak dvou dalších ozbrojenců vedoucí chlapce, semkli se jí ústa do úzké linky. Co provedli, že je odvádí? ptala se zoufale sama sebe.