Na život a na smrt

Dvacet

Jean klusal směrem k náměstí. Bylo opravdu velké teplo. Jean nebyl sám. Po jeho boku s ním šel Sebastien. Hned, jakmile uslyšel, co se děje a jak důležitý je nadcházející úkol, neváhal, zanechal práce a se svolením maminky vyrazil s Jeanem, směrem k náměstí pro ostatní.

Byli teplem vyčerpaní, když dorazili na náměstí. Sebastien skočil pro Jeanne a Anne a Jean měl zkusit Patricka a Chantal.

Jean otevřel dveře do pekárny. Všude to tam vonělo, ale Jean to nevnímal. Spatřil Patricka, jak si umývá ruce. Hned pravil:"Ahoj Patricku, prosím tě, musíš nám pomoct!"

Patrick se k němu otočil:"Týká se to Pierra?" zeptal se zamračeně.

Jean přikývl:"Řeknu ti to cestou ke Chantal, rychle!"

Patrick přikývl a křikl:"Mami! Jean mě potřebuje kvůli něčemu důležitému, doděláš to za mě?"

Renee kladně odpověděla a oba kluci vystřelili směrem k Chantal. Ta zrovna chovala malého Frederica a překvapeně zvedla hlavu, když kluci vrazili do dveří:"Co se děje?"

"Musíš nám pomoct, pojď!"

Chantal váhala.

"Je to důležité!" řekl Jean.

"Co se děje?" zeptala se Brigitte hlubokým hlasem.

"Teto, potřebujeme pomoc od Chantal, je to důležité.

Brigitte přikývla, vzala si od Chantal Frederica a pokynula ji.

Sebastien, Jeanne i Anne čekali u studny. Jean s ostatními k nim doběhl:"Jsem rád, že tu jste všichni." oddechl si Jean. "Takto máme větší pravděpodobnost, že najdeme to, co potřebujeme."

"Takže musíme něco najít?" zeptala se Chantal.

"Pojďte, jdeme. Nemáme moc času."

"A kam?" zeptala se Anne.

"K lesu odpověděl Jean.

Všichni rychlou chůzí zamířili mimo vesnici. Jeane začal:"Všichni víte, že Pierre je vážně nemocný. Začalo to teprve dnes, ale je to velice zlé."

"Jak zlé?" skočila Jeanovi do řeči Anne.

"Hodně zlé." odpověděl Jean a podíval se na Patricka, který se zachmuřil. "Musíme najít jednu bylinu."

"Bylinu? Na co bylinu?" zeptal se Sebastien.

Jean pokrčil rameny:" Thierry si myslí, že by Pierrovi mohla pomoct. Je to malá bylina opravdu malá. Má drobné zelené lístky a malé bobule. Podívejte." ukázal Jean obrázek všem, aby si ho pořádně prohlédli. Pak pokračoval:"Prý se vyskytuje ve vlhkých místech. Takže bych tipl, že bude někde pod větvemi stromu, v dolíčcích nebo v pařezech. Prý je jí tady málo, ale je tady. Já jsem ji tedy nikdy neviděl."

"Já jednou ano!" řekl náhle Patrick. Všichni se na něho podívali. Patrick pokračoval:"Jednou na lovu, teď se mi to vybavuje!"

Jean položil prostou otázku:"Kde?"

Patrick zavrtěl hlavou:"To si nepamatuji. Všechny lovy mi splývají dohromady."

Jean pokrčil rameny:"To jsem čekal. Nevadí Patricku."

Otočil se na ostatní:"Už jsme dost daleko. Začněte hledat. Rozdělíme se do dvojic. Každá dvojice bude hledat někde jinde. Dvojice na sebe musí vidět a postupně prohledat všechny místa. Nehledejte úplně všude. Jen ve vlhkých místech, nebo v prohlubních."

Ostatní přikývli a sami si určili dvojice. Anne s Jeanne, Patrick s Chantal a Jean se Sebestienem.

Rozdělili se. Každý šel, kam si usmyslel. Jean se Sebestienem zamířili na okraj lesa. Tam hledali v trávě, na pařezech, mezi stromy. Prostě všude. Patrick s Chantal se rozhodli zajít trošku dál, k jedné z velkých luk, které byli většinou vlhké. Hledali a hledali. Uplynula hodina, uplynula druhá. Všichni už hledali jen skrze odhodlání pomoci Pierrovi. Už nečekali, že za každým stromem, za každou větví uvidí léčivou bylinu. Nejednou došlo k omylu. Někdo zavýskal radostí, ostatní s ulehčením přiběhli a při důkladném zkoumání zjistili, že buď jsou listy moc velké, nebo květy nejsou bobulky ale malé placičky, nebo,že barva není fialovomodrá fialovočervená. Při takovém zjištění se všichni zklamaně dali opět do hledání a při dalším planém najití už nejásali, protože tušili, že rostlina nebude pravá.